Výtvarné dílo z lékařského pohledu
Z lékařského hlediska nemá obraz Operace všechny náležitosti operačního výkonu. Odehrává se v úzkém prostoru ukončeném zděnou stěnou. Je to spíše sklep než operační sál. Není zde osvětlení, nikdo nevrhá stín. Sedmnáct postav je seskupeno okolo ležícího těla. Mají na sobě pomačkané bílé pláště. Jejich vlasy nejsou zakryty, s výjimkou dvou řádových sester.
Operující nemají rukavice, které se v chirurgii používaly řadu let před vznikem obrazu. Pracují holýma rukama se zakrvácenými prsty a s minimem nástrojů. Do preparačního pole zasahuje i ruka řádové sestry, která stojí za zády operujícího. Pacient není zakryt rouškami. Překryta je pouze hlava, ale rouška je na ní pouze přidržována a nikdo na ni nekape éter ani chloroform. Je to výkon bez narkózy.
Operovaný je tedy v bezvědomí - anebo je to už pitva. Někteří okolostojící sledují činnost operatérů, jiní se obracejí k divákovi jakoby s otázkou, co na to všechno říká. Takhle bývalo někdy prezentováno i theatrum anatomicum.
Břišní dutina je otevřená a na povrch se vyklenují střevní kličky se svými závěsy. Postava vpředu sonduje, prohlíží a posuzuje útvar vyjmutý asi z břišní dutiny. Jako anatom oceňuji zřetelně vymezený reliéf trigonum colli laterale a přesné znázornění dvou míst začátku m. sternocleidomastoideus. Tento sval je ale příliš napnutý, a to lze interpretovat i jako pokus operovaného vzepřít se výkonu, který odmítá.
Pak by ruce spočívající na jeho hlavě nepřidržovaly roušku, ale znehybňovaly operovaného. Lze tedy konstatovat, že znázorněná scéna neobsahuje reálie, které by dovolovaly interpretaci předváděného výkonu jako skutečnou operaci. Této víceznačnosti odpovídá i formální členění plochy obrazu, kde dominují bílé pláště modelované do bohatého reliéfu, jako bychom se dívali ne z jednoho, ale hned z několika úhlů najednou. V tomto smyslu je forma v souladu s obsahem. Soudím proto, že autorovi nešlo o zachycení konkrétního lékařského výkonu. Lékařská tematika mu byla spíše jen záminkou pro sdělení, které aspiruje na obecnější platnost. Pochmurným obrazem jakési operace ve tmavém uzavřeném prostoru usiloval navodit určité asociace. Nabídl pohled na dramatický akt, v němž jde o bytí pacienta. Co bude následovat? Zánik nebo uzdravení?
Navozená atmosféra vyvolává pocity úzkosti. Z dobového kontextu vyplývá, že autor chtěl něco říci o stavu společnosti, která nefunguje, jak by měla, a musí být operována. Pacientem je tedy společnost, která je rozpitvávána a posuzována. Radikálním řezem má být přezkoumáno její hodnotové schéma.
V tomto smyslu vystavený obraz chápu a oceňuji, ale z pohledu medicínského rozhodně nejde o výtvarné dílo, které by lékařské téma uchopilo z pozitivních aspektů.
Z přednášky prof. MUDr. Miloše Grima před Slavnostním koncertem České lékařské akademie a Národní galerie v Praze, který se pod záštitou prezidenta ČR Václava Klause, předsedy vlády ČR Jana Fischera a primátora hlavního města Prahy Pavla Béma dne 20. 3. 2010 v Klášteře sv. Anežky České v Praze. Na programu smyčcového orchestru Praga Camerata, který řídil Pavel Hůla a jako sólista vystoupil violoncellista Martin Sedlák, byly skladby Edvarda Griega, Antonína Dvořáka a Franze Schuberta.
(red)
Zdroj: Medicína po promoci