Studánka, horoskop, olovo lité…

Zajímavé je, že neurovědy sice zajímá málem všechno, takže se nedávno vylíhla i neuroteologie, ale co se nám děje v hlavě při odhadování budoucnosti, zůstávalo dost dlouho stranou. Kupodivu – vždyť odhad možné budoucnosti je jedna z nejvýznamnějších adaptivních funkcí lidského mozku. Považuje se za známku jeho dospělosti a funkční vyzrálosti.

A tak si vědci sezvali 21 mladých lidí, kteří dobrovolně strčili hlavu do skeneru a přitom v duchu odpovídali na 72 podnětů z běžného života, mysleli třeba na narozeniny. Úkolem bylo představit si, jak budou vypadat jejich příští narozeniny, vybavit si minulé oslavy a narozeniny někoho blízkého. Je pravda, že představa budoucích narozenin zaměstnává řídící neboli exekutivní funkce  člověka, jenž o tomto tématu dumá. Jde však o osobní přemítání, nejen o pouhé neosobní plánování, které je rovněž funkcí prefrontálních korových oblastí. Proto byl tento soubor procesů poněkud metaforicky pojmenován epizodickým uvažováním o budoucnosti. Jde o pojmovou analogii epizodické paměti, což je paměť autobiografická, něco jako osobní deník, na rozdíl od sémantické paměti, neosobní encyklopedie skrývající fakta a jejich souvislosti.

Vyšetřování nebylo nic lehkého, protože mozek člověka, jenž leží v naprostém klidu, má ucpané uši a zakryté oči, je adaptovaný na tlak podložky a nikdo se ho nedotýká, se začne zabývat sám sebou. Tomu se říká implicitní modus. Projevuje se nápadnou aktivitou některých částí vnitřní plochy prefrontální kůry. Právě v tomto stavu si lidé často vybavují osobní minulost a vedou niternou řeč sami se sebou. Jak známo, pacienti s depresí, lidé stižení amnézií a velmi malé děti si nejen špatně vybavují minulost, stejně špatně si představují budoucnost.

Jestliže se tedy v průběhu experimentu začne aktivovat nějaká množina korových oblastí při úvahách o minulosti a jiná neuronální síť při představě o budoucnosti, přišlo by se na mozkovou mapu, která ji tvoří.

Zdá se, že to vyšlo. Jednu neuronální síť tvořenou řadou korových oblastí, například levou zevní premotorickou kůrou, zadními částmi pravé mozečkové hemisféry a kůrou precuneu, jež je na vnitřní ploše týlní kůry, byla aktivnější při představách o budoucnosti než o minulosti. Její aktivita byla vyšší při obou typech osobních představ než představ týkajících se druhé osoby. Jiná neuronální síť tvořená například zadními částmi cingulárních a parahipokampálních závitů oboustranně se aktivovala stejným způsobem při dumání o minulosti jako o budoucnosti a opět mohutněji než při dumání o druhé osobě. Rozdíl mezi minulostí a budoucností zpracovávají tedy oblasti zvládající představy o pohybech vlastního těla a oblasti, které si vybavují dříve prožité zrakové prostorové události. Scénáře své budoucnosti zřejmě umísťujeme do prostoru, který známe.

A ještě něco: schopnost představit si budoucnost, donedávna považovaná za čistě lidskou, mají, jak dokázaly experimenty, i některé druhy havranovitých ptáků.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2008, strana A4

Zdroj: