SYMPOSIUM: DERMATOLOGIE: Kopřivka a angioedém: praktický přístup
Kopřivka (tj. svědivé, vyvýšené pupeny) a angioedém (tj. edematózní prosáknutí hlubších vrstev kůže a sliznic) postihuje až 25 % populace. Klasický prudký výsev kopřivkových pupenů (pomfů) a erytému vyvolávají vazoaktivní mediátory, které se uvolňují z mastocytů a bazofilů. Diagnostika příčin bývá problematická, především jsou-li projevy chronické nebo nedostatečně reagují na léčbu. Diagnostické vodítko poskytuje podrobná anamnéza, fyzikální vyšetření a soustavné sledování. Zatímco chronická kopřivka může provázet současně probíhající závažné onemocnění, akutní kopřivka bývá obvykle benigní a odeznívá spontánně.
Hlavní součástí léčby kopřivky je odstranění známých vyvolávajících příčin, uvážlivé užívání perorálních kortikosteroidů a podávání dlouhodobě působících antihistaminik druhé generace, antagonistů H2-receptorů, tricyklických antidepresiv a protizánětlivě působících antagonistů leukotrienů. Pokud přes metodický přístup k diagnostice i léčbě příznaky přetrvávají, bývá nezbytné poradit se s odborníkem o nekonvenčních možnostech léčby. Všeobecní lékaři se často setkávají s pacienty postiženými akutním výsevem kopřivky a angioedému; ve Spojených státech se prevalence pohybuje v rozmezí od 14 do 25 %. Jsou-li příznaky závažné, postihují více orgánů nebo se po měsících či létech vracejí, není péče o tyto nemocné snadná. Vyšetřování bývá nákladné, a přesto se nemusí podařit příčinu najít. Pacienti mohou propadat úzkostem a strachu z nediagnostikovaného onemocnění a lékaři bývají frustrovaní nedostatkem informací, které by umožnily určit etiologii.
...
Komentář
Autor: Doc. MUDr. Marie Viktorinová, CSc.
V článku je uveden stručný přehled etiopatogenetických mechanismů, klinických projevů, vyšetřovacích postupů a léčby kopřivky a angioedému se zaměřením na praktické lékaře. Klasifikace kopřivek je obtížná, protože nelze vždy exaktně prokázat etiopatogenetické mechanismy. Dermatologové zpravidla dělí kopřivky na kontaktní, fyzikální, zprostředkované imunologickými a neimunologickými mechanismy a urtikariální vaskulitidu. Na rozdíl od situace v USA jsou u nás nejčastější příčinou alergických reakcí na léky antibiotika (penicilin, amoxicilin, méně často cefalosporiny), sulfonamidy s trimethoprimem, prokainová anestetika, analgetika obsahující kyselinu acetylsalicylovou a nesteroidní antiflogistika. Antihypertenziva ze skupiny inhibitorů ACE mohou vyvolat angioedém bez současného výsevu kopřivky.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 1/2005, strana 5
Zdroj: