Přeskočit na obsah

Onkokotrmelce

Již na sklonku léta roku 2006 při střídání levého ministra za toho pravého oznámil předseda onkospolečnosti, že je ohrožena onkologická léčba národa, neboť není na jakési léky, byť ještě bylo. Málem to stálo odvolání tehdejšího jeho nemocničního ředitele, překvapeného stejně jako mnozí cvičným poplachem v okurkovém období.

jan žaloudíkMálokdo totiž porozuměl, že při střídání ministrů a vlád lze uskutečňovat snáze farmakoprůniky, jakož i bez rizika pošlapat poražené a zaskvět se hrdinsky před nastupujícími. Rok 2007 pak živil naději, že "už je to tady" a vše bude reformováno ku prospěchu, včetně pravidel cenotvorby léků zadané na rok 2008. Onkospolečnost hlásala tezi "správný lék správnému pacientovi".

Inovativně tak otřepala základní medicínské poznání, že totiž indikace se mají v medicíně ctít a pacienty s nádory bez receptorů zbytečno léčit přípravky, vážícími se na ony neexistující receptory, byť to prodejům prospívá.

Země spěla k moudrému klidu. Avšak už v roce 2008 bylo živo. Záměry a chutě se vyjasnily, země zpoplatkovatěla, hejtmansky zoranžověla, sebereflektovalo se a o Silvestru se rozloučil z vůle spoluvládců reformní ministr. Kontinuita snažení však zůstala zachována, neboť ministra hravě zastoupil ve snažení náměstek pro veškeré zdravotnictví, ostatně jako již předtím.

DÁLE ČTĚTE:

Černý Petr zůstává v rukou onkologů
Vyhláška bude nejvíce šetřit na nemocniční péči

Náměstek veškerého zdravotnictví pak v roce 2009 vítězně prohlásil, že poplatky prospěly také tomu, že poprvé v dějinách byla v onom roce zajištěna onkologická péče všem pacientům. Předseda onkospolečnosti hbitě přisvědčil a potvrdil, že vskutku poprvé v dějinách se v roce 2009 dostalo všem onkologickým pacientům všeho, jak náleží. A tak byla radost onemocnět rakovinou v roce 2009.

Smůlu měli ti, kdo jí onemocněli už dříve, v dobách poplatkově a náměstkově nezajištěných. Poněkud to pozlobilo jen zástupce nechemických onkooborů, které dle jejich názoru v onkopéči nabízely vše, jak náleží, i léta předtím. Jenže lid, náměstci ani média netuší, kde se těžiště onkopéče nachází, takže převládlo uspokojení, jak dobře ty třicetikoruny vyřešily nákladnou bioterapii a vše potřebné.

Nýčko, na sklonku roku 2010, jsem však zaslechl z rádia, že shromáždění v mém milovaném onkoústavu jednalo znovu o krizi, že léčba pro všechny nebude, jak dříve deklarováno. Předseda onkospolečnosti takticky oznámil, že si dovede představit škrtnutí třeba zrovna oné úžasné biologické léčby, a předhodil neznámé viníky k ukamenování neznámému davu. Hned na to však oznámil, že vše bude pro každého potřebného, ale jen do konce roku. A nato zase sdělil, že k limitované onkopéči se ti noví dostanou, když před nimi někdo léčbu ukončí nebo zemře. Takže jakási fronta čekatelů na řádnou onkopéči. Tou se teď už rozumí jen pár výjimečně drahých přípravků takzvané bioterapie, fungujících však stejně jen v kombinaci s ošuntělými postupy, samostatně nikoli.

Náš pan ministr k tomu říká, že je čestné oznámit lidu, že na všechno není. Svatá pravda. Zajišťovači bioterapie budou teď konvertováni ve škrtače nebo přidělovače bioterapie.

Po roce 2009, kdy poprvé v dějinách všem všechno v onkoléčbě zajištěno poplatkovým manévrem, už v roce 2010 všem všechno zase nezajištěno. Třeba to nejsou proklamační kotrmelce, ale jen ohebná dočasnost gumových bonbonů žužu, které se po chvíli přežvykování v ústech rozplynou. Ještěže starost o dobro pacientů stojí v této zemi vysoko. Je hned na pěkném třetím místě za prioritním úsilím, aby neklesaly prodeje a ve vedení se udrželi ti praví dosazení. Obé trochu souvisí.

Jak to bude s onkopéčí v roce 2011, se zatím neví, ale prý všichni potřební indikovanou biologickou léčbu dostanou.

Když lékař neposkytne pacientovi to nejlepší, rozuměno nejdražší (a klesnou prodeje), je prý to podle předsedy onkospolečnosti špatně. Ale je také špatně, když sice poskytne to nejlepší, ale dostane tak nemocnici do ekonomického propadu.

Může prý být i propuštěn z ekonomických důvodů. Tedy lékař, nikoli ředitel. V předsedově vizi má tedy zachvátit strach kromě pacientů i lékaře. Velitelé odborných společností, nemocnic i ministerstva to budou spíše jen pozorovat a poskytovat rozhovory investigativním novinářům, o tom, co vypozorovali.

Pojišťovenští velitelé z toho mají naopak neurotickou vyrážku, neboť sami po léta nevědí, co je vskutku nutné a za čím je pouze nátlakový marketing.

Nejsa již strašeným ani strašícím, porovnávám si pro obohacení svého občanského názoru, co bylo, je a bude společné onkologické péči a autoservisům. Léčba onkologicky nemocných i opravy automobilů byly a zůstanou zajištěny. Některé přídatné, zbytné a nezaplatitelné leštící procedury budou vypouštěny. Dohadování bude o tom, kdo bude vypouštěčem a kdo vypuštěn.

Na operace nádorů a opravy motorů bude naopak vždy, bude-li mít v tuzemsku kdo operovat a opravovat. Nejprodejnější lékaři a mechanici budou dále stimulováni chemickými agenty, aby periodicky děsili národ, že pokles prodejů chemických přípravků ohrozí osudy a dopravu. Naše bohatá zadlužená země se postupně pod tlakem paradoxů doby vydá na dlouhou cestu k racionalitě, ležící kdesi v mlžných dálavách. Ubude trošku kotrmelců, honorovaných aktivit a CBM (confidence based medicine) čili medicíny založené na víře.

Zábava se soustředí nejen na údaje od jiných, ale také na vlastní hodnocení výsledků. Oprýskaná zeď dřívějšího nezájmu o domácí data bude nově omítanou promítací plochou konferenčních objevitelů. Snad pak velké nemocnice konečně založí i oddělení klinických hodnocení, jak mělo být už na počátku, a všimnou si priorit, dat kupených a ne pouze kupovaných, údajů z onkoregistrů a zdravotních pojišťoven, začnou je analyzovat a chápat, zjistí, co je HTA v praxi, a mnohé další.

Pomalu se poposuneme. Třeba už děti našich vnoučat budou spět k pěstované moudrosti chrochtavě přibírající na váze v ústrojném chlívku, který máme však ještě před sebou k vyčištění my dosavadní.

Mladí lékaři, po návratu z akce "Děkujeme, odcházíme", snad shovívavě přehlédnou veselé kotrmelce skutečně odcházejících pragmatiků jako zábavná, ale ožebračující představení z poslední pětiletky.

Zůstane však jisté, že cena běžných operací nádorů se z dosavadních dvou až pěti tisíc korun ani v budoucnu nezvýší, neboť na to nebylo, prý není a zase nebude. Ale netřeba se bát. Chirurgická léčba nádorů bude prováděna stále, protože nádor se prostě odstranit musí. Starší garnitura chirurgů je ještě cvičena pro naléhavé výkony na plukovních obvazištích a v polních nemocnicích, kdyby bylo nejhůře.

Nejhůře ovšem nikdy nebude. Vždy totiž může být ještě hůře než nejhůře a smysluplné léčby nádorů se onkokotrmelce týkají jen částečně.

Ostatně také ozařovací přístroje máme už nakoupeny, leckde i s iniciativním přeplatkem nad obvyklé světové ceny. Medikamenty snesitelných cen nám z trhu rovněž jen tak nestáhnou. A časnější záchyt nádorů, který zase v nouzi znovu objevíme jako chytré řešení, stojí méně než pozdní sběr.

Tak třeba jednou ještě na onkologii ku prospěchu nemocných i ušetříme. Končím znakem smajlíkem :-), patronem všech kotrmelcujících.


prof. MUDr. Jan Žaloudík, Medical Trubune

Zdroj: Medical Tribune

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…