Přeskočit na obsah

SYMPOSIUM: AKUTNÍ KORONÁRNÍ SYNDROMY: Vyhodnocení srdečních markerů u lůžka pacienta

Akutní klinické projevy ischemické choroby srdeční se označují souhrnně termínem akutní koronární syndromy. Podle současných definic jsou součástí akutního koronárního syndromu infarkt myokardu s elevací úseku ST (STEMI) a poruchy bez elevace úseku ST (NSTE); do NSTE patří infarkt myokardu bez elevace úseku ST (NSTEMI) a nestabilní angina pectoris (viz obr. 1). Toto dělení akutního koronárního syndromu odráží patofyziologické kontinuum mezi těmito poruchami a také usnadňuje časné odhalení pacientů se STEMI, kteří tvoří skupinu vhodnou k reperfuzní léčbě a u kterých je nutné neodkladné zahájení této intervence. Patofyziologické charakteristiky
Akutní koronární syndrom (ACS) vzniká rupturou aterosklerotického plátu ve věnčité tepně, což vede k aktivaci cirkulujících destiček, tvorbě trombu a sekundární kaskádě protrombotických, prokoagulačních a vazokonstrikčních mechanismů, které dále prohlubují okluzi věnčité tepny. Stupeň zneprůchodnění cévy z velké míry určuje výslednou formu ACS. Každá forma se klinicky klasifikuje podle svých projevů na EKG (obr. 1 a 2) a odezvou markerů poškození myokardu v séru (obr. 1 a 3). Princip terapeutických postupů při ACS vychází z pochopení jejich patofyziologie. Rychlé zahájení léčby je absolutně nezbytné u pacientů se STEMI, neboť s časem klesá schopnost akutní koronární reperfuze zachránit poškozený myokard. U pacientů s akutním koronárním syndromem bez elevace úseku ST (NSTE-ACS) je však rychlá léčba k dosažení co nejpříznivějšího výsledku také nezbytná. Vzhledem k tomu, že příznaky svědčící pro ACS mohou být způsobeny řadou kardiálních i nekardiálních stavů, objektivní důkaz ischémie či infarktu na základě EKG a markerů poškození myokardu je pro potvrzení diagnózy zásadní. Elektrokardiografie
K infarktu myokardu s elevací úseku ST obvykle dochází v důsledku akutního úplného trombotického uzávěru věnčité tepny. Elevace úseku ST (viz obr. 2) je předpovědním faktorem tohoto nálezu a identifikuje pacienty, u nichž lze riziko úmrtí snížit včasnou reperfuzní léčbou. Vývoj EKG k patologickým kmitům Q je určen stupněm, ve kterém může reperfuzní léčba omezit rozsah nekrózy myokardu. NSTEMI (neboli NQMI) je obvykle spojen s neúplnou koronární okluzí a vede k nekróze myokardu, která má obvykle menší rozsah než při STEMI.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 10/2005, strana 9

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené