U onkologických pacientů chlopenní zákroky výrazně zlepšují přežití
Onemocnění srdečních chlopní je u pacientů s onkologickým onemocněním běžné. Jak se však ukázalo, intervence k léčbě onemocnění srdečních chlopní významně zlepšuje přežití. Tato zjištění byla prezentována ve Vídni 11. 12. 2025 na kongresu Evropské asociace pro kardiovaskulární zobrazování (EACVI), která je součástí Evropské kardiologické společnosti (ESC).
Pokroky v léčbě vedou ke zlepšenému přežití pacientů s onkologickou diagnózou. S prodlužující se délkou života se u nich však po úspěšné onkologické terapii zvyšuje riziko vzniku onemocnění srdečních chlopní. Kromě toho je nyní dobře známo, že některé onkologické léčebné postupy mohou mít jako nežádoucí účinek kardiovaskulární toxicitu, která může vést k předčasné morbiditě u pacientů přeživších onkologické onemocnění.
Výsledky studie CESAR prezentované během konference v rámci sympozia Role echokardiografie v kardioonkologii zdůrazňují potřebu pravidelného kardiovaskulárního monitorování pacientů s onkologickým onemocněním a zároveň poskytují ujištění, že intervence mohou být přínosné.
„Kardiovaskulární komplikace jsou stále významnější u starších pacientů po úspěšné onkologické terapii. Například již víme, že antracyklinová chemoterapie způsobuje srdeční selhání a může vést k regurgitaci trikuspidální a mitrální chlopně. Existuje jen omezené množství důkazů, které by určily nejvhodnější léčebný postup pro onkologické pacienty se současně přítomným onemocněním srdečních chlopní – například zda pacienti profitují z chlopenních intervencí ve stejné míře jako pacienti bez onkologické diagnózy,“ uvedl hlavní autor studie doktor Maximilian Autherith z Lékařské univerzity ve Vídni.
V tomto směru přináší důležité informace právě studie CESAR, která si kladla za cíl určit prevalenci onemocnění srdečních chlopní u onkologických pacientů, popsat frekvenci chlopenních intervencí a vyhodnotit jejich dopad na přežití. Tato observační kohortová studie zahrnovala 10 353 dospělých pacientů s potvrzenou onkologickou diagnózou, kteří podstoupili transthorakální echokardiografii během 12 měsíců na terciárním referenčním pracovišti. Průměrný věk populace byl 66,2 roku a necelá polovina (46,6 %) byly ženy.
Výzkumníci zjistili, že 7,2 procenta pacientů mělo závažné chlopenní onemocnění srdce, nejčastěji trikuspidální regurgitaci (3,7 %), mitrální regurgitaci (2,6 %) a aortální stenózu (2,2 %). Po zohlednění věku, pohlaví, hodnot srdečních biomarkerů, funkce ledvin a funkce levé komory bylo prokázáno, že závažné chlopenní onemocnění srdce je nezávislým prediktorem zvýšené celkové mortality (upravené hazard ratio [HR] 1,46; 95% CI 1,25–1,71) a úmrtí z kardiovaskulárních příčin (upravené HR 2,62; 95% CI 2,00–3,43).
Z pacientů se závažným chlopenním onemocněním srdce jich 21,5 procenta podstoupilo chirurgický nebo katetrizační zákrok. Zajímavé je, že intervence na srdeční chlopni byla nezávisle spojena se zlepšeným přežíváním ve srovnání s pacienty, kteří zákrok nepodstoupili – vedla ke snížení mortality o 72 procent (upravené HR 0,28; 95% CI 0,09–0,87) po mediánu sledování 23 měsíců.
„Závažné chlopenní onemocnění srdce bylo v této vybrané populaci onkologických pacientů, kteří podstoupili echokardiografii, poměrně časté. Pouze malá část nemocných ale podstoupila intervenční léčbu chlopenního onemocnění srdce, avšak pokud k ní došlo, dopad na přežívání byl výrazný. Naše zjištění zdůrazňují potřebu pravidelného kardiovaskulárního monitorování onkologických pacientů a rovněž naznačují, že intervence k léčbě chlopenního onemocnění srdce není třeba u této populace odkládat. Další kroky zahrnují podrobnější analýzu různých typů podávané onkologické léčby a provedených intervencí,“ shrnul dr. Autherith.