Stroncium ranelát Logické řešení léčby osteoporózy
Stroncium ranelát je prvním lékem, který je unikátním duálním mechanismem účinku schopen současně zvýšit osteoformaci a snížit osteoresorpci. Všechny determinanty kostní síly jsou terapií stroncium ranelátem pozitivně ovlivňovány – kostní hmota, rozměry kostí, mikroarchitektura, kvalita kosti. Stroncium ranelát je lék, který účinně snižuje riziko zlomenin vertebrálních i nonvertebrálních včetně krčků femuru po jednom roce, třech letech i pěti letech užívání. Je prokázáno, že je účinný v léčbě osteopenie i osteoporózy, v každém věku – i ve velmi vysokých decenniích a v klinicky nesmírně rizikových situacích. Stroncium ranelát účinkuje u žen s prevalentními frakturami stejně jako bez nich, účinkuje bez ohledu na iniciální kostní obrat. Z hlediska medicíny založené na důkazech má stroncium ranelát zatím zřejmě nejkomplexnější dokumentaci ze všech léků určených pro léčbu osteoporózy. V posledních deseti letech bylo dle databáze PubMed publikováno na téma stroncium ranelát více než 160 prací v odborných časopisech (bez abstrakt, posterů atd.), dle Medline více než 120 prací. Lék je v současné době registrován a klinicky používán ve více než 75 zemích celého světa.
Osteoporóza je chronické onemocnění způsobené dysbalancí mezi odbouráváním a novotvorbou kosti. Dochází k relativnímu zvýšení kostní resorpce a relativní redukci kostní formace na periostálním i endostálním povrchu. Primárním cílem léčby v klinické praxi, v souladu s doporučeními WHO je snížení rizika zlomenin.1 Podpora formace kostní tkáně je jistě požadavkem logickým, ale velmi obtížně realizovatelným. Pokusy o léčbu osteoanabolickou byly historicky řídké a neúspěšné. Nejvíce byly z tohoto hlediska asi zkoumány fluoridy, které sice vedly k významnému ovlivnění BMD (kostní denzity), ale nesnižovaly výskyt zlomenin, v některých případech ho dokonce zvyšovaly. Od podávání fluoridu bylo již upuštěno. Jako velmi potentní osteoanabolické léky se v poslední době osvědčila analoga parathormonu. Jedná se o preparáty, které fungují na principu zvýšení jak kostní resorpce, tak i formace s převahou právě formační složky. Nutnost parenterální aplikace, vysoká cena a možnost pouze krátkodobého podávání jsou ale limitujícím faktorem pro plošné rozšíření těchto léků v léčbě pandemie osteoporózy. Naopak využití antiresorpčního principu je dnes základem klinické péče v léčbě osteoporózy. Do výčtu aktuálně dostupných terapeutických možností patří hormonální substituční léčba, kalcitonin, selektivní modulátory estrogenních receptorů a nejrozšířenější bisfosfonáty. Tyto léky vedou současně k útlumu resorpce i k útlumu formace kostní tkáně. Přehled dnes dostupných skupin antiosteoporotik s uvedením jejich mechanismu účinku je uveden v tabulce 1.
Kombinační léčba dostupnými prostředky zatím vždy vedla pouze k sumaci možných nežádoucích účinků, léčba sekvenční je nyní zkoumána s větší klinickou dostupností teriparatidu. Varianta léku schopného zasáhnout na obou patofyziologických frontách by učinila osteoporózu chorobou skutečně léčitelnou a přinesla by reálnou inovaci v terapeutickém přístupu.
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 4/2007, strana 66
Zdroj: