Z redakční pošty
Dobrý den,
dovolím si reagovat na článek „Farmaceut je největším odborníkem na léčiva“ ze 17. ledna 2023 (MT 1/2003, str. A4, pozn. red.), respektive na PharmDr. Zbyňka Sklenáře, Ph.D., MBA, se spoustou jeho pracovních činností a funkcí.
Bez diskuse – farmaceut JE největším odborníkem na léčiva. Tohle jim nikdo upírat nebude. Ale na to ostatní, o čem píše, je již potřeba reagovat.
Nouzová preskripce je umělý problém. Každý pacient má svého praktika, u kterého si může i dálkově požádat o nouzovou preskripci, když léky někde ztratí, zapomene. Pokud jeho praktik není k dispozici (dovolená, nemoc), pak jej někdo zastupuje a tuto službu také poskytne. Elektronický recept přece funguje. A že je občas někde nedisciplinovaný pacient, který „nemá čas“ si zajít k lékaři, nebo mu již lékař léky dokonce odmítne předepsat, protože… A že se zde objeví cizinec a musí nejprve někam k lékaři, to je tak vzácný problém, že se k němu přece nemusí široce měnit legislativa. To je reakce na polovinu článku.
K dalšímu problému, kterým je občas předpis nesprávného léku, nesprávné dávky – ano, to je to, co má lékárník zachytit a ve spolupráci s chybujícím lékařem napravit. A ano, i mezi lékaři se omyly dějí. Na druhou stranu, ani farmaceuti nejsou neomylní a občas vydají lék nesprávný, či správný, ale se špatnou informací pacientovi.
A pak další kompetence? Nezlobte se na mne, ale proč má farmaceut měřit INR před plánovaným výkonem, když nezná okolnosti – druh výkonu, ostatní zdravotní stav, vůbec doporučené postupy stran antikoagulační léčby!? Proč by měli dělat screening Alzheimerovy choroby? Při svém studiu k tomu nebyli přece připravováni, je to mimo jejich odbornost, zdaleka mimo jejich profesi.
Omlouvám se, ale článek mne nadzdvihl ze židle a cítil jsem potřebu odpovědět.
S pozdravem
MUDr. Vladislav Dvořák,