XIII. výroční sjezd České kardiologické společnosti
O slavnostní přednášku letošního kongresu požádali jeho organizátoři prof. MUDr. Jiřího Widimského, DrSc., sen. Ten svůj historický exkurs začal připomínkou Cornelia Celsa, který jako první popsal fenomén bílého pláště, poté vzpomněl prvních pokusů o měření krevního tlaku z konce 19. století – jmenovitě tlakové manžety S. Riva−Rocciho, a auskultační metody A. A. Korotkova z roku 1905, ale poté se již plně soustředil na dobu od dvacátých až třicátých let 20. století do dnes, tedy na dobu velkolepého rozvoje kardiologie, který z velké části měl tu čest osobně poznat a nemalým dílem se na něm také sám podílet. I když tehdy již lékaři vysoký krevní tlak dokázali změřit, nepovažovali ho po celou první polovinu století za onemocnění, které by bylo nutné léčit. A to ani v případě, kdy onemocnění amerického prezidenta F. D. Roosevelta možná podstatně ovlivnilo politické uspořádání poválečné Evropy. Ač podle slov jeho lékaře přišla Rooseveltova smrt „jako blesk z čistého nebe“, vysokým krevním tlakem trpěl již od roku 1937. V době Jaltské konference záznamy jeho krevního tlaku dosáhly hodnot 240–260/150 mm Hg, a když v dubnu 1945 zemřel na krvácení do mozku, byly zaznamenány známky maligní hypertenze s hodnotami 300/190 mm Hg.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2005, strana 94
Zdroj: