Přeskočit na obsah

ČR potřebuje Národní akční plán eliminace HCV

 

  • V srpnu 2019 vznikl v ČR strategický dokument týkající se uživatelů drog. Národní akční plán na eliminaci HCV, tak jak jej doporučuje WHO, však zatím nemáme. Co by měly udělat odborné společnosti pro to, aby byl národní akční plán co nejdříve připraven a realizován?

V současné době probíhají jednání mezi Českou hepatologickou společností a dalšími odbornými společnostmi ČLS JEP. Oslovujeme jednotlivé společnosti a vše je na úrovni předběžných jednání. Problém je ten, že vycházíme z modelů a zkušeností zemí západní Evropy, eventuálně USA, což jsou data, která se ne vždy a ne zcela přesně dají přenést na českou populaci. Bohužel Česko patří mezi země, které nemají dobře zmapovanou epidemiologii infekce HCV. Nevíme, kde se pacienti „schovávají“. Od tohoto modelování a těchto počtů se pak odvíjejí možnosti a především nákladová efektivita všech našich snah o jejich diagnózu. V tuto chvíli je součástí doporučeného postupu (KDP) např. i analýza získaná ve spolupráci s ÚZIS na základě jeho nové metodiky získávání dat ze spojeného registru hrazených zdravotních služeb. Tato data pro nás budou tvořit jakousi datovou oporu pro další fázi vyjednávání a spolupráce s dalšími odbornými společnostmi.

Pozitivní je, že naše hepatologická společnost má v těchto snahách podporu prezidia ČLS JEP, takže bez jakéhokoli problému můžeme zahajovat jednání s výbory ostatních společností. Jediné, co nám tedy nyní chybí, jsou tvrdá data, která v tuto chvíli získáváme.

 

  • Ve většině vyspělých zemí již národní plán na eliminaci HCV existuje, u nás zatím vznikl pro jednu skupinu, konkrétně pro injekční uživatele drog, V jakém časovém horizontu má národní akční plán vzniknout i u nás?

Národní akční plán na úrovni doporučeného klinického postupu, což je v našich očích to, co by mělo mít celostátní platnost a mělo by to postihnout celou problematiku infekce HCV, musí být v papírové podobě do 31. prosince 2019.

Zatím takováto podoba plánu není v lékařské společnosti příliš zažitá. Jsme zvyklí na různé guidelines, kdy každá společnost má na každou chorobu svá odborná doporučení. A toto je jeden z prvních projektů, které by měly mít celorepublikovou platnost a měly by postihnou celonárodní systém péče jak o rizikové skupiny, tak o méně rizikovou společnost.

 

  • Příliš času na vyjednávání tedy nemáte…

To nemáme a bohužel to vypadá, že jednání se nám podaří dokončit pouze s jednou nebo se dvěma odbornými společnostmi, kterých se infekce HCV bezprostředně týká. Nicméně spolupráce s ostatními odbornostmi je pouze jedním z několika možných přístupů k problematice časné diagnostiky infekce HCV v méně rizikové populaci. Těžištěm dokumentu budou především postupy specializované diagnostiky a terapie infekce HCV, výhledové použití v blízké budoucnosti a samozřejmě analýza jejich nákladové efektivity.

 

  • Co by podle vás pro to, aby mohlo být dosaženo cílů, které WHO do roku 2030 stanovila, mohli nebo měli udělat praktičtí lékaři?

Praktičtí lékaři jsou jednou z našich cílových skupin, a možná jednou z nejdůležitějších. Právě praktický lékař by na infekci HCV měl myslet u každého pacienta, který mohl být někdy v průběhu svého života vystaven některému rizikovému faktoru. Když někdo prodělal cholecystektomii např. v roce 1983, měl by mít vyšetřeny anti‑HCV protilátky. Sice nemusel dostat krevní transfuzi, ale mohl. Tehdy nebyly informované souhlasy, politika přístupu ke krevním derivátům byla zcela jiná, než je dnes, krví se nešetřilo… Typickou další populací jsou rodící ženy. Každé menší krvácení v minulosti končilo podáním mražené, či dokonce čerstvé plazmy, převodem krevních derivátů, což jsou přesně ty rizikové faktory. Praktický lékař tedy musí aktivně na toto onemocnění myslet. Důležité je i to, aby v momentě, když k němu přijde pacient, který se třeba na základě článku v novinách identifikuje s rizikovým faktorem, a požádá o test na HCV, aby ho lékař neodmítl. A netýká se to jen praktických lékařů, např. v primární péči jde i o pediatry. Pro pacienta totiž vůbec nemusí být snadné o takovéto vyšetření požádat, neradi se chlubí rizikovým faktorem typu rizikový styk, zneužití drog atd., protože v naší společnosti je stále strach z diskriminace v souvislosti s touto diagnózou. Zejména řada mladších pacientů se identifikuje s rizikovými faktory vnitřně, aniž by to navenek chtěli dát najevo.

 

  • Jak finančně nákladné toto vyšetření je?

Screeningovým vyšetřením, o němž hovoříme, je detekce anti‑HCV protilátek, což je sérologické vyšetření, které stojí 240 korun. Nejde tedy o žádné dramatické náklady, je to speciální test, který v okamžiku, kdy vyjde pozitivně, si zasluhuje z mnoha různých důvodů vyšetření u specialisty. Pozitivní výsledek ještě nemusí automaticky znamenat přítomnost viru v organismu, ale vyloučit infekci je daleko složitější než ji prokázat. Takže každá anti‑HCV pozitivita patří v druhém kroku do rukou specialisty, s jedinou výjimkou, a to pokud pacient již je na HCV odléčen a neřekne, že je již z HCV vyléčený.

 

 

Čtěte také:

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…