SYMPOSIUM: PORUCHY METABOLISMU LIPIDŮ: Co nového v diagnostice dyslipidémií

I když v současné době není v diagnostice poruch lipidového metabolismu žádná zcela zásadní novinka, přesto jistě existuje celá řada témat k diskusi. Témata si můžeme rozdělit do následujících okruhů:
1. Všímejme si klinických příznaků hyper- a dyslipidémií.
2. Vyhledávejme maximum nemocných s poruchami tukového metabolismu v rodinách probandů s předčasnou manifestací kardiovaskulárních onemocnění a s hyperlipidémií.
3. Jaké parametry lipidového metabolismu budeme vyšetřovat u nemocných s hyperlipidémií a dyslipidémií.
i při monitorování léčby. 4. Jaký význam má rozšíření vyšetřovací palety o stanovení koncentrací apoB a apoA-I. Jsou zcela nové diagnostické možnosti.
5. Lze zhodnotit přínos moderních („emerging“) rizikových faktorů, jako jsou homocystein, CRP a další, a jaký je jejich význam pro eventuální úpravu léčby či zhodnocení rizika.
6. K novinkám v diagnostice hyperlipidémií jistě a samozřejmě patří také základní, neinvazivní vyšetřování změn v cévní stěně.

Když jsem dostal nabídku k napsání článku o novinkách v diagnostice hyperlipidémií a dyslipidémií, byl jsem poněkud na rozpacích. Nic zásadně nového se v posledních letech rozhodně v diagnostice nepřihodilo. Na druhé straně však jistě neuškodí, když si připomeneme některé zásadní principy vyhledávání a diagnostiky hyperlipidémií a dyslipidémií. Je jistě fakt, že částečně ovlivněni rozvojem trhu hypolipidemik a okouzleni novými možnostmi léčby jsme se v posledních letech věnovali především terapii, a diagnostika zůstávala trochu stranou našeho zájmu. Podívejme se tedy na několik témat diagnostiky hyperlipidémií a dyslipidémií trochu podrobněji. Možná je tento článek jen určitým východiskem k dalšímu podrobnějšímu studiu jednotlivých problémů. Pokud chceme hovořit o diagnostice hyperlipidémií a dyslipidémií, musíme respektovat základní princip současné preventivní kardiologie. Od toho se také odvíjejí preventivní opatření, která jsou nejúčinnější, pokud jsou zaměřena na jedince s nejvyšším rizikem. Současná doporučení proto definují následující priority prevence kardiovaskulárních onemocnění v klinické praxi u:
1. nemocných s prokázanou ischemickou chorobou srdeční, ischemickou chorobou dolních končetin nebo po prodělané cévní mozkové příhodě ischemického původu;
2. asymptomatických jedinců s vysokým rizikem rozvoje kardiovaskulárních onemocnění na podkladě aterosklerózy v důsledku:
a) kumulace rizikových faktorů vedoucích k desetiletému riziku fatální kardiovaskulární příhody ≥ 5 % při stávajícím věku pacienta (nebo při extrapolaci do 60 let věku),
b) výrazně zvýšené hodnoty izolovaných rizikových faktorů: celkový cholesterol
≥ 8 mmol/l, LDL cholesterol
≥ 6 mmol/l, krevní tlak
≥ 180/110 mm Hg,
c) diabetu 2. typu nebo diabetu 1. typu s mikroalbuminurií;
3. blízkých pokrevních příbuzných:
a) pacientů s časnou manifestací kardiovaskulárních onemocnění na podkladě aterosklerózy,
b) asymptomatických jedinců se zvláště vysokým rizikem;
4. ostatních jedinců, u kterých jsou rizikové faktory zjištěny v běžné klinické praxi.Klinické příznaky hyperlipidémií a dyslipidémií
I když existují stále sofistikovanější i technicky dokonalejší diagnostické metody, neměli bychom zapomínat na anamnézu (viz dále) ani na klinické projevy hyperlipidémií, jako jsou xanthelasma palpebrarum (obr. 1), xantomy šlachové (obr. 2 a 3), ale také eruptivní či tuberoeruptivní (obr. 4) nebo banální arcus senilis (arcus lipoides corneae) (obr. 5). Je např. skutečně tragickou chybou, když třicetiletý nemocný, přijatý pro infarkt myokardu, sám upozorňuje na xantomy na loktech (obr. 6), o kterých sice jeho lékař věděl, ale cholesterol mu nevyšetřil (byl 13 mmol/l), natož aby ho léčil! Na druhé straně je třeba přiznat, že xantomatózy ubývá a se zlepšující se terapií dochází při výrazném snížení hodnot cholesterolu a LDL cholesterolu k regresi xantomů. Je také třeba akceptovat fakt, že ne všechna xantelasmata musejí být provázena hypercholesterolémií! Šlachové xantomy jsou však příznakem familiární hypercholesterolémie prakticky vždy.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 1/2006, strana 16

Zdroj: