Pacient v ohrožení života? Nemocnice licitují
Pražské nemocnice opakovaně podle záchranářů odmítají přijmout akutní pacienty, které jim záchranná služba přiveze. Zákon sice stanoví, že nemocného v ohrožení života nesmí odmítnout, přesto si nemocnice mezi sebou předávají desítky minut pacienty po KPCR, suspektní CMP či pacienty v bezvědomí. Jedná se o ojedinělé případy, nebo je sílící kritika odborníků z přednemocniční péče oprávněná? Může za tím být nedostatek intenzivních lůžek, úhradový systém, kdy se péče o některé pacienty výrazně nevyplácí, nedostatečné personální obsazení nemocnic, vágní legislativa nebo nepochopení situace té druhé strany a neschopnost se domluvit? Na některé z těchto otázek přinášíme odpovědi v diskusním fóru na straně A2.
Jak situaci upravuje zákon o zdravotnické záchranné službě? Podle něj je poskytovatel akutní lůžkové péče povinen převzít pacienta do své péče vždy, je‑li pacient v přímém ohrožení života. Ředitel pražské záchranky (ZZS HMP) Zdeněk Schwarz si však myslí, že koncepce tohoto zákona je příliš vágní. „Naše zákony umožňují dohady a nejasnosti. Proto se pak při problémech licituje o pacientovi,“ stěžuje si MUDr. Schwarz s tím, že při rozhodování o přijetí pacienta sehrává roli to, zda je „výhodný“ z hlediska úhrady či není. Redakce MT se proto obrátila na pražské nemocnice, zda je pravda, že odmítají akutní pacienty. Mluvčí oslovených nemocnic popřeli, že by pacienty v ohrožení života nepřijali. Konkrétně vyjádření Nemocnice Na Bulovce zní: „Nemáme informace, že by někdy v minulosti Nemocnice Na Bulovce odmítla pacienty v přímém ohrožení života.“ Mluvčí FN Motol reaguje na kritiku záchranářů slovy: „Jsme opravdu přetížená nemocnice, a pokud naše sestra vysvětlí dispečerce záchranné služby už v telefonickém hovoru, že některého pacienta nemůžeme převzít, ty důvody jsou vždy jen kapacitní. Pan ředitel Schwarz se může ohánět zákony a vyhláškami, jak chce, to nám ta místa nezajistí.“ Ani v Thomayerově nemocnici (TN) k odmítání akutních pacientů podle jejich mluvčí nedochází. „Pokud by byl podán podnět ke konkrétnímu zdokumentovanému případu odmítnutí, bude každý takový případ pečlivě prošetřen,“ slibuje. Také ve FN Královské Vinohrady (FN KV) se ohrazují proti tomu, že nemocnice odmítá příjem akutních pacientů. „Pro případ, že by nebylo k dispozici volné lůžko, mají lékaři za povinnost pacienta, který hospitalizaci potřebuje, umístit na kterékoli další oborově příbuzné lůžko v nemocnici, přednostně ale na kliniku, která nejlépe vyřeší jeho obtíže či diagnózu. Vedení FN KV prošetří všechny konkrétní případy, na které bude poukázáno s podezřením na odmítnutí příjmu akutního pacienta.“ A jak se tato vyjádření kryjí se zkušenostmi samotných záchranářů?
Ve skutečnosti případy z uplynulého měsíce, které redakci MT poskytla pražská záchranná služba, dokládají, že nemocnice pacienty v bezprostředním ohrožení života odmítají. (Tyto dva příklady mají ilustrovat obecný problém. Podle slov ředitele Schwarze má ZZS HMP k dispozici doklady o těchto případech prakticky z každého měsíce.)
Případ první. Pětasedmdesátiletý pacient po kardiopulmonální resuscitaci. Záchranná služba dorazila na místo ve 14.30 hodin. Nemocnice Na Bulovce pacienta odmítla přijmout, taktéž FN KV, Nemocnice Na Františku – není možnost stimulace. Pacient byl nakonec přijat Všeobecnou fakultní nemocnicí v 15.26 po celkem osmi telefonátech dispečinku ZZS HMP a téměř po hodině od příjezdu záchranářů.
Případ druhý. Sedmdesátiletý pacient s podezřením na centrální mozkovou příhodu. První avízo zkouší dispečink v 23.48 hodin. Následuje odmítnutí Nemocnice Na Bulovce (není místo), Ústřední vojenské nemocnice, Všeobecné fakultní nemocnice i Fakultní nemocnice Motol. Pacient byl nakonec předán Nemocnici Na Homolce (NNH) v 00.23 hodin. (Celkem 7 hovorů.)
O posouzení závažnosti uvedených případů pro pacienta jsme požádali MUDr. Janu Šeblovou, předsedkyni Společnosti pro urgentní medicínu. „Pokaždé, když je potřeba kardiopulmonální resuscitace či dochází ke stavu bezvědomí, jde o jasný případ přímého ohrožení života, taktéž suspektní CMP je emergentní situace,“ potvrzuje MUDr. Šeblová s tím, že stav po kardiopulmonální resuscitaci představuje selhání všech vitálních funkcí organismu (jde o klinickou smrt), a pokud došlo k obnově oběhu na místě, stav je stále kritický a je nutné okamžitě zajistit kontinuitu intenzivní péče. Bezvědomí je selhání jedné vitální funkce (vědomí) a představuje ohrožení ostatních. „U dalšího příkladu, tedy akutní cévní mozkové příhody, jde o emergentní stav, kdy šance na léčbu, která může zajistit minimalizaci následků, nebo dokonce odvrácení trvalých následků, je časově limitovaná. Právě proto vzniká systém superspecializované péče, a je jasné, že jakékoli prodlení může zmařit naději pacienta na indikaci této léčby.“
Redakce MT proto předložila nemocnicím konkrétní důkazy o tom, že pacienty v ohrožení života odmítly. Většina nemocnic už do uzávěrky tohoto článku nereagovala. Co k této situaci říká ministerstvo zdravotnictví? Porušují zdravotnická zařízení zákon, pokud pacienty s těmito diagnózami odmítají přijmout? A jakou roli hraje „perspektivnost“ pacientů z ekonomického hlediska? Čtěte na webu www.tribune.cz nebo v příštím čísle MT.
Zdroj: Medical Tribune