Přeskočit na obsah

Vakcinace proti rotavirovým infekcím by se neměla podceňovat

Rotavirové infekce patří k nejzávažnějším průjmovým onemocněním s častou nutností hospitalizace. I když se nejčastěji vyskytují u batolat, alespoň jednou postihnou skoro každé dítě do pěti let. Podceňovat bychom je ale neměli ani u seniorů. Na téma vakcinace proti rotavirovým infekcím na letošním XV. ročníku Hradeckých vakcinologických dnů vystoupil prof. MUDr. Petr Pazdiora, CSc., z LF UK a FN v Plzni.



Celosvětově je ročně hlášeno přes 700 milionů případů průjmových onemocnění, z toho je 125 milionů přičítáno rotavirům, kdy je pro více než půl milionu nakažených (převážně v rozvojových zemích) tato nákaza smrtelná. V této souvislosti doporučuje WHO začlenit očkování proti rotavirovým infekcím do očkovacího kalendáře s důrazem na oblasti, kde mortalita dětí mladších pěti let činí deset procent nebo více.

V České republice se obecně předpokládá podhlášenost rotavirových infekcí. Podle odhadů jimi onemocní ročně na 20 000 pacientů. Přesná data však zatím chybějí. „Chceme‑li mít kvalitní dlouhodobá data, je třeba zejména mezioborová spolupráce,“ zdůraznil v úvodu přednášky prof. Pazdiora a zároveň ocenil práci laboratorních pracovníků, klinických a praktických lékařů v terénu a epidemiologů, kteří provádějí epidemiologická šetření a data zanášejí do informačních systémů.

V diagnostice rotavirových infekcí došlo v posledních letech k jistým změnám. Latexová aglutinace je dnes převážně vystřídána imunochromatografickými metodami a rozvoj laboratorní diagnostiky překvapivě nejde cestou nárůstu počtu laboratoří zaměřených na ELISA testy, ale přibývá pracovišť provádějících PCR.

Jak prof. Pazdiora upozornil, dostupná data mapující dlouhodobý vývoj počtu rotavirových infekcí ukazuje jak v ČR, tak i celosvětově určitou kontinuitu vykazující zhruba v období čtyř let nárůst výskytu. Co se týče věku nakažených, i zde platí, že nejvyšší nemocnost je celosvětově u dětí do pěti let věku. „Těžiště problémů je zejména mezi dětmi od šestého do 18., resp. 23. měsíce, od kterého nemocnost u této věkové skupiny klesá. Opomíjeným problémem nejen u nás, ale i ve světě však zůstává nárůst této infekce ve starších věkových skupinách, zejména seniorských, kde narůstá i závažnost onemocnění,“ varoval prof. Pazdiora.



Úmrtí na rotaviry i v ČR

Ačkoli o mortalitě na rotavirové infekce hovoříme převážně ve vztahu s rozvojovými zeměmi, dochází k ní i ve vyspělých státech, včetně České republiky. „U rotavirových infekcí se i u nás objevují případy výjimečných úmrtí u kojenců. V letech 2002–2018 zemřelo devět kojenců a 28 lidí v dospělém věku, jejichž věk byl od 28 až do 97 a 101 let. Dožije‑li se někdo stovky, je smutné, že zemře právě na rotavirovou infekci,“ poznamenal prof. Pazdiora s tím, že zavedení očkování proti rotavirovým infekcím má zcela jistě své opodstatnění.

Počet zemí, kde se zavádí vakcinace proti rotavirům, rok od roku narůstá a dnes se již jedná zhruba o polovinu zemí na světě. V Evropě přibylo během posledních dvou let osm dalších států a určitě je škoda, že se k nim Česká republika neřadí. Přitom jsou zde dostupné dvě vakcíny, Rotarix a RotaTeq, pro něž existují účinnostní laboratorně podložená data, v případě vakcíny RotaTeq sedmiletá, u vakcíny Rotarix 3,1 roku. První dávka vakcíny by měla být podána ve věku 6–12 týdnů a očkování by mělo být ukončeno do 24. týdne, resp. u vakcíny RotaTeq do 32. týdne věku. WHO rovněž doporučuje časné zahájení očkování, nicméně tam, kde to není možné, WHO připouští očkování až do ukončeného 24. měsíce. „Vakcinace vykazuje jednoznačný efekt na snížení nemocnosti, počtu vyšetření, ambulantních návštěv, hospitalizací. Její dopad je velmi rychlý, změny lze pozorovat již během několika let. Existují i studie potvrzující pokles nozokomiálních infekcí. Samozřejmě nelze opomíjet ani to, že proočkovanost má vliv na kolektivní imunitu,“ zdůraznil prof. Pazdiora s tím, že dopad vakcinace na úmrtnost je zřejmý zejména v rozvojových zemích, avšak ve vyspělých státech, kde je úmrtnost spíše výjimečná, tyto argumenty příliš neobstojí. V této souvislosti upozornil na dlouhodobý problém, který je potřeba sledovat na národní úrovni, a tím je vývoj v zastoupení jednotlivých typů rotavirů.



Kriticky nízká proočkovanost

I přes existující možnosti vakcinace zatím nedošlo k potlačení sezónnosti infekce, která se nejčastěji vyskytuje od ledna do dubna. Odhad proočkovanosti české populace podle počtu distribuovaných dávek obou vakcín (data Státního ústavu pro kontrolu léčiv) ukazuje, že se rozhodně nemáme čím chlubit. Přitom, jak uvádí prof. Pazdiora, první doporučení očkovat proti rotavirovým infekcím máme v ČR již od roku 2007. Po 12 letech je výsledek tristní a proočkovanost nedosahuje ani 14 procent.

Při pohledu na kolektivní imunitu u pětileté kohorty se podle něho v posledních letech nic nemění. „Kohorta dětí, která se podílí na vytváření kolektivní imunity, je natolik malá, že nemůže cokoli změnit nejen u dětí do pěti let věku, ale ani v celé populaci. Vždy záleží na jednotlivých pediatrech, zda očkují, nebo ne. Rozdíly jsou přitom nejen mezi jednotlivými ordinacemi, ale i mezi jednotlivými okresy a kraji,“ říká s tím, že např. v Plzeňském kraji (s výjimkou jednoho roku, kdy byla vysoká proočkovanost na Domažlicku ovlivněná výjimečným úmrtím kojence v tomto okrese) vykazuje dlouhodobě nejvyšší proočkovanost Rokycansko. Paradoxně Plzeň‑město patří spíše k okresům, kde pediatři toto očkování příliš nepropagují, resp. rodiče o ně nestojí.

Zmíněna byla i otázka selhání vakcinace, která provází všechna očkování a s prodlužující se dobou očkování je třeba počítat s tím, že se počty selhání budou zvyšovat. Zde je třeba připomenout, že půjde stále jen o výjimečný jev a v porovnání s benefitem, který vakcinace přináší, jde o okrajovou záležitost. Důležité je si také uvědomit, že toto očkování chrání proti klinicky závažnějším onemocněním, což potvrzují i data z roku 2017, kdy pouze polovina pacientů, u nichž byla zjištěna rotavirová infekce a měli v anamnéze vakcinaci, byla hospitalizována. Tato diagnóza je vesměs potvrzována u hospitalizovaných osob, což je dáno dostupností laboratorní diagnostiky.

„Podíváme‑li se na data, kolik milionů dávek se využilo a kolik milionů dětí se již naočkovalo ve světě, není důvod, proč dále o potřebě očkování přemýšlet. Zkušenosti jsou obrovské, potvrzena je nejen vysoká účinnost, ale i bezpečnost. Domnívám se, že jestliže všude kolem nás se očkuje, neměli bychom váhat. Pokud plošné očkování nebude zavedeno, čemuž nechci věřit, je třeba se snažit očkovat bez ohledu na to, zda to stát vyřeší finančně. Proočkovanost by měla být vyšší a měli bychom si vážit toho, že máme možnost ji ovlivňovat u těch nejmladších dětí, kde je zároveň i nejvyšší závažnost onemocnění. Vzpomeňme si, jak se nám v minulosti nelíbilo, když na nás Rakušané poukazovali ve vztahu s nízkou proočkovaností proti klíšťové encefalitidě. Zatím si ale nevšimli, že bychom jim mohli posloužit i jako podobný příklad u rotavirových infekcí, což bychom určitě nechtěli,“ uzavřel prof. Pazdiora.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Den vzácných onemocnění 2024

28. 3. 2024

Jde o několik pacientů s konkrétní diagnózou. Avšak je již známo přes 10 000 klinických jednotek a jedná se o miliony pacientů. Česko patří k zemím s…