Proč lidem u lékaře vadí doplatky, ale s úplatky problém nemají?
Podobné principy jsou osvědčeným nástrojem zvyšování efektivity zdravotních systémů v mnoha zemích západní Evropy a zdá se, že ruku v ruce s efektivitou jde i nízká ochota pacientů poskytovat úplatky lékařům. Nepřijatelné jsou pro většinu obyvatel Švýcarska , které má jedno z nejlépe fungujících zdravotnictví v Evropě, naopak za samozřejmé je považují například Albánci.
Pokud chcete lepší sádru, kvalitnější jídlo v nemocnici nebo lék nehrazený zdravotní pojišťovnou, nemůžete si doplatit rozdíl v ceně oproti standardní variantě. Musíte v takovém případě zaplatit vše, včetně práce lékaře, která by jinak byla hrazena pojišťovnou. Chcete-li, aby vás operoval přednosta kliniky a ne začínající chirurg, nemáte legální možnost žádnou. A tak se uchýlíte k úplatku, protože pro zdraví své nebo svých blízkých uděláte cokoliv. Tyto platby jsou však zcela mimo kontrolu, a navíc pacientovi neposkytují žádnou garanci, že požadované služby opravdu dostane. O možnosti domáhat se spravedlnosti v případě, že nakonec i tak dostane standardní péči jako „neplatící pacienti“, samozřejmě nemůže být ani řeč. Možnost připlatit si za nadstandard je přitom jeden z nejsnáze dostupných a velmi efektivních způsobů, jak posílit finanční stabilitu zdravotnického systému, který by uvítaly i zdravotní pojišťovny. „Zavedení legální možnosti připlatit si za nadstandardní péči plně podporujeme,“ potvrzuje Ing. Ladislav Friedrich, prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR.
Je přitom více než jasné, že pacienti nadstandardní služby vyžadují a zdaleka není pravda, že všichni by měli dostat všechno a zadarmo. Existuje velká skupina lidí, kteří by své finance do zdraví ochotně investovali. Proč se tomu tedy tak bráníme? Většina z nás si totiž neuvědomuje, že by tak tito lidé velmi efektivně pomáhali ke zvyšování kvality zdravotní péče i pro pacienty, kteří si nic připlácet nemohou nebo nechtějí. V systému, lépe řečeno u zdravotních pojišťoven, by totiž zůstávalo více peněz na úhrady takzvané standardní péče, která je proplácena z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Ze změny by tak profitovali jak movitější pacienti s vysokými nároky, tak i ekonomicky slabší obyvatelé, kterým vyhovuje současný princip ošetření tzv. „na pojišťovnu“. Úplatky takový přínos pro ekonomicky slabší obyvatele samozřejmě neposkytují, protože se do rozpočtu zdravotnických zařízení vůbec nedostanou.
Z výsledků studie srovnávající evropské systémy zdravotnictví vyplývá, že Česká republika považuje úplatky pro lékaře za běžnou praxi, a řadí se tak k zemím jako je například Srbsko, Rumunsko či Albánie (více viz graf níže). Tyto země se však také dostávají v kvalitě poskytované péče na poslední příčky tohoto srovnání. Česká republika má přitom ambice patřit mezi vyspělé evropské státy – bylo by proto dobré se zamyslet nad tím, jestli nemožnost připlatit si za nadstandardní péči není jedním z významných faktorů, které stojí v cestě dalšímu rozvoji českého zdravotnictví. „Současný systém, který podporuje (ba někdy až vyžaduje) podpultové platby lékařům, je nastaven naprosto špatně. To, že všichni tiše souhlasí s poskytováním lepší péče za úplatky, nás stále drží na úrovni socialismu – je potřeba umožnit pacientům legálně investovat do svého zdraví,“ vysvětluje Friedrich.
Znovuzavedení možnosti plateb za nadstandardní zdravotní péči by vyžadovalo systémovou změnu a jde tak samozřejmě ruku v ruce s legislativní úpravou, která by jasně stanovila, co spadá do standardní zdravotní péče a zároveň by stanovila pravidla pro ceny za nadstandardní služby.
Zdroj: Health Consumer Powerhouse, Euro Health Consumer Index 2016, http://www.healthpowerhouse.com/files/EHCI_2016/EHCI_2016_report.pdf
Zdroj: SZP ČR