SYMPOSIUM: DYSPEPTICKÉ OBTÍŽE: Gastroduodenální vředová choroba a Helicobacter pylori

Objev Helicobacter pylori v roce 1983 byl z hlediska gastroenterologie revoluční. Zjištění kauzální role bakterie v patogenezi gastroduodenální vředové choroby je považováno za jeden z milníků medicíny 20. století. Eradikací H. pylori lze dosáhnout nejen rekurence ulcerací, ale zabránit též většině primárních lymfomů žaludku nízké malignity a rovněž ovlivnit přirozený průběh karcinomu těla žaludku. Dosud však nejsou plně objasněny některé aspekty helicobacterové infekce, jako je přenos nákazy a možnosti její prevence. Názor, že prevence přenosu v populaci bude snazší než léčba infestované populace, je iluzorní, neboť kolonizace H. pylori je přítomna v lidské populaci od pradávna. Léčba infekce H. pylori je bohužel limitována fenoménem narůstající antibiotické rezistence, která snižuje úspěšnost eradikace standardními terapeutickými režimy.Porozumění vztahu mezi H. pylori a gastroduodenální vředovou chorobou Gastroduodenální vředová choroba je považována za „civilizační onemocnění“.H. pylori, který je nyní pokládán za klíčové agens onemocnění, je však odedávna součástí lidské mikroflóry. Tuto domněnku potvrzují studie, které prokazují, že v izolovaných populacích, jež mají minimální kontakt s moderní civilizací, jsou téměř všichni jedinci nosiči H. pylori a u některých byla zjištěna přítomnost také Helicobacter heilmannii. Přesto se zdá, že peptická choroba, zejména její duodenální forma, nabývá epidemických rozměrů až od konce 19. století. Susser byl prvním autorem, který popsal úzkou souvislost mortality zapříčiněné gastroduodenální vředovou chorobou a rokem narození, a poukázal na tzv. skupinový efekt, který byl později potvrzen v dalších studiích. Dále platí, že incidence vředového onemocnění duodena jeví nyní sestupnou tendenci, což je trend, který sleduje ústup prevalence H. pylori v populaci. Navíc bylo zjištěno, že vzestup počtu hospitalizací pro duodenální vřed a komplikace gastroduodenální vředové choroby je výraznější u pacientů pokročilejšího věku, pravděpodobně v důsledku zvýšené preskripce preparátů s kyselinou acetylsalicylovou v profylaktických dávkách, perorálních antikoagulancií a inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu. Uvedené fenomény se zdají být ve vzájemném rozporu.
...

Komentář

Autor: Doc. MUDr. Julius Špičák, CSc.

Objev bakterie Helicobacter pylori se stal nepochybně jedním z nejdominantnějších jevů v klinické gastroenterologie v posledních dvaceti letech. Těžko by se předpokládalo, že při stavu lékařské vědy na počátku osmdesátých let by mohlo dojít k tak převratnému mikrobiologickému objevu. Téměř na dvacet let se souvislosti helicobacterové infekce staly vůdčím gastroenterologickým tématem. Léky podávané u chorob, v jejichž patogenezi se uplatňuje, zaznamenávají miliardové obraty. Přirozeným důsledkem byl ohromný zájem jejich výrobců, projevující se mimo jiné dosud patrně nejlépe a nejšíře organizovanou monotematickou vzdělávací kampaní – symposii s tisíci účastníky, jichž se řada z nás zúčastnila. Některé souvislosti helicobacterové infekce jsou jasné, jiné zůstávají neprobádané a nezdá se, že by se v jejich výzkumu v posledních pěti letech významně pokročilo. Je příznačné, že zatímco ještě před několika lety toto téma na kongresech dominovalo, do programu Evropského gastroenterologického kongresu v Praze v roce 2004 bylo jediné symposium o Helicobacter pylori zařazeno až na poslední chvíli a zůstalo osamoceno. V posledních dvaceti letech byly o helicobacterové infekci publikovány tisíce původních studií a souhrnných článků a mým úkolem je jeden z recentně publikovaných komentovat.Mnoho patogenetických spekulací se zabývá epidemiologickými souvislostmi. Prevalence infekce se pohybuje v rozmezí od 5 do 95 % v závislosti na cílové skupině probandů a metodice studie. Nízká je v ekonomicky vyspělých zemích, kde dále poměrně prudce klesá. Epidemiologií se v ČR zabývalo několik autorů, jejichž výsledky se z výše uvedených důvodů lišily. Volf zjistil pozitivitu u 7,5 % asymptomatických a 33 % symptomatických dětí. Fixa nalezl sérologickou pozitivitu u 70,4 % dárců krve. Nejsystematičtěji se prevalencí zabývala skupina kolem J. Bureše. Z neselektovaných 30 012 pacientů praktických lékařů a pediatrů bylo následně vybráno 2 956 osob. Celková prevalence infekce byla 40,7 %. Úvahy o patogenicitě Helicobacter pylori v souvislosti s věkem v době infekce, poměry jednotlivých kmenů atd. jsou působivé, vzhledem k účasti mnoha faktorů a globálním prudkým populačním změnám však patrně nepodložitelné.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 7/2005, strana 8

Zdroj: