Umyje sestra s vysokoškolským titulem pacienta, nebo neumyje?

„Zdravotní sestra, která má vysokoškolský titul, pacientovi večeři nepřinese. Nechce. A nebude ho chtít umývat nebo se s ním bavit o jeho bolestech. Má diplom, takže chce být nejméně staniční sestrou,“ napsala autorka článku Lenka Petrášová ve svém článku v MF DNES. Reakce sester s vysokoškolským titulem na sebe nenechaly dlouho čekat. Svůj názor poslala redakci Medical Tribune mimo jiné i poslankyně Parlamentu ČR Mgr. Jana Pastuchová (ANO), která zároveň pracuje jako zdravotnický záchranář.

„Článek popisuje situaci nelékařského personálu trochu krutě, ale dle velkého počtu souhlasných i negativních reakcí uhodila autorka hřebíček této problematiky na hlavičku. Je ve zdravotnických zařízeních třeba vysokoškolsky vzdělaných sester, zdravotnických asistentů, nebo stačí sestry bez titulu?

Na to můžeme mít řadu názorů, jiný bude mít profesionál, politik, jiný bude mít novinář. Tím zásadním je však názor pacienta, který by měl hlavně získat kvalitní péči. Pacient je v nemocnici proto, že ho něco bolí, a potřebuje odbornou pomoc, nezajímá ho, že je na oddělení málo sester, protože nějaká vláda nařídila to či ono. A už vůbec neřeší, zda sestra má, či nemá titul.

Ve zdravotnictví pracuji už 29 let. I jako poslankyně několikrát měsíčně sloužím jako záchranář. Vnímám proto velice intenzivně, že je u problematiky nemocničního personálu třeba nalézt systémové řešení. Zda se některá sestra s titulem vyvyšuje nad ostatní, je otázka pouze jejího svědomí, nikoli politiky.

Jako poslankyně spolupracuji na přípravě novely zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, a protože nemám ráda, když se něco děje takzvaně ‚o nás bez nás‘, navrhla jsem kolegům z poslaneckého výboru pro zdravotnictví, že vyslechneme názory, připomínky a poznatky představitelů nelékařského zdravotnického personálu přímo v nemocnicích a dalších zařízeních. Že je v problematice vzdělávání chaos a nedostatek personálu, víme tedy přímo z terénu.

Naším cílem je taková novela, která povede ke spokojenosti vedení a personálu nemocnic, ale hlavně pacientů. Stojíme na začátku, kdy každý podnět může vést k výrazné změně. Rozhodně ale není čas na paniku. Nikdo tu netvrdí, že jsou vysokoškolsky vzdělané sestry zbytečné nebo že by se měly rušit vysokoškolské obory pro všeobecné sestry. Nyní jde ale hlavně o to, abychom popsali všechny problémy a našli správná řešení, která pak bude moci ministerstvo zdravotnictví při přípravě novely zákona použít,“ napsala poslankyně pro MT.

Svůj názor na tuto problematiku poslala také Mgr. Ivana Eckelová, která pracuje jako všeobecná sestra už téměř dvacet let a zároveň působí jako externí pedagog 1. lékařské fakulty, Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství: „Nemyslím si, že vysokoškolsky vzdělané sestry touží pouze po manažerských pozicích, a ani se s tím v praxi nesetkávám. Naopak mám zkušenost, a nechci se tím to názorem dotknout sester se středoškolským vzděláním, že vysokoškolsky vzdělané sestry lépe přijímají změny, jsou zvídavé, otevřené, častěji a více se sebevzdělávají, a nejen proto, aby splnily nezbytný počet kreditů v rámci povinnosti celoživotního vzdělávání,“ píše I. Eckelová a dodává:

„Problematika, zda na vedoucí funkce mají nárok pouze vysokoškolsky vzdělané sestry, nepochybně odpadne, až se navýší počet vysokoškolsky vzdělaných sester a vedoucí pozice přirozeně obsadí ty manažersky schopnější. Nicméně je určitě namístě studentům ošetřovatelství v průběhu přípravy na jejich budoucí povolání zdůraznit, že i přes obrovské množství získaných vědomostí je základem kvalitní ošetřovatelské péče o nemocné schopnost empatické komunikace a profesionální a citlivé uspokojování základních lidských potřeb včetně osobní hygieny či asistence při příjmu potravy. A samozřejmě administrativní práce velmi přibylo, mnohdy zbytečně. Ale zase ubylo mnoho jiných činností, které dříve sestry musely vykonávat – většina zdravotnického materiálu je na jedno použití, sestry nepřipravují stravu nemocným, přibylo rehabilitačních pracovníků a pomocného personálu. Nepochybně bude přínosné vyslechnout připomínky a návrhy z terénu a malých nemocnic a dle výsledků z praxe pozměnit nejen systém vzdělávání, jen se obávám, aby se nesnížila podpora sester, které se chtějí dále vzdělávat a v průběhu své praxe absolvovat specializační studia,“ shrnuje Mgr. Eckelová.

Zdroj: Medical Tribune