Zraková paměť

Viděli jste ukázku z nějakého filmu? A zkusili jste vyprávět, co jste viděli o několik dní později? Většina z nás má pocit, že viděla daleko víc, než je s to sdělit, ale nepamatuje si dobře, co to bylo. Tenhle pocit je projevem funkce dlouhodobé zrakové paměti. Vizuální informace se nejprve dostanou do zrakových korových oblastí, to je asi třetina celkového objemu mozkové kůry v zadních a spodních oblastech mozku rozkládající se v týlních, temenních a spánkových lalocích. Přitom se však, jak praví klasická teorie a zkušenost, ztrácí podrobnosti. Škola lékařská praví, že takovou kůru tvoří Brodmanovy oblasti 17, 18 a 19, přičemž do area 17 přichází zraková informace ponejprv. Korbinian Brodman svou korovou mapu uveřejnil právě před 100 lety.

Dnes o ní víme, že je užitečnou fikcí užívanou proto, aby se lékaři domluvili, kde v mozku jsou, že ji nahradily moderní trojrozměrné souřadnice a mapování elektrofyziologickými, imunohistochemickými a funkčními zobrazovacími metodami. Tím pádem se ví, že makakové mají zrakových korových oblastí 32, u lidí se jich prokazuje osm až deset, podle toho, jak jim odborníci říkají, a není důvod si myslet, že bychom na tom byli hůř než makakové, kteří se od společného vývojové větve oddělili před 24 miliony let. Zapojení zrakové kůry vypadá jako výkonný čip, spojů bylo popsáno 305, tím pádem se lékaři a medici s mírným zájmem podívají na obrázek a raději si znovu zapamatují area 17, 18 a 19 ze sladkého období jednoduché medicíny.

V prvních stovkách milisekund si zrakové korové oblasti pamatují zrakovou informaci doslova fotograficky. Z nich se informační obsah přesune do krátkodobé paměti vázané na funkci čelních laloků mozku, tam vydrží asi minutu. Podrobností jsme s to sdělit už podstatně méně. Poté se informace přesouvá do dlouhodobé zrakové paměti. Sklad prostorových a pohybových zrakových informací je na hranicích zevní plochy temenních laloků, spánkových a týlních laloků, sklad informací týkajících se barev, tváří, budov, nástrojů a jednotlivých předmětů je ve vnitřní a spodní temenní a spánkové kůře, spánková kůra se účastní i svou zevní a zadní plochou. Po několika dnech si podle tradiční teorie a klasických experimentů vybavujeme jen jádro informace, podrobnosti mizí. Rozdíly mezi jednotlivci jsou však velké, lidé, jejichž zraková paměť je doslova fotografická i dlouhodobě, jsou známi.

Asi 30 let se ví, že zdravým lidem je možné promítnout 10 000 různých obrázků za sebou, každý na několik sekund. Lidé si později vybavili, zda předváděný obrázek viděli nebo neviděli, s 83% přesností. Tehdy to nedokázaly nejvýkonnější počítače. A nový experiment ukázal, že podrobnosti z dlouhodobé zrakové paměti zdaleka nemizejí. Zdraví lidé, jimž bylo 20–35 let, se v průběhu 5,5 hodiny dívali na 2 500 obrázků, na každý měli 5 sekund. Poté jim vědci předváděli dvojice obrázků, pozorovatelé měli rozhodnout, zda některý obrázek z dvojice viděli nebo ne. K obrázku, který již pozorovatelé viděli, byl přičleněn obrázek předmětu z nové kategorie, příkladem jsou brýle a rukavice, nebo obrázek odlišného předmětu ze stejné kategorie, příkladem jsou dva druhy modelu plachetnice, nebo obrázek stejný, ale v odlišné poloze nebo úhlu pohledu.

Výsledek překvapil i zaryté skeptiky. V prvním zadání poznávali pozorovatelé předmět správně v 92 %, ve druhém v 88 %, ve třetím v 87 %. Jinak řečeno, mladí, zdraví, soustředění a motivovaní pozorovatelé si správně pamatují tisíce zrakových reprezentací nejrůznějších předmětů. Asi bude nutné rozšířit modely vstupu, ukládání a vybavování zrakových paměťových reprezentací, protože výkonnost lidského mozku předčila veškeré očekávání.

MUDr. František Koukolík, DrSc.

Zdroj: