Přeskočit na obsah

Fórum: Jak dál s testováním na covid u dětí?

brýle,pero
Foto: shutterstock.com

Plošné testování na koronavirus ve školách proběhlo letos třikrát v září, další tři kola plánovalo MZ na konec října. MeSES doporučila testovat už při týdenním nárůstu 100 případů na 100 000 obyvatel, vláda však rozhodla testovat jen v okresech s více než 300 případy na 100 000 obyvatel a znovu pak po vyhodnocení efektivity jen v zasažených okresech, tedy ne plošně. Stanovenou týdenní incidenci překročila během listopadu většina okresů, zavírají se školy. Ministerstvo školství podporuje plošné testování, aby se udržel chod škol – ty by se měly kvůli nákaze zavírat poslední a otevírat první. Testují se neočkovaní žáci a ti, kteří neprodělali v posledním půl roce COVID‑19. Preventivní testy na SARS‑CoV‑2 přestal stát od 1. listopadu hradit plošně, dětem do 18 let je nadále hradí. Zeptali jsme se odborníků: Měly by se děti plošně testovat na SARS‑CoV‑2?

  • Prof. RNDr. Václav Hořejší, Ph.D., CSc.,

ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR

Testování ve školách (a na některých pracovištích) je účinný protiepidemický nástroj. Vadí mi ale, že důsledkem je opět vážné narušení výuky (celá třída jde do karantény při odhalení pozitivního případu). Podle mě by měli chodit do karantény jen ti pozitivně testovaní jedinci.

  • Prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc.,

ředitel Biologického centra Akademie věd ČR

Děti ve školních kolektivech od nejmladšího žactva po středoškoláky jsou významným zdrojem nákazy a školní kolektivy představují potenciální ohniska nákazy o to závažnější, že děti a mládež jsou velmi často bezpříznakovými šiřiteli původce nákazy nebo prodělávající onemocnění v jeho mírné podobě. Snadno tak díky dětem dochází k rozšíření koronaviru nejenom ve školních třídách, ale také v rodinách napříč generacemi nejbližších příbuzných. V ohrožení jsou poté zejména neočkovaní lidé v rodinách. Velmi oceňuji důslednost ministra školství Plagy, který si dokázal prosadit plošné testování žactva navzdory svému kolegovi ministru zdravotnictví Vojtěchovi. Pro další krocení procházející pandemie jsou údaje z plošného testování (antigenního či PCR) nesmírně důležité, informují nás o distribuci rizika nákazy v prostředí vnímavé školní mládeže, pomáhají nám upřesnit epidemickou situaci v místě či regionu a nastavit či upravit příslušná režimová protiepidemická opatření.

  • MUDr. Petr Smejkal,

hlavní epidemiolog IKEM, vedoucí MeSES, člen týmu KoroNERV‑20

Testovat ano, určitě v regionech s vysokou incidencí viru SARS‑CoV‑2 v celkové populaci (nad 100/100 000/7 dní). Je to jeden z nástrojů, jak snížit virovou nálož, a vyhnout se tak zavírání škol. S tím okrajově souvisí i test‑to‑stay přístup – tedy zkracování karantény kontaktů pomocí testování.

23-A02 tomaschoff 0139_001

  • Doc. MUDr. Jan Trnka, Ph.D.,

vedoucí Katedry biomedicínských oborů 3. LF UK

Obávám se, že na tuto otázku nelze obecně odpovědět: záleží na prevalenci, na stavu epidemie, na způsobu a organizaci testování.

  • Prof. MUDr. Petr Pazdiora, CSc.,

Ústav epidemiologie LF UK a FN Plzeň, Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP, člen výboru

Testování dětí ve školách epidemii nezastaví. V současnosti nám může částečně pomoci při podchycování zdrojů infekce v populaci, kde jsou příznaky vesměs jen mírné či žádné. Z tohoto důvodu by se přednostně měly používat PCR testy, které jsou v těchto případech jednoznačně citlivější. Tím by se předešlo i komplikacím, které vznikají při falešných pozitivitách antigenních testů. Uměle vytvořená hranice týdenní incidence 300/100 000 pro zahájení testování je příliš vysoká; pokud má testování zpomalit šíření infekce, musí být zahájeno již při nižší incidenci, tj. v době růstu počtu infekcí. Proklamovaná decentralizace rozhodování o zahájení testování není bohužel prováděna.

  • MUDr. Alena Dernerová,

senátorka, dětská neuroložka

Plošné testy na koronavirus u dětí nutné nejsou. Po roce a půl trvání koronavirové epidemie na území ČR došlo k významnému promoření populace včetně dětí. Bohužel chybějí z ministerstva zdravotnictví přesné informace, jak velká je skupina žáků ve školách odolná vůči koronaviru, a na straně druhé, kolik dětí ještě může onemocnění prodělat. ÚZIS eviduje pouze data o pozitivitě PCR testů na stanovení SARS‑CoV‑2. Na začátku školního roku byly děti ve školách plošně testovány, a to hned třikrát s několikadenním odstupem. Pozitivita záchytu byla zanedbatelná. Stálo to hodně peněz s minimálním efektem. Myslím si, že smysluplnější je testovat děti s příznaky a pak trasovat jejich okolí.

Ráda bych se ještě zmínila o karanténě, jejíž délka se nyní naštěstí zkracuje ze 14 dnů na týden, protože dva týdny byly zbytečně dlouhé, například v GB stačilo pět dnů. Tato 14denní karanténa nebránila šíření infekce, diskriminovala neočkované děti proti dětem očkovaným a dělala samozřejmě problémy rodičům.

  • Prof. MUDr. Ilja Stříž, CSc.,

přednosta PLM IKEM, místopředseda ČSAKI ČLS JEP, člen klinické skupiny MZ

V současné době nepovažuji plošné testování dětí proti viru SARS‑CoV‑2 za nezbytné. Jedná se o značné finanční prostředky, které by ve zdravotnictví mohly být použity užitečněji. Není pochyb o tom, že průběh infekce SARS‑CoV‑2 je u dětí mírnější než u zdravých osob, až u poloviny může být bezpříznakový a velká část zbývajících má průběh srovnatelný s běžnými virovými onemocněními. Nikoho nenapadne děti plošně testovat na chřipku, adenoviry, RS viry, rinoviry, coxsackie nebo běžné koronaviry, když nemají žádné příznaky. I když velmi vzácně u dětí může dojít po infekci SARS‑CoV‑2 k těžkým stavům ve smyslu multisystémového zánětlivého syndromu, osobně děti nepovažuji za ohroženou skupinu. Samozřejmě chápu obavy epidemiologů, že děti mohou infekci šířit, protože množství viru v dýchacích cestách dětí se zásadně neliší oproti dospělým, a to i u těch bezpříznakových. S nástupem mutace delta jsou děti mezi infikovanými sice zastoupeny o něco častěji, nicméně se stále zdá, že k nákaze dochází častěji doma než ve školním prostředí. Když budou doma všichni očkovaní, tak se školních dětí nemusejí bát. K diskusi je i otázka očkování dětí proti SARS‑CoV‑2, které bych zatím zvažoval jen u rizikových, např. po orgánových transplantacích nebo u jiných stavů, kde dostávají silnou imunosupresivní léčbu, či u závažných imunodeficiencí. Také bych se přimlouval za očkování zdravých dětí, které přicházejí do běžného kontaktu s imunosuprimovanými nebo s jinými ohroženými jedinci. Riziko úmrtí na covid je u osob po orgánové transplantaci v ČR přibližně šestinásobné oproti běžné populaci, odpověď na vakcinaci snížená, a proto je důsledné omezení rizika nákazy v rodinném prostředí velmi důležité.

  • MUDr. Ilona Hülleová,

předsedkyně SPLDD ČR

Plošné testování dětí se z mého pohledu odvíjí od epidemiologické situace a v závislosti na šíření epidemie SARS‑CoV‑2 v populaci. Pokud byl vysoký počet pozitivně testovaných osob v neproočkované populaci a výrazně se na tom podílely děti, pak je plošné testování namístě. Ideálně pomocí testů, které mají co nejnižší chybovost a co nejvyšší záchyt. V současné situaci nejsem pro plošné testování, ale podpořila bych testování dětí ve vybraných oblastech, zejména ve školkách, školách a třídách, kde se infekce rychle šíří, a děti se tak stávají zdrojem nákazy ve svých rodinách a širším okolí. O těchto oblastech má informace jak příslušná KHS, tak MZ ČR. Preferovala bych testování PCR testy. Pokud se velmi rychle a pečlivě nedotrasují pozitivní kontakty, dochází u dětí k velmi rychlému šíření infekce v kolektivech a k opakovanému nařizování karantén. Často jsou tak i zdravé děti opakovaně vyloučeny z docházky do školy a mimoškolních aktivit, rodiče musejí zůstávat s dětmi doma a způsobuje to řadu komplikací jak pro rodiče, tak pro školní výuku dětí.

  • RNDr. Ruth Tachezy, Ph.D.,

vedoucí Katedry genetiky a mikrobiologie PřF UK, členka MeSES

Nevím přesně, co myslíte pojmem plošně. Děti by se měly testovat ve školách tam, kde incidence v populaci dané lokality (ideálně co nejvíce zacílené) přesáhne 100/100 000 za sedm dní. Důvodem je to, že při vysoké incidenci v populaci mimo školy dojde k přelévání epidemie do škol a ze škol pak následně zase do rodin. Testovat tam, kde zachytíte první symptomatické, nejčastěji učitele, je pozdě, neboť s velkou pravděpodobností tou dobou bude ve škole již mnoho infikovaných dětí, neboť ty jsou převážně bezpříznakové.

  • MUDr. Hynek Canibal,

primář Dětského oddělení – Stanice JIP; LPS pro děti a dorost Nemocnice Havířov, p. o.

Testovat všechno, co se hýbe, je jistě nesmysl. Testujme jen klinicky nemocné, tak jak tomu je u všech ostatních, i mnohem závažnějších onemocnění. Obecně v populaci pak by mohli být výjimkou ti, kteří pečují o staré lidi v domovech pro seniory, LDN. Zde TESTOVAT i OČKOVANÉ, pokud již testovat. Rád bych zmínil také očkování. Zastávám názor, že děti očkovat proti COVID‑19 netřeba, preferuji u nich přirozený průběh nemoci, neboť nejsou na rozdíl od starých pacientů ohroženy těžkými průběhy. Vzhledem k tom, že i očkovaný člověk (tedy i dítě) může být a je možným přenašečem viru a očkování nevede k dobré slizniční imunitě (bohužel!), není možno ani použít důvody jako respekt ke starším a omezení přenosu směrem k rizikové skupině – solidarita. Slizniční vakcinace by byla řešením i pro děti, výsledky studií se jeví příznivě. Otázkou je délka trvání takto navozené imunity.

  • MUDr. Zdeněk Zíma,

místopředseda OSPDL ČLS JEP

Otázka plošného testování dětí je spíše problematikou epidemiologie. Za situace alespoň částečné proočkovanosti dospělé populace a v důsledku dílčích změn chování viru nabývá frekvence výskytu covid pozitivity v dětské populaci na významu. Plošné testování lze provést prakticky jen pomocí antigenních testů. Ale protože víme, že v dětském věku prodělá velká část pozitivních osob nákazu asymptomaticky a výpovědní hodnota antigenních testů v těchto případech není vysoká, je přínos plošného antigenního testovaní dětí za daných podmínek nejistý. Také epidemiologický význam asymptomatických covid pozitivních dětí pro šíření nákazy v populaci je stále předmětem výzkumu. Současně převažující antigenní varianta viru je patrně v tomto ohledu nebezpečnější než ty předešlé, přesto se stále zdá být podíl asymptomatických dětí na šíření COVID‑19 minoritní.

Proběhlé testování dětí na počátku školního roku myslím pěkně potvrdilo vztah výskytu nákazy COVID‑19 v dětském věku k celkové situaci ve společnosti. Ve světle všech těchto skutečností bych se tedy v současné době klonil k názoru, že plošné testování dětí není příliš efektivní opatření. Domnívám se, že účelnější je důsledná izolace nemocných dětí od zdravých a testování především nemocných dětí a jejich kontaktů. Dlouhodobě jsme svědky nedodržování základních epidemiologických pravidel, a to snahy udržet i nemocné dítě co nejdéle v kolektivu a po nemoci opět co nejčasnější návrat. Společně s nedůsledným používáním roušek či respirátorů při větší kumulaci osob a s vysokou četností kontaktů v nákupních centrech či na hromadných zábavních akcích to považuji za hlavní důvod současné vysoké nemocnosti dětí. Přitom původcem onemocnění dětí v současné době často nebývá SARS‑CoV‑2, ale jiné běžné respirační patogeny.

Než plošné testování by tedy bylo lépe striktně dodržovat zásady, že nemocné dítě do školy či školky nepatří a po nemoci je třeba dát dítěti dostatečný prostor pro rekonvalescenci. Současně je třeba apelovat na užívání roušek či respirátorů nikoli z povinnosti, ale ve vlastním zájmu každého z nás. Nakonec musím zdůraznit význam očkování proti nemoci COVID‑19, zejména u rizikových osob.

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…