Přeskočit na obsah

Vícečetné těhotenství neznamená v asistované reprodukci úspěch

p>Snad žádný jiný obor medicíny není nucen se tak intenzivně zabývat etickými problémy jako asistovaná reprodukce. Jednou z takových základních otázek je, kolik embryí se má při jednom cyklu mimotělního oplodnění přenést do dělohy. Rovnice „čím více embryí, tím větší šance na otěhotnění“ zde platí – i když nejde o úplnou lineární závislost. „Při jednom embryu je pravděpodobnost otěhotnění přibližně třicet procent, při dvou padesát, při třech šedesát pět a při čtyřech pětasedmdesát procent,“ říká MUDr. Karel Řežábek, vedoucí lékař Centra asistované reprodukce Gynekologicko‑porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.

Páry s rizikem nepočítají – přejí si dvojčata i trojčata

Spolu s počtem přenášených embryí ale také stoupá pravděpodobnost vícečetného těhotenství – a to už v asistované reprodukci dávno není považováno za úspěch. „Vzhledem k dopadům na perinatální výsledky a další rizika představují vícečetná těhotenství nejvýznamnější komplikaci léčby sterility metodami asistované reprodukce. Dobře jsou popsány ekonomické dopady těchto gravidit v konkrétních rodinách i negativní psychosociální dopady na rodinné vztahy. Bohužel tato data samotné pacientky nevnímají adekvátně. Z jednoho relevantního zahraničního výzkumu vyplývá, že 60 až 90 procent dotazovaných párů si přálo porodit dvojčata a plných padesát procent trojčata,“ říká doc. MUDr. Tonko Mardešić, vedoucí lékař centra asistované reprodukce Sanatorium Pronatal v Praze.

Vícečetné těhotenství už není považováno za nezbytnou daň

Vícečetná těhotenství byla v počátcích IVF považována za nezbytnou daň za relativně nízkou úspěšnost těchto léčebných postupů. Zvyšování efektivity léčby postupně nutně vedlo k nárůstu vícečetných těhotenství, v jejichž důsledku byla počátkem devadesátých let publikována řada studií dokazujících, že omezení počtu přenášených embryí ze tří na dvě nevede u dobře definované skupiny pacientek k poklesu celkové úspěšnosti při praktickém vyloučení rizika trojčetné gravidity, nicméně procento dvoučetných těhotenství se prakticky nezměnilo. „Jedinou možnost, jak eliminovat riziko dvoučetných těhotenství v souvislosti s mimotělním oplodněním, představuje současný vývoj směřující k přenosu jediného embrya,“ vysvětluje doc. Mardešić. České zákonodárství přitom počet přenášených embryí nijak neupravuje. Do roku 1998 v České republice odborná společnost doporučovala nepřenášet více než čtyři embrya. Pak se tento počet snížil na tři a nyní se většině párů nepřenášejí více než dvě embrya a velmi často jen jedno jediné. „V našem centru jsme se dostali na průměr 1,7 embrya na jeden transfer,“ uvádí K. Řežábek. „K přenosu jediného embrya přistupujeme častěji u mladých žen a při prvním cyklu, naopak tři embrya se někdy přenášejí, pokud byla předem zamražená a už dopředu tedy počítáme s menší šancí na úspěch,“ vysvětluje předseda Sekce asistované reprodukce České gynekologické a porodnické společnosti MUDr. Milan Mrázek, Ph.D.

Preimplantační diagnostika na vzestupu

Mají‑li centra asistované reprodukce přenášet jediné embryo a nesnížit úspěšnost léčby, nabývá na významu preimplantační diagnostika. Genetické vyšetření může pomoci vybrat to embryo, které povede k otěhotnění, navíc s vysokou zárukou, že nedojde k porodu plodu s chromosomálně podmíněnou vadou, a také se tímto postupem sníží počet potratů. „Preimplantační genetické vyšetření embryí je nepochybně směrem, který se v budoucnu stane nedílnou součástí asistované reprodukce,“ uvádí T. Mardešić. V případě rodin s genetickým rizikem lze ještě před přenosem určit ta embrya, která nejsou nositelem geneticky podmíněné vady, a tak ženu ušetřit pozdějšího potratu, pokud by došlo ke koncepci postiženého plodu. Počet chorob, které lze ještě před přenosem do dělohy diagnostikovat, se z týdne na týden zvyšuje. „Medicína tak má nástroj, který může řadě žen, respektive párů, ušetřit fyzické i psychické strádání. Je však samozřejmě nutné, aby bylo patřičně ošetřeno, aby nemohlo docházet ke zneužití těchto léčebných postupů, a domnívám se, že současná česká legislativa hovoří v tomto pohledu naprosto jasnou a srozumitelnou řečí,“ vysvětluje doc. Tonko Mardešić.

Chování rodičů je dáno i způsobem úhrady

V neposlední řadě jde o otázku ekonomickou. Tlak rodičů je možné snížit úpravou úhrady za IVF. V Belgii byl systém podobný jako v České republice – pojišťovny hradily tři cykly mimotělního oplodnění. Na základě finanční analýzy zjistily, že když budou schopny eliminovat vícečetná těhotenství a ušetřit tak na perinatologické péči, budou moci hradit dvojnásobný počet cyklů. Nyní se tedy přenáší jedno embryo a hradí šest cyklů. K podobné úpravě přistoupilo i Slovinsko. Tam se normálně hradí čtyři cykly mimotělního oplodnění. Když ale žena bude souhlasit s tím, že v prvních dvou cyklech dojde k transferu jediného embrya, bude jí hrazeno celkem šest cyklů mimotělního oplodnění.

Počet vícečetných těhotenství v posledních letech výrazně klesl. „Hlavně tří‑ a čtyřčetná těhotenství vidíme skutečně ojediněle,“ říká MUDr. Mrázek.

Zatím je však poměr vícečetných těhotenství dosažených při asistované reprodukci stále vyšší, než je tomu u těhotenství vzniklých bez pomoci medicíny. Někdy se začnou vyvíjet všechny přenášené zárodky, může se stát, že z některého se vyvíjejí monochoriální dvojčata. Navíc mnohočetná těhotenství vznikají i při pouhé hormonální stimulaci nebo po inseminaci. Pak lékař i těhotná žena stojí před další těžkou otázkou – kolik embryí v děloze ponechat. „Mé vnitřní přesvědčení bývá redukovat počet embryí na jedno, protože to je stav, na který je ženský organismus nastaven,“ říká MUDR. Milan Mrázek. Konečné rozhodnutí je ale vždy na ženě.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2007, strana C3

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené

O houbách a lidech

12. 4. 2024

Většina z nás považuje houby za rostliny. Nejsou jimi. Jsou samostatná říše života. Něco mají společného s rostlinami, něco s živočichy, něco mají…