Elektronické sdílení dat – důležitý krok k lepší léčbě

Pacienti už nemusejí u lékaře pracně vzpomínat, jaké léky užívají, a lékař si může ověřit, zda si předepsané léky v lékárně vyzvedli. Od ledna 2019 se budou moci lékaři podívat do lékového záznamu svých pacientů i na to, jaké léky jim předepsali ostatní lékaři. Bude tak možné lépe hlídat interakce a možné nepříznivé kombinace léků. Interakce budou hlídat také lékárníci. To by z papírové knížky, která blahé paměti měla zastoupit váznoucí projekt elektronizace dat v českém zdravotnictví, možné nebylo. Opačným extrémem jsou ale megaúložiště megadat ohrožená hackerskými útoky. Zajištění bezpečnosti je věcí IT expertů, lékaři by zase měli říct, co od systému potřebují. Zeptali jsme se jich: Co od sdílení dat o léčivých přípravcích u konkrétních pacientů očekáváte? Jakou další službu v oblasti sdílení zdravotních dat byste v praxi uvítal/a?

• MUDr. Pavel Vepřek,

člen představenstva Nemocnice Plzeňského kraje, a. s.

Pokud se má ošetřující lékař rozhodovat správně, má mít dostupné všechny potřebné informace. V oblasti léčivých přípravků je tato znalost prevencí duplicitního podávání léků i nežádoucích interakcí a podporou racionální preskripce. Stejně tak by měl znát diagnostické závěry svých předchůdců, doporučení, kterých se pacientovi dostalo, a výsledky provedených vyšetření. Bez sdílení informací se nemůžeme dobře starat o pacienty, kteří jsou v péči více než jednoho lékaře, a dnešní „nesdílení“ informací je i jednou z příčin současné podoby péče o chronicky nemocné pacienty.

• Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.,

předseda podvýboru pro eHealth Poslanecké sněmovny PČR

V případě tzv. lékového záznamu pacienta v elektronické podobě je důležité, že lékař si bude moci projít dosud napsané léky za určité období, navrhovaný je jeden rok, osobně bych preferoval spíše pět let. Bylo by dobré mít i data uvedených preskripcí. Takový záznam dá možnost si uvědomit ev. vzájemné interakce, a tím také indikace a kontraindikace. Je totiž běžné, že si pacient pamatuje jen povrchně, které léky užívá, ale jejich názvy nezná, zapomněl si je napsat a uvádí jen ve zkratce např. „takové malé červené tablety“. Přístup k údajům má jedině lékař nebo lékárník, takže zneužití není možné. Pokud bude takto lékový záznam k dispozici, jednak to ochrání pacienta, jednak usnadní práci lékaře i lékárníka a v neposlední řadě to bude mít i ekonomický dopad ve formě snížení nákladů na léky. Uvádí se, že v každém roce se u nás vyhodí léky za pět až sedm miliard Kč. Co dalšího získat z eHealth? Tím se zabýváme v podvýboru pro eHealth ve Sněmovně, kterému mám tu čest předsedat. Je vypracována celá strategie eHealth a budeme postupovat bod po bodu. V dalším bude záviset na schválení zákona o eHealth ve Sněmovně. Souběžně budeme připravovat návrhy na e-zdravotnickou dokumentaci. V dalším roce se zaměříme na současné možnosti eHealth, které jsou již v praxi vypracované nebo se dopracovávají.

• PhDr. Martina Šochmanová, MBA,

prezidentka České asociace sester, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči a kvalitu IKEM

Pokud bude systém sdílení dat o léčivých přípravcích u konkrétních pacientů opravdu dobře fungovat, domnívám se, že jednak ušetří čas lékaři, lékárníkovi i samotnému pacientovi, jednak eliminuje případná rizika kontraindikací léků. Podle předloženého návrhu se v období let 2007–2017 znásobil počet hospitalizací v souvislosti s diagnózami nežádoucích účinků léků a chybami v dávkování až 3,5krát. Tento alarmující nárůst ohrožených pacientů podle mého názoru zcela jasně hovoří o nutnosti novelizace zákona. Vzhledem k tomu, že centrální úložiště díky eReceptům obsahuje údaje o farmakoterapii jednotlivých pacientů, je zavedení sdílení dat o léčivých přípravcích dalším logickým krokem. Jde o pozitivní vývoj směrem k elektronizaci zdravotnictví, který umožní lékařům i lékárníkům nahlédnout do lékového záznamu pacienta, čímž se výrazně zvýší bezpečnost preskripce léků a kvalita péče o pacienta. Pokud by pacient z nějakého důvodu nechtěl svá data zveřejňovat, může přístup ke svým záznamům zakázat, měl by však logicky nést odpovědnost za případné komplikace. V praxi bych uvítala striktní vedení počtu vyšetření, která pacient podstoupí. V současné době se mnohdy zbytečně některá vyšetření opakují a zatěžuje se zdravotní systém.

• MUDr. Martin Dudek,

praktický lékař, Dobřichovice, předseda středočeské organizace Sdružení praktických lékařů ČR

Již léta má stát informace o lécích, které si pacienti vyzvedli v lékárně na předpis, protože všechny recepty jsou lékárnami zadávány do systému. Místo zajištění přístupu k těmto datům stát nejdříve zavedl elektronický recept a až nyní se zabývá tím nejdůležitějším, co mělo být již dávno hotové. Pacienti si převážně nepamatují, které léky užívají, a proto je žádoucí, abychom my lékaři měli přístup k těmto informacím. Předně očekávám, že stát využije stávajícího systému přístupů a že nebude nutné zajišťovat si další certifikáty a přístupová práva. Také očekávám datové rozhraní, které usnadní výrobcům našich soft warů, abychom se k datům dostali uživatelsky přívětivou cestou.

Je ostudné, že v roce 2018 řada nemocnic (a to zejména těch státem řízených) neumí využívat datový standard ministerstva zdravotnictví a že nemáme přístup např. k propouštěcím zprávám. Proto bych uvítal, kdyby se mnohem více zdravotnických zařízení mohlo zapojit do systému tzv. e-Zprávy, abychom se nemuseli v 21. století pídit po propouštěcích zprávách našich pacientů, a na druhou stranu bych i já mohl bezpečně poslat do nemocnice důležité zdravotní informace o mém pacientovi.

• Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.,

ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu PČR

Myslím, že s tou elektronizací, respektive technologickým řešením správy zdravotnictví, děláme v době počítačů už roky zbytečný cirkus. Kdyby se takto chovaly třeba banky, už by dávno nebyly a úspory bychom si zakopávali někde na zahradě, strkali do slamníků a záznamy vedli v sešitku. Pokud jde o údaje o lécích užívaných konkrétním pacientem, má to už celá léta prosté a leckde ve světě využívané řešení, třeba na Tchaj-wanu. Kartičku, na kterou preskripci lékař či lékaři pacientovi nahrávají, kterou má při sobě, ukáže ji, komu sám chce či nechce. Lze ji přehrát centru i necentru, přečíst v urgentních situacích. Postačí aktuální údaje za posledních šest měsíců, velké retrospekce zde netřeba. Vejdou se tam i zásadní a dlouhodobé diagnózy, leccos, co trvá. Doba v naší vlasti miluje megaúložistě. Já jim nerozumím, ale nebojuji s nimi. Jen laicky podotýkám, že megaúložiště znamená megakoncepci, megachaos, megarozostření cílů i smyslu, meganáklady, megaobavy o bezpečnost, a nakonec vlastně i meganezájem megadata analyzovat a využít. Projeví se ono staré britské „lot of data, few information“. Prolínají se meganadšení i megaodpor, megadiskuse, me ga byznys i megadarebnosti. Z menšího technického problému se stává megaproblém a takto to pak zbytečně pociťují občané i zdravotníci. Postupoval bych jako v bance, tiše a asertivně. Centrálně asi někde něco uloženo mají, ale každý má svůj přístup, prý je utajen jiným. Funguje to bez protestů. Případný hacker se vhackeruje kamkoli, i do Pentagonu. Kvůli paralenu pro paní Novákovou se však asi angažovat nebude. Kartička v ruce řeší mnohé, jakož i heslo a webový přístup. Stačí jen přiblížit správu zdravotnictví internetovému světu, v němž žijeme, nakupujeme, radostně šetříme či dlužíme. Nikoli elektronizace zdravotnictví dole v provozech, ale elektronizace správy zdravotnictví má zpoždění. Přehled o užívaných lécích má mít pacient, jeho lékaři, farmaceuti a jeho pojišťovna. Hlídat lze nastaveným programem bezpečí medikace, tedy lékové interakce a inkompatibility. A jakou technologií se to provede, na to snad všelidové a mediální diskuse ani netřeba. V nouzi poradí banky a internetoví prodejci čehokoli.

• Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM,

předseda České internistické společnosti ČLS JEP

Sdílení dat je podle mého názoru velmi významným krokem kupředu. Čím více se o nemocném dozvím, tím lepší bude můj diagnostický závěr a následně bude samozřejmě lepší i léčba. Sdílení dat o léčbě je nesmírně důležité také s ohledem na možné interakce. Banálním, v praxi ale velmi důležitým argumentem pro sdílení dat je třeba i to, abych nenapsal (v názvoslovně nezpracovatelné, generifikované džungli) třetí lék se stejnou účinnou látkou, třeba betablokátor. Kolik pacientů se dožaduje „toho svého“ léku – nechápou, že a proč (například na základě nějakého pozitivního listu) se lék jmenuje pokaždé jinak. Tak chodí a chodí…

V obecné rovině se domnívám, že v budoucnu by měla být data sdílena. Mám na mysli všechny dostupné zdravotní informace. Samozřejmě chápu obavy ze zneužití i obavu o narušení soukromí. Jako lékaře mne ale zajímá především zdraví pacienta a na druhé straně se domnívám, že když se někdo chce k citlivým údajům dostat, dostane se. Vždyť hackeři v minulosti prolomili počítačovou obranu Pentagonu! Také se domnívám, že kdyby bylo méně rozruchu kolem „zdravotních problémů“ některých „celebrit“, i pátračů po jejich datech by bylo mnohem méně. S některými kolegy, kteří „chrání“ své pacienty, bych také diskutoval. Nevím, proč je třeba maniodepresivní porucha nebo sexuálně přenosná nemoc hodna většího utajení než koronární intervence?

Myslím, že elektronická zdravotní knížka, třeba jen pro ty, kterým na zdraví záleží a nemají problém s lehkým zpřístupněním dat (tedy opravdu nevím, kdo bude pátrat po hodnotách mých jaterních testů, ale ať si počte), by byla optimální komplexní zdravotní dokumentací. Ale to už tady snad bylo? Jen se to nějak nepovedlo… Ale to už je na jinou anketu.

• MUDr. Martin Jan Stránský, M.D., FACP,

zakladatel Kanceláře Ombudsmana pro zdraví, Assistant Clinical Professor – Yale School of Medicine, ředitel Polikliniky na Národní

Jedná se o dobrý krok. Pokud lékař uvidí všechny léčivé přípravky, které má pacient předepsány a které si v lékárně vyzvedl, povede to ke zvýšení jak účinnosti, tak bezpečnosti jím navrženého léčebného postupu. Zamezí se duplicitám, nežádoucím interakcím a zbytečnému prodloužení léčby. Je navíc správné, že do lékových záznamů budou moci nahlédnout i lékárníci při výdeji léčiv, a dokonce i sami pacienti. Aby však byla nová služba stoprocentně užitečná, měl by lékový záznam obsahovat i informace o vydaných volně dostupných lécích, které také mohou ovlivnit léčbu pacienta.

V době, kdy klademe čím dál tím větší důraz na práva pacientů a jejich partnerský vztah s lékaři, považuji elektronizaci informací v oblasti zdravotnictví za klíčovou. A to nejen proto, že sama o sobě vede k výraznému zlepšení kvality péče, ale hlavně kvůli tomu, že vede k transparentnosti i nezbytné evidenci různých dat, která v našem zdravotnickém (ne)systému chybějí. Z pozice zakladatele Kanceláře Ombudsmana pro zdraví bych si přál, aby skutečně došlo k naplnění plánu ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha a v budoucnu by díky sdíleným datům mohli jak lékaři, tak pacienti pracovat na standardizaci a zlepšení zdravotní péče. Složitost přístupu k záznamům o léčbě, které jsou mnohdy navíc rozmělněny u různých poskytovatelů zdravotní péče, patří k častým podnětům, s nimiž naši kancelář lidé navštěvují.

Největší benefit by však nabídla centralizace dat o poskytovatelích zdravotních služeb. Je zarážející, že moje pacientka z pohraničního města nemůže dostat „doma“ stejnou léčbu na stejnou nemoc, jakou má možnost ihned mít jiná pacientka z Prahy. Proč máme mít dvě centra transplantace kostní dřeně? Proč ne jedno nebo tři? Vše by vyřešila jedna mapa, ve které by byly vyznačeny všechny primární, sekundární i terciární nemocnice, abychom se mohli podívat na to, co dělají, kolik toho dělají, a hlavně jak dobře to dělají. Právě centralizace dat by umožnila, aby naše zdravotnictví začalo fungovat efektivně.

Technologie teď tady na to je a sdílení vyšetření a léků by mělo být samozřejmostí. Pokud pacienti nechtějí, aby se informace sdílely, musejí mít možnost vyloučit, kdo jejich data nemá vidět. K tomu je možnost opt-out.

• Jana Petrenko,

Koalice pro zdraví

Zavolal mi syn pacientky, že jeho máma bere osmnáct léků a je jí čím dál tím hůře. A to hned navazuje i na vaši další otázku. Paní chodila od lékaře k lékaři, aniž by o tom měl někdo přehled. Ona si samozřejmě nenosila s sebou seznam léků, které bere, a tak se stalo, že jich brala až osmnáct a místo úlevy se její zdravotní stav zhoršoval. Nemluvě o zbytečných vyšetřeních, která přitom podstoupila. Mám obavu, že takových pacientů je hodně, kteří vyhledávají péči na vlastní pěst, pokud se hned nedostaví očekáváné zlepšení, vyhledávají opětovně další vyšetření a v nejhorším případě tím škodí svému zdraví. Ministryně Emmerová nechala svého času natisknout pacientské knížky, do kterých informace měli psát pacienti, nebo dokonce lékaři.

• Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA,

předseda České lékařské společnosti JEP, poradce ministra zdravotnictví

Jedná se o zcela zásadní zvýšení bezpečnosti farmakoterapie v České republice. Nejde jen o interakce léků, ale i odstranění duplicit v preskripci, upřesnění dávek, když žádá pacient předpis léku, který mu dochází, jiným lékařem. To jsou situace zcela běžné. Farmakoterapie je věc nedůležitější, ale uvítal bych možnost přístupu ke všem lékařským zprávám pro lékaře, který pacienta ošetřuje, a má tedy jeho důvěru, a také pro emergentní situace. To považuji za mnohem důležitější než diskusi o nějakém centrálním záznamu pacienta, kde bude vždy problém s aktualizací dat, jejich výběrem a relevantností.

• PharmDr. Milada Halačová, Ph.D.,

vedoucí týmu klinických farmaceutů Nemocnice Na Homolce;

• PhDr. Ivana Plechatá,

koordinátorka projektu Senior, ředitelka Průvodce pacienta, z. ú.

Lékový záznam, ke kterému má přístup pacient, lékař, klinický farmaceut i farmaceut v lékárně, pokládáme za vykročení správným směrem ke zvýšení bezpečnosti a efektivity farmakoterapie. Je jen škoda, že stále nejsou k dispozici nadstavbové modality v podobě identifikace rizikových interakcí či duplicit účinné látky. Velmi se přimlouváme, aby byl zachován původní koncept návrhu, který předpokládá automatický souhlas pacientů s nahlížením oprávněných zdravotníků do lékového záznamu – tedy tzv. režim opt-out. Pokud by byla zavedena nutnost aktivního souhlasu pacienta, doplatily by na to zejména ty skupiny pacientů, které jsou riziky spojenými s užíváním léků ohroženy nejvíce. Vážné otazníky nad medikací seniorů prokázal například projekt „Senior“, který realizoval tým zkušených klinických farmaceutů Nemocnice Na Homolce. Rozbory farmakoterapie proběhly v letech 2015 až 2018 ve 13 zařízeních sociálních služeb u celkem 846 klientů. U 86 procent klientů byla nutná intervence do lékového režimu a pouze 15 procent klientů zůstalo bez jakýchkoli farmakoterapeutických doporučení. U skupin chronicky nemocných, multimorbidních pacientů (často v seniorském věku), užívajících pět a více léků současně, přitom nelze předpokládat podstoupení aktivní schvalovací procedury.

• PharmDr. Lubomír Chudoba,

prezident České lékárnické komory

Znalost lékového záznamu pacienta (LZP) umožní lékárníkům podstatně snížit počty pacientů, kteří léky nevhodně kombinují a nesprávně dávkují. Znalost celého spektra lékaři předepsaných léků bude pro nás také velmi užitečná při doporučování volně prodejných léčiv. Lékárníci z veřejných lékáren tak budou mít příležitost přispět v ambulantní sféře, v lůžkových zařízeních následné péče, v domovech pro seniory apod. k bezpečnější a kvalitnější farmakoterapii. Přispět obdobně jako naši kolegové nemocniční lékárníci a kliničtí farmaceuti, kteří v rámci nemocnic mají přehled o komplexní farmakoterapii svých pacientů již několik let. Předpokládám, že naše úsilí bude podpořeno nejen ministerstvem zdravotnictví, ale i zdravotními pojišťovnami v příštím roce při přípravě výkonu za naši konzultační činnost s využitím poznatků LZP. Ze zahraničních studií je známo, že nevhodné kombinace a dávkování léků jsou ohromnou finanční zátěží, především v důsledku neefektivní léčby, řešení nežádoucích komplikací a zbytečných hospitalizací.

LZP je prvním krokem. Pro navazující diskuse ohledně sdílení zdravotnické dokumentace bychom k dalšímu zkvalitnění své práce potřebovali znát alespoň základní anamnézu včetně vybraných laboratorních hodnot pacienta.

Zdroj: MT