SYMPOSIUM: DIABETOLOGIE: Diabetes ve stáří – nepřetěžujeme naše pacienty?
Od roku 1840 se maximální očekávaná délka života v západních zemích postupně prodlužuje o cca tři měsíce za rok a konec tohoto trendu je v nedohlednu. Na konci roku 2002 bylo z 82,5 mil. obyvatel Německa 20,1 mil. (24,4 %) starších než 60 let a 3,4 mil. (4,1 %) starších než 80 let. V roce 1992 to bylo ještě 20,3 %, resp. 3,9 %. V roce 2050 se očekává 27,6 mil. obyvatel (36,7 %) starších než 60 let a přibližně 12 % obyvatel starších než 80 let. S přibývajícím věkem se snižuje inzulinová sekreční kapacita β-buněk a současně se zvyšuje inzulinorezistence. To podmiňuje výrazně zvýšenou prevalenci diabetu ve vyšším věku. Jedná se zejména o diabetes mellitus 2. typu – často v rámci metabolického syndromu. Při manifestaci hyperglykémie bývají již často přítomny makrovaskulární komplikace, někdy bývá prvním podnětem vedoucím k diagnóze metabolického syndromu až krvácení do mozku. Navíc v budoucnu bude přibývat stále více starších pacientů s diabetem 1. typu a stejně tak se zvýší současný podíl 4–15 % starších diabetiků s diabetem LADA (latent autoimmune diabetes of adults). U seniorů (starších než 80 let) ve zvýšené míře nacházíme pacienty s nedostatečnou výživou, sarkopenií a celkovým oslabením organismu. Poruchy metabolismu u diabetiků se často manifestují ve formě vysoké postprandiální hyperglykémie při relativně normální glykémii nalačno. Zejména důležitý je vliv funkčních poruch asociovaných se stářím na kvalitu života, s čímž se u mladších pacientů nesetkáváme. Nejen hlavní geriatrické problémy (imobilita, inkontinence, nestabilita, snížení intelektu), ale i chronické bolesti, sarkopenie a chabá či nedostatečná výživa mohou podmiňovat diabetes a na druhé straně tytéž faktory ovlivňují selhání terapie a cílů naší léčby. Vliv diabetu na tuto problematickou oblast je znám již několik let a často zahrnuje vzájemně se posilující účinky (tab. 1). Je nesmírně důležité rozlišovat mezi pacienty staršími věkem, ale bez funkčního omezení (zde mohou být cíle edukace a výsledky léčby podobné jako u mladších pacientů), a biologicky staršími „geriatrickými“ diabetiky.
...
Komentář
Autor: Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.
Článek se zabývá důležitým tématem péče o diabetiky vyššího věku. Konstatuje problémy s edukací a léčbou starších pacientů- diabetiků, ale řešení jen naznačuje. Diabetes 2. typu býval vždy nemocí stáří, dnes přibývá starších diabetiků 2. typu absolutně, ale jen mírně relativně. Autoři uvádějí u 80letých osob v Německu až 25% výskyt diabetu. V naší epidemiologické studii staré 20 let1 vycházel výskyt v tomto věku na necelých 20 %. Nárůst zde tedy není pravděpodobně výrazný. Pro současnou dobu je naopak typický nárůst diabetu 2. typu ve středním, ale i mladém věku. I tyto pacienty je obtížné motivovat k dietní a režimové léčbě. Mladí jsou zaujati jinými problémy než dietami a rovněž zaneprázdnění dospělí mají často málo času na „svou nemoc“. Ale zpět k problematice seniorů. Z článku především vyplývá určitá orientace na problémy pacientů s demencí, resp. čtyřmi geritarickými „I“ – imobilitou, inkontinencí, intelektovým oslabením, instabilitou. To se však týká jen určité skupiny osob. Neumím si představit, že by inkontinence či instabilita a imobilita ovlivňovaly diabetickou dietu. Při dnešní dostupnosti sociálních služeb a tzv. homecare lze jistě vytvářet předpoklady pro dodržování jakékoli diety. Nemocných s manifestní demencí je nad 65 let věku pouze 5 % a nad 80 let 30–40 %. Velká většina nemocných je tedy schopna se vzdělávat a o své nemoci se poučit. To dokazuje například zkušenost tzv. univerzit 3. věku, které navštěvují i lidé ve vysokém věku. Důchodce má obvykle na sebe více času než zaneprázdněný pracující či student. Má příležitost přečíst si zdravotnické články v tisku či si poslechnout edukační televizní pořady o zdraví.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2006, strana 6
Zdroj: