Zimbabwe – kouzelné sochy, AIDS a inflace
Už samotná cesta nebyla zcela bez problémů. Do cílového Harare (hlavního města Zimbabwe) letěli přes Madagaskar, protože v Jižní Africe byla stávka pilotů i letištního personálu. Místo letu pak následovala z Johannesburgu úmorná 1 600 km dlouhá cesta autobusem, jehož dalšími cestujícími byli jen domorodci. To však byl jen začátek. Na cestovatele čekalo nejedno překvapení. „Jdete po ulici a můžete si počítat – jeden, druhý, třetí – ten čtvrtý má AiDS,“ vyprávějí o svých dojmech. V Zimbabwe je totiž 20 až 25 % obyvatelstva HiV pozitivních. „Lidé tu umírají ve dvaceti až pětadvaceti letech. Starší obyvatelé jsou výjimkou. Ne nadarmo patří populace v Zimbabwe k nejmladší na světě. i u zimbabwských umělců se projevuje známý fenomén – ceny děl zemřelých sochařů stoupají do závratných výšek, ovšem pozůstalí to většinou ani neregistrují. Nesochají tu jen muži, ale i ženy. Koupili jsme třeba sochu i od ženy, která měla s sebou malé dítě přímo tam, kde sochy tvořila. Pochopitelně tu lze vidět sochy různých uměleckých kvalit od nepříliš zdařilých až po skutečně hodnotná díla.“ Zimbabwe je zajímavá i tím, že tam společenský i ekonomický vývoj ustrnul před několika lety, kdy byli nuceni odejít všichni bílí Britové. Venkov to tolik nepoznal, tam žijí z toho, co vypěstují, a z prodeje soch. Horší situace je ve městech. i přes odchod Britů však veřejný život funguje. „Na zříceninách staveb z 13. století jsme potkali tři školní výpravy. Děti měly oblečené školní uniformy, učitel se jim věnoval,“ vzpomínají oba cestovatelé. Začínají však být problémy s dopravou. Vlaky nejezdí téměř vůbec, na benzin se stojí až desetikilometrové fronty, inflace narůstá. „Jakmile sochař prodá sochu a dostane za ni určitý obnos, již za několik dní je nešťastný, že s prodejem nepočkal. Peníze ztrácejí hodnotu opravdu rychle,“ dodává MUDr. Mašek.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 22/2006, strana 13
Zdroj:
