Tirzepatid – léčba diabetu a obezity a kardiovaskulární protekce

Tirzepatid v současnosti představuje významný pokrok v léčbě obezity a s ní souvisejících metabolických i kardiovaskulárních onemocnění. Obezita, chronické a multifaktoriální onemocnění, zásadně zvyšuje riziko rozvoje diabetu 2. typu i srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí (HFpEF). Velká část pacientů s obezitou má současně prediabetes, charakterizovaný inzulinovou rezistencí a poruchou funkce beta buněk, což významně zvyšuje pravděpodobnost progrese do manifestního diabetu. V tomto kontextu nabývají na významu terapeutické přístupy, které cílí současně na redukci tělesné hmotnosti i zlepšení glykemické kontroly.

Zvláštní význam má obezita v patogenezi srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí, kde viscerální tuk a chronický zánět přispívají k rozvoji a progresi onemocnění. S rostoucím BMI (body mass index) se zvyšuje nejen riziko vzniku HFpEF, ale i závažnost klinických projevů.

Tirzepatid, jako duální agonista pro receptory GIP a GLP‑1, představuje inovativní farmakologickou možnost, která zasahuje oba tyto patofyziologické mechanismy. Kromě příznivého vlivu na metabolismus glukózy a tělesnou hmotnost se ukazuje jeho potenciál i v oblasti kardiovaskulárních komplikací obezity.

Tirzepatid v léčbě obezity a prevenci diabetu 2. typu

Prediabetes mají přibližně dvě třetiny osob s obezitou. Jednou z nejnovějších a nejúčinnějších farmakologických intervencí zaměřených současně na redukci hmotnosti a zlepšení glykémie je tirzepatid. Jeho účinnost a bezpečnost u více než 1 000 pacientů s obezitou a prediabetem diagnostikovaným na začátku studie hodnotila studie SURMOUNT‑1, mezinárodní dvojitě zaslepená studie fáze III. Účastníci byli randomizováni k léčbě tirzepatidem v dávkách 5 mg, 10 mg nebo 15 mg podávaných s.c. jednou týdně, nebo k placebu, vždy v kombinaci s redukční dietou a zvýšenou fyzickou aktivitou. Doba sledování činila 176 týdnů, tedy více než tři roky.

Výsledky ukázaly výrazný a dlouhodobý efekt na redukci tělesné hmotnosti. Po 176 týdnech činila průměrná procentuální změna tělesné hmotnosti u účastníků, kteří dostávali tirzepatid, –15,4 procenta při dávce 5 mg, –19,9 procenta při dávce 10 mg a –22,9 procenta při dávce 15 mg, zatímco u těch, kteří dostávali placebo, to bylo –1,3 procenta. Tento efekt byl statisticky vysoce významný.

Tyto výsledky potvrzují, že tirzepatid umožňuje nejen dosažení výrazné redukce hmotnosti, ale také její dlouhodobé udržení po dobu více než tří let. V kontextu dosavadních možností léčby obezity jde o mimořádně robustní efekt, který se přibližuje výsledkům bariatrické chirurgie.

Zásadním zjištěním studie je vliv tirzepatidu na prevenci diabetu 2. typu. Během sledovaného období se diabetes rozvinul pouze u 1,3 procenta osob léčených tirzepatidem, zatímco ve skupině s placebem to bylo 13,3 procenta. Tirzepatid tak snížil riziko rozvoje diabetu přibližně o 93 procent. Tento efekt přetrvával i po ukončení léčby, kdy byl výskyt diabetu stále výrazně nižší než u placeba.

Dalším důležitým přínosem tirzepatidu bylo zlepšení glykemického stavu, kdy více než 90 procent léčených osob dosáhlo návratu k normoglykémii. Ukazuje se, že čím větší redukce hmotnosti pacient dosáhne, tím vyšší je pravděpodobnost normalizace metabolismu glukózy.

Tirzepatid měl také pozitivní vliv na další kardiometabolické parametry, jako je krevní tlak, lipidový profil nebo obvod pasu, a vedl ke zlepšení kvality života pacientů.

Důležitým poznatkem je, že po ukončení léčby dochází částečně k opětovnému nárůstu hmotnosti i zhoršení glykémie. To podporuje koncept, že obezita je chronické onemocnění vyžadující dlouhodobou, kontinuální léčbu, podobně jako jiné metabolické choroby.

Celkově studie ukázala, že tirzepatid představuje vysoce účinnou terapeutickou možnost, která nejen vede k významné a udržitelné redukci hmotnosti, ale současně výrazně snižuje riziko rozvoje diabetu 2. typu u osob s prediabetem.

Tirzepatid u pacientů s HFpEF a obezitou

Obezita představuje významný rizikový faktor pro rozvoj srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí (HFpEF), přičemž viscerální tuk a s ním spojený chronický zánět hrají důležitou roli v patofyziologii tohoto onemocnění. S rostoucím BMI narůstá i riziko vzniku HFpEF a současně dochází ke zhoršení klinického stavu pacientů.

Vliv léčby tirzepatidem na snížení rizika úmrtí z kardiovaskulárních (KV) příčin nebo zhoršení srdečního selhání a na kvalitu života obézních pacientů s HFpEF hodnotila studie SUMMIT. V této mezinárodní dvojitě zaslepené studii bylo 731 pacientů se srdečním selháním a ejekční frakcí levé komory (EF LK) ≥ 50 % a BMI ≥ 30 kg/m2. Pacienti byli randomizováni k léčbě tirzepatidem (v dávce až 15 mg s.c. 1× týdně) nebo placebem a sledováni po dobu mediánu 104 týdnů. Koprimární cílové parametry zahrnovaly složený parametr úmrtí z kardiovaskulárních příčin nebo příhodu zhoršení srdečního selhání (podle toho, co nastalo dříve) a dále změnu souhrnného klinického skóre podle dotazníku KCCQ (Kansas City Cardiomyopathy Questionnaire).

Výsledky

• K úmrtí z KV příčin nebo zhoršení HFpEF došlo u 9,9 procenta pacientů ve skupině s tirzepatidem v porovnání s 15,3 procenta ve skupině s placebem, což odpovídá relativnímu snížení rizika o 38 procent.
• Významný přínos tirzepatidu byl zjištěn i při samostatném hodnocení rizika zhoršení srdečního selhání, které bylo zaznamenáno u 8,0 procenta pacientů ve skupině s tirzepatidem a u 14,2 procenta ve skupině s placebem.
• U pacientů léčených tirzepatidem došlo k významnému zlepšení kvality života; skóre KCCQ se po 52 týdnech zvýšilo v průměru o 19,5 bodu, zatímco ve skupině s placebem činilo zlepšení 12,7 bodu.
• Tirzepatid měl příznivý vliv na funkční kapacitu, která byla hodnocena pomocí šestiminutového testu chůze; pacienti léčení tirzepatidem dosáhli většího zlepšení než pacienti na placebu.
• Významným efektem léčby tirzepatidem byla redukce tělesné hmotnosti, a to o 13,9 procenta oproti 2,2 procenta u placeba.
• Zaznamenán byl výrazný pokles koncentrace C‑reaktivního proteinu, což ukazuje na snížení systémového zánětu.

Mechanismus účinku tirzepatidu pravděpodobně souvisí nejen s redukcí tukové tkáně, ale také s přímým ovlivněním zánětlivých procesů a metabolismu adipocytů. Aktivace receptorů GLP‑1 a GIP může vést ke snížení zánětu v epikardiální tukové tkáni, a tím ke zlepšení funkce myokardu.

Nežádoucí příhody byly převážně gastrointestinálního rázu a vedly k přerušení léčby u 6,3 procenta pacientů s tirzepatidem a u 1,4 procenta s placebem.

Výsledky studie SUMMIT ukazují, že tirzepatid představuje významný terapeutický pokrok v léčbě pacientů se srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí a obezitou. Kromě výrazné redukce tělesné hmotnosti přináší i snížení rizika klinických příhod a zlepšení kvality života.

Tato data podporují širší využití inkretinové léčby nejen v oblasti diabetologie a léčby obezity, ale také v kardiologii, kde může zásadně ovlivnit prognózu pacientů s HFpEF.    

Reference

1. Jastreboff AM, le Roux CW, Stefanski A, et al.; SURMOUNT‑1 Investigators. Tirzepatide for Obesity Treatment and Diabetes Prevention. N Engl J Med. 2025;392(10):958–971.
2. Packer M, Zile MR, Kramer CM, et al.; SUMMIT Trial Study Group. Tirzepatide for Heart Failure with Preserved Ejection Fraction and Obesity. N Engl J Med. 2025;392(5):427–437.