Chirurgie a důsledky krize?
Nenažranost nemnohých, sajících z prostředků a práce mnohých, za konjunktury nezřízeně naroste, leč společným úsilím mnohých se pro blaho nemnohých v dobrých dobách zvládá. V krizi (i odeznívající) však zaznívá křik nemnohých na mnohé, že ubývá možností k nenažranosti a aby se s tím něco dělalo. Tedy šetřilo na mnohých, aby se nenažranost nemnohých udržela aspoň taková jako za konjunktury. Je to zkrátka "bloody business", a co méně expresivního čekat od redakcí osloveného onkochirurga, neboť chirurgie je také "bloody business", byť jinak.
Onkochirurgy, respektive chirurgy provádějící operace nádorů, jichž je ostatně v tomto údělu většina, vůbec důsledky krize neděsí, protože cenami výkonů už není kam klesnout. Snad naši stateční bojovníci s krizí, vzešlou kdesi v zámoří z hlouposti nebo naopak z vysoké inteligence nemnohých, unesou pár čísel z tuzemského Seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami v oblasti onkochirurgie: radikální operace prsu odstraňující primární nádor a metastázy v podpažních uzlinách - 2 534 bodů, resekce nádoru tlustého střeva s následnou anastomózou - 4 906 bodů, odstranění hluboko uložených sarkomů měkkých tkání - 2 679 bodů, resekce nádoru žaludku s anastomózou - 4 168 bodů, odstranění ledviny postižené nádorem - 3 048 bodů, a tak bych mohl v brutalitě podobných čísel pokračovat.
A jako není pro amerického chirurga koruna ani měna, není pro českého chirurga bod ani koruna, nýbrž méně a různě. Ale jak se v tom mají vyznat někteří ekonomové, dorazivší z pravého byznysu do "bílého byznysu" s vidinou zisků nejasně jim prosvítajících za vlčí mlhou paušálů? A to někteří ještě nemají jasno, zda jsou vlastně v růstu či v propadu ani na úrovni špitálu. Co pak má počít s predikcemi chudák ekonom na úrovni celonárodní a nemýlit se? Dorazila ke mně teď, asi omylem, mailová zpráva postrašeného takyekonoma, říkejme mu třeba Péťa, zaslaná soukromě akčnímu šéfovi, v níž se obává, aby se nenaklonovali žaloudíci. Tedy rozuměno, symboly nemlčícího zla.
Netuší nebohý, že naklonování poněkud unavených a úředně nadbytečných žaloudíků by bylo zprávou dobrou a něžnou. Situace je však mnohem tvrdší. Napříč vlastí existují tisíce mnohem svěžejších chirurgů s názory a pocity daleko razantnějšími, které projeví. I pro nechápající takyekonomy, jež ostatně živí. Jenže, kdo musí operovat, nemá čas lobbovat, žvatlat v zákoutích a vysvětlovat abecedu letitého nánosu disproporcí.
Chirurgové se důsledků krize nebojí. Nebojí se ani skuteční ekonomové, kteří umějí s cyklicitou a vlnovkami zacházet, chápou nakupené disproporce a umějí je korigovat. Vědí, že více práce nemá vést k většímu propadu a více nepráce ku zisku. Bojí se pouze taky ekonomové. A také se bojí různí prodavači teplé vody z obavy, že se zjistí, že není ani vlažná nebo že je to jen voda z potoka. A šíří obavy, že (jim) bude hůře. Oč hůře na tom ještě mohou být chirurgové, není věru jasno, neboť když je potřeba operovat, operuje se, krize nekrize. Jistě, při různém komfortu. Od polních stanů, když třeba, až po sály s klimatizací. Prostě tradiční a operativní chirurgická robotika.
Chirurgy různých oborů, kteří už z principu fungují pro řešení krizových stavů těla a žijí v umělé krizi dlouhodobě, krizí strašit nelze. Lze je pouze zbavit možnosti operovat, když trápí zmatenou okrskovou totalitu. Leč jenom jednotlivce. Zdravotnictví je se svými nynějšími 250 miliardami korun ročně svůdná a solidní nevěsta. Leckdo si ji však vyhlédl jen pro zisk. Jak se s tím holka vyrovná a nechá-li se znásilňovat, osahávat či pokřikovat po sobě kdejakého hejska, je pouze na ní. Chirurgie je v této hře spíše jen upracovaná Popelka, kterou už chudoba ani nezaplacená práce nevyděsí. .
P.S.: A nevyděsí se tolik krizí, kdo nekouká na televizi.
Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.
Zdroj: Medical Tribune