Tematická příloha: Léčba ran - Když se rány ošidí, vždycky se to vrátí
Aby mohla vést léčbu kontinuálně a být u každého převazu, začala pracovat jen na ranních službách. Absolvovala celou řadu kursů, jeden z nich v evropské Mekce všech, kteří se této problematice věnují – ve Výzkumném ústavu pro léčbu ran v britském Cardiffu. Nyní sama přednáší, vede kursy, účastní se klinických studií nových materiálů, se svým kufříkem obchází nemocnici jako konzultantka a hlavně si zve pacienty do své ordinace. „Na první pohled vlastně není důvod, proč by mělo být centrum léčby ran při klinice anesteziologie a resuscitace. Ukázalo se ale, že to má řadu výhod. Především mám velmi blízko ambulanci pro léčbu bolesti, vlastně pod ni organizačně spadám. Naprostá většina pacientů s komplikovanou ránou bolestí trpí. Většinou se daří práci zorganizovat tak, aby navštívili algeziologa a moji poradnu při jedné příležitosti“. Úzké profesní vztahy má s celým spektrem dalších specialistů. „Snadno dostupné mám také neurologické, psychiatrické a psychologické konzilium. U všech pacientů s komplikovanou ránou chci, aby je viděl specialista na cévní onemocnění. Pokud to situace vyžaduje, například u pacientů s hlubokými dekubity, konzultuji řešení s plastických chirurgem. Více než rok úzce spolupracujeme s lymfologickou ambulancí, kam doporučujeme pacienty s lymfedémem.“ Podle stávající legislativy je v kompetenci sestry hodnocení a ošetřování poruch celistvosti kůže a chronických ran. „Kde ale tyto kompetence končí, není úplně jasně dáno. To, že můžu pracovat do určité míry samostatně, je dáno velkým pochopením vedení kliniky a podporou hlavní sestry nemocnice,“ uznává Markéta Koutná.Jsem vděčná za každou lékařskou zprávu
V současnosti má ve své péči přibližně padesát pacientů. „Nechci nikoho odmítat. V zásadě se snažím každou ránu vidět alespoň jednou týdně, některé z pacientů si ale zvu i obden,“ říká. O všech pacientech si vede podrobnou dokumentaci. Při každém převazu ránu změří a vyfotografuje. Vytvořila si vlastní formuláře, které jí vyhovují. „Při léčbě rány mě musí zajímat člověk jako celek, ne jenom jeho bércový vřed nebo dekubitus. Jsem vděčná za každou zprávu, kterou pacient přinese od jiného lékaře. Velmi by mi pomohlo, kdybych měla při zachování všech legislativních požadavků na ochranu osobních údajů přístup k informacím, které o mých pacientech mají jiná zdravotnická zařízení.“
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2006, strana 13
Zdroj: