Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Úterý 19. říjen 2021 | Svátek má Michaela
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Paradox obezity neboli reverzní epidemiologie - komentář

Paradox obezity neboli reverzní epidemiologie - komentář

Medicína po promoci 4/2010
05.09.2010 19:20
Zdroj: Medicína po promoci
Autor: Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc. 3. interní klinika - klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN, Praha

Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.

3. interní klinika - klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN, Praha

Obezita je závažné onemocnění, které výrazně zkracuje život. Léčbu obezity ale provází několik problematických fenoménů. Někteří lékaři a zejména nelékaři často spojují léčbu obezity jen s redukcí hmotnosti. Obézním však výrazně prodlužuje život i léčba komorbidit, fyzická aktivita a dokonce i dieta vedoucí k redukci hmotnosti, např. diety zaměřené na prevenci diabetu (např.).

Někteří lékaři naopak považují redukci hmotnosti za opatření, které by měl nemocný realizovat sám, a podmiňují tím jinou léčbu, např. operační. Obézní jsou tak víceméně neoprávněně diskriminováni. Obezita také běžně není ve zdravotnické dokumentaci uváděna mezi diagnózami, a mnozí ji tudíž nepovažují za závažné onemocnění.

Do této situace vstupuje nejméně 20-30 let známý fakt spojovaný obvykle s termínem paradox obezity, týkající se některých situacích, kdy obezita naopak nemocným prospívá. Lze snadno prokázat, že tento termín naopak negují obezitologové, neboť je na obezitologických sjezdech a v obezitologických časopisech uváděn minimálně.

Článek Dornera a Riederové se fenoménu paradoxu obezity věnuje skutečně detailně a není k němu téměř co dodat. Tento fenomén byl nejvíce spojován se studií amerických veteránů. Ta je však specifická pro v mládí velmi fyzicky aktivní populaci. U pacientů s onemocněními, jako je srdeční selhání a renální insuficience, je fenomén paradoxu obezity rovněž znám.

Autoři uvádějí i velmi zajímavou a podrobnou diskusi k patofyziologickému vysvětlení paradoxu obezity. Pojem reverzní epidemiologie vztahují především k systémovému zánětu. Je pravděpodobné, že samotný systémový zánět, který však často obezitu a metabolický syndrom provází, je významnějším faktorem než body mass index (BMI).

Co by si měl z této diskuse odnést český čtenář? K nemocným je třeba vždy přistupovat individuálně. Tento přístup je v obezitologii ovlivněn dvěma situacemi - na jedné straně věkem a na druhé straně přítomností jiného závažného onemocnění.

Osoby starší 65 let bychom neměli nutit k výraznější redukci hmotnosti. Je nutno dodat, že jinak tomu je u diabetiků 2. typu, kde redukce hmotnosti může vést až k vymizení tohoto závažného onemocnění, a to dokonce i u osob bez výraznější nadváhy, resp. obezity.

Druhou důležitou skupinou pacientů jsou osoby se závažnými komorbiditami. Dvěma příklady této situace jsou pacienti se srdečním a renálním selháním a dalšími chorobami provázenými systémovým zánětem. Jistě sem patří i pacienti s nádorovým onemocněním. Zde jsou obézní ve výhodě, zejména pro energetickou zásobu a nepřítomnost malnutrice. Fenomén dostatečné energetické zásoby může hrát ve fenoménu paradoxu obezity významnou roli.

Skutečně kauzální je, jak uvádějí autoři, vztah k osteoporóze. Ta zkracuje život komplikacemi po osteoporotických frakturách. U obézních je však osteoporóza méně častá a hormony tukové tkáně a estrogeny konvertované v tukové tkáni se na snížení výskytu osteoporózy u obézních podílejí.

Analyzujeme-li další recentní publikace, je třeba s termínem paradox obezity pracovat skutečně uvážlivě. Novější závěry však plně odpovídají zde publikovanému článku. Podle očekávání se podle německé práce paradox obezity uplatňuje v zařízeních typu léčeben dlouhodobě nemocných a obézní mají nižší mortalitu a lepší funkční parametry.

Obézní mají podle očekávání častěji fibrilaci síní. Zároveň však obézní s fibrilací síní mají nižší mortalitu než osoby s normální hmotností. I to plně odpovídá koncepci obezity jako rizikového kardiovaskulárního faktoru a zároveň potvrzuje i platnost paradoxu obezity. Podle dalšího článku má 12letá prognóza pacientů s ischemickou chorobou srdeční tvar křivky U, a je tedy nejhorší u astenických a obézních. Není však zvýšena u osob s nadváhou. Obézní mají lepší roční prognózu i po koronární intervenci než osoby s normální hmotností.

K redukci hmotnosti u obézních jedinců bychom tedy měli přistupovat individuálně. Lékař by měl usilovat o redukci hmotnosti u osob mladších než 65 let a zároveň by měl považovat obezitu u těchto osob za signál závažnosti stavu. U obézních by měl lékař intenzivně pátrat po komorbiditách a včas je léčit.

Zároveň by se měl snažit, aby se u nemocného neobjevila nejzávažnější komplikace obezity - diabetes 2. typu, který zkracuje život nejvíce. Průměrný BMI našich diabetiků 2. typu je kolem 28, z čehož plyne, že diabetici mají nejen obezitu, ale i nadváhu. I tento fenomén může pojem paradox obezity vysvětlovat. Diabetici mají závažnou prognózu, a to i při BMI < 30. Proto studie, které nejsou randomizovány podle přítomnosti diabetu, mohou také vykazovat relativně stejně špatnou prognózu pro pacienty s obezitou i nadváhou.

Články o paradoxu obezity však rozhodně nehovoří přímo o intervenci, tedy např. o mírné redukci hmotnosti, a je tedy možné, že se dobrá prognóza obézních v některých situacích může dále zlepšit mírnou redukcí hmotnosti.


LITERATURA

1. Svačina Š. Prevence diabetu a jeho komplikací. Praha: Triton, 2008.

2. Fried M, et al. Metabolic surgery for the treatment of type 2 diabetes in patients with BMI < 35 kg/m2: an integrative review of early studies. Obes Surg 2010;20: 776-790.

3. Kaiser R, et al. Functionality and mortality in obese nursing home residents: an example of "risk factor paradox"? J Am Med Dir Assoc 2010;11:428-435.

4. Badheka AO, et al. Influence of obesity on outcomes in atrial fibrillation: yet another obesity paradox. Am J Med 2010;123:646-651.

5. Benderly M, et al. Relation of body mass index to mortality among men with coronary heart disease. Am J Cardiol 2010;106:297-304.

6. Lancefield T, et al. Is there an obesity paradox after percutaneous coronary intervention in the contemporary era?
An analysis from a multicenter Australian registry. JACC Cardiovasc Interv 2010;3:660-668.



Copyright © 2000-2021 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky