Přeskočit na obsah

Cíl: 15 % dialyzovaných v transplantačním programu

  • Paní profesorko, jak je zajištěno, aby lidé s nemocnými ledvinami byli včas odhaleni a dostalo se jim odpovídající léčby?

Podle vyhlášky o preventivních prohlídkách by měli praktičtí lékaři u každého svého registrovaného pacienta staršího 50 let, který má současně některý rizikový faktor (diabetes, hypertenzi či nějaké kardiovaskulární onemocnění), provést jednou za čtyři roky vyšetření hodnot kreatininu v séru, což je základní parametr pro stanovení funkcí ledvin. Pokud pacient už nějaké stadium ledvinného onemocnění má, měl by být podle typu stadia buď předán nefrologovi ke sledování, anebo zůstat v péči praktického lékaře. Ten vyšetření opakuje v přesně stanovených časových intervalech (2–4× za rok) podle toho, jak pokročilá ledvinná nedostatečnost je. Pokud je u pacienta prokázáno poškození ledvin či snížená funkce ledvin na úroveň CKD G4 (tj. glomerulární filtrace pod 0,5 ml/s), musí být podle vyhlášky o dispenzární péči sledován nefrologem. Stejně tak by měli být pravidelně sledováni nemocní s proteinurií nad 1 g/den anebo s anamnézou dědičného onemocnění ledvin či chronickou glomerulonefritidou. Frekvenci sledování většinou řídíme doporučeními KDIGO anebo dle klinické potřeby.

 

  • Provádějí lékaři tato vyšetření? A jak se dozvědí, že je dělat mají?

 Podnikli jsme jako odborná společnost celou síť edukačních přednášek ve spolupráci se Sdružením praktických lékařů ČR a odbornou společností všeobecných lékařů, kde jsme se snažili jim tuto informaci předat. Samozřejmě praktičtí lékaři jsou povinni vyhlášky ministerstva zdravotnictví sledovat, takže by o nich měli být informováni různými bulletiny, přípisy apod. Snažíme se s praktickými lékaři komunikovat, opakovaně přednášíme na jejich kongresech, informujeme je o tom, že takovéto aktivity jsou, že jsou povinné a že by na onemocnění ledvin měli myslet. Netýká se to pouze praktiků, velká část pacientů má nějakou další chorobu, například diabetes, takže jde i o diabetology, internisty. Snažíme se předat informaci mezi odbornosti, odkud se nejvíc rekrutují pacienti s onemocněním ledvin.

 

  • Takže například diabetolog by měl u svého pacienta také provést vyšetření na kreatinin? 

Jednoznačně ano. Navíc by měl vyšetřovat moč pacienta na ztráty bílkovin do moči, albuminurii, a to alespoň jednou za rok. Podle Doporučení pro léčbu nemocných s diabetickým onemocněním ledvin by u pacientů s již existujícím diabetickým poškozením ledvin měl být kreatinin, stejně jako albuminurie, stanoven dokonce dvakrát do roka.

 

  • Světovým trendem je raději transplantovat než dialyzovat. Má ČR stejný podíl těch, kteří se dostanou k transplantaci, jako ve vyspělých zemích, nebo přetrvává tendence spíše dialyzovat než transplantovat?

To je problém, který nás trochu trápí. V ČR je v tuto chvíli na čekací listinu průměrně zařazeno jen osm až devět procent pacientů, což je poměrně málo. Jsou země, které mají 20 a více procent. Naším cílem je, aby to v ČR bylo zhruba patnáct až dvacet procent. Takže určitě chceme toto číslo zvyšovat. Na druhou stranu, populace stárne, víc než 70 procent pacientů na dialýze je starších 60 let a máme asi tři sta pacientů starších 85 let. Jsou to velmi staří lidé, kteří často mají spoustu přidružených onemocnění, tam je schopnost transplantací problematičtější. Myslíme si, že velké rezervy jsou ve vyhledávání, vyšetřování pacientů a že je reálné, abychom se na patnáct procent pacientů z dialyzačních středisek na čekací listině dostali.

 

  • Stárne celá Evropa, tak proč za ní v počtu zařazených na transplantaci zaostáváme?

Limituje nás počet vhodných kadaverózních dárců a v poslední době také mírně klesá počet dárců živých. Ideální transplantace je od živého dárce, příbuzného nebo nepříbuzného, tam jsme měli výrazný vzestup v letech 2012–2013, ale v posledních letech i živých dárců ubývá. Musíme tedy působit na všech úrovních – informovat veřejnost a získávat více živých dárců, ale i dárců kadaverózních. Určité zákonné normy, předpisy a motivace nemocnic nám dosud bránily v nárůstu počtu dárců. Nicméně, je i velká vnitřní rezerva v dialyzačních střediscích a v procentu zařazených pacientů.

 

  • Jaké zákonné normy máte na mysli? 

Je to otázka motivace center, která pacienta vyšetřila a on mohl podstoupit transplantaci. Podařilo se nám vygenerovat ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami jako plátci některé kódy, které mají stimulovat dialyzační střediska, aby pacienty vyšetřovala a aby je připravila k transplantaci. Dialyzační střediska pomocí bonifikace dostanou peníze navíc za to, že pacienta vyšetřila a referovala do transplantačního centra. Další finanční ohodnocení jde střediskům za to, že transplantace proběhla. Zdravotní pojišťovny si jako plátci uvědomují, že transplantace je pro ně do budoucna levnější, pro pacienta fyziologičtější a lepší metoda s delším přežíváním nemocných. Proto se snaží dialyzační střediska motivovat. Máme tedy od letošního roku nové kódy, které jsou spojeny s určitou finanční částkou za to, že se pacient vyšetřuje, zařadí na čekací listinu a nakonec odtransplantuje.

Čtěte další rozhovory ZDE.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Agnotologie. Nevědomost je moc

2. 6. 2022

Bill McKibben, environmentalista, napsal k debatě o klimatické změně: „Ztratili jsme spoustu času s představou, že se účastníme debaty o datech a…

O třech tvářích demokracie

11. 5. 2022

Liberální tvář reprezentuje demokracii, která v 18. století bořila monarchie. Snažila se vytvořit sociální prostor nezávislý na státu a církvi.…