Fórum MT: Doktorem zdarma vždy a všude?
Málokoho napadne, že by se třeba instalatér ve svém volném čase věnoval zdarma odpadům v jeho koupelně. Stejně tak lidé respektují, že za rady právníka se platí, podle dostupných ceníků přinejmenším tisáíc korun za jednu konzultaci. U lékařů a dalších zdravotníků se ale veřejnost obvykle nezdráhá své problémy konzultovat kdykoli a kdekoli, tedy neobjednávat se, nečekat na daný termín a za konzultaci poskytnutou při běžném společenském kontaktu neplatit.
Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc., onkolog a senátor, že vyhnout se poradenství mimo ordinační dobu prakticky nelze. „Žádný adept medicíny si snad ani nemyslí, že bude fungovat vždy jen v běžných ordinačních hodinách jako na úřadě. Promocí a pak atestacemi se lékař stává majetkem veřejným, ať už se tomu vzpouzí, nebo je rád,“ uvádí prof Žaloudík. „Fungujeme pod kuratelou hesel „furt ve střehu“ a „furt s úsměvem“. Byť by to bylo hodinu po půlnoci na telefonu, náhodně na poště, v přestávce tenisu, při výkopových pracích nebo nečekaně při procházce vlahým hájem. Takto to veřejnost očekává a chce, vizi laskavého lékaře‑zachránce, ochránce a rádce lid nosí hluboko v srdci. Není triviální toto poslání trvale naplňovat ke spokojenosti všech se vším, i s námi, mimoordinačně zastiženými postiženými. Říkám si: ať, hlavně, že je o člověka zájem a má ještě důvěru, která leckde mizí,“ dodává prof. Žaloudík.
Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, rektor Univerzity Karlovy, přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN, zůdrazňuje, že profese lékaře je poslání. „Tento obor jsem vystudoval, celý profesní život se mu věnuji a chci se mu věnovat, dokud mi budou síly stačit. Funkce rektora je oproti tomu limitována na určité období. Biochemii a laboratorní diagnostice se věnuji i nyní, abych neztratil kontakt s novými trendy a se svými pacienty,“ uvádí prof Zima. A tak se nebrání ani příležitostnému poradenství. „Neformálně ordinuji stále, pokud mi to pracovní povinnosti rektora dovolí, asi jen ne v noci, a snažím se pomáhat jak svým pacientům, tak přátelům a kolegům,“ píše prof. Zima.
MUDr. Zorjan Jojko, kardiolog a předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR, připomíná, že by lékař měl myslet i na své zdraví. „Ordinační dobu máme s kolegou, s nímž pracuji ve stejné ambulanci, upravenu tak, abychom byli našim pacientům k dispozici „od rána do večera“ všechny všední dny. Mimo opravdu akutní a mimořádné situace, kdy si pozveme pacienta buď brzy ráno, nebo naopak později večer či během víkendu, se snažíme svou ordinační dobu nenatahovat. Mimo jiné nám jde o to, abychom tu svou práci také aspoň nějakou dobu sami ve zdraví přežili,“ píše MUDr. Jojko.
Podle MUDr. Andrey Vocilkové, ambulantní dermatoložky, se neformálním radám nedá vyhnout asi v žádném oboru. „Docela to chápu. Kdo ze zdravotníků nezažil, že se mu porouchal nějaký technický pomocník – třeba auto nebo pračka –, a on volal někomu šikovnějšímu v nesmyslnou dobu během víkendu a prosil o pomoc. Když se mi něco přihodí s počítačem, jsem taky ráda, když to se mnou zkusí technik řešit okamžitě a nehledá důvody, proč to teď nejde,“ poznamenala MUDr. Vocilková.
MUDr. Otto Herber, místopředseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP a člen prezidia ČLS JEP, považuje ordinování po skončení běžných ordinačních hodin za normální. „Jako praktický lékař bydlící uprostřed „svých“ pacientů s tím nemám vůbec problém. Dokonce si myslím, že to dělá praktickou medicínu výjimečnou, když pacienti mají svého lékaře blízko sebe. Tím nemám na mysli, že bych ordinoval při nedělním obědě v restauraci,“ píše MUDr. Herber.
Prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc., přednosta Urologické kliniky FN Brno, píše, že bezpečnější je pro pacienta standardní systém. „Nemocný člověk očekává od lékaře profesionální výkon a ty nejlepší možné výsledky. Medicína 21. století potřebuje lékaře vzdělaného, zručného, předvídavého, empatického (tedy zkušeného) a v neposlední řadě odpočatého. Lékař fungující – ordinující – 24 hodin denně tyto aspekty zcela jistě naplnit nemůže,“ uvádí prof Pacík. „Vyspělá společnost vytváří (nebo by vytvářet měla) systém zdravotní péče, kde pacient s akutními obtížemi nemůže zůstat bez pomoci, ale vstupem do řádně fungujícího systému by měl najít pomoc tehdy a tam, když to opravdu akutně mimo běžnou ordinační dobu potřebuje,“ poznamenal prof. Pacík.
Prof. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D., III. interní klinika 1. LF UK a VFN, předseda České společnosti pro aterosklerózu, zvládá po pracovní době on-line poradenství. „V době elektronických komunikačních médií není nesnadné poslat fotografii, dotaz, prosbu prakticky kdykoli a řada pacientů toho využívá. V zásadě nemám nic proti a mám domluvu s pacienty, že v případě potřeby napíší e‑mail. Současně je ale vždy upozorním, že odpověď nepřijde hned,“ uvádí prof. Vrablík. „eRecepty intenzitu korespondence a „neformálního ordinování“ ještě zvýšily, ale při dobrém nastavení se mi zdá, že tento „formát spolupráce“ s pacienty oběma stranám může spíše pomoci. Zvládnu toho více a pacientům šetříme cesty do ordinace nebo (často obtížné) shánění názoru či rady po telefonu,“ dodává prof. Vrablík.
Nemoc nepočká, upozorňuje prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc., onkolog, poslanec Parlamentu ČR, předseda podvýboru pro eHealth. „Medicína je na plný úvazek – 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a 365 dní v roce. Byl jsem tak vychován, nereptal jsem nikdy, naopak mi to připadalo vždy jako samozřejmé. Nemoc si dobu svého vzniku a působení nevybírá a ani neví, zda je sobota, neděle nebo svátek,“ píše prof. Vyzula. „Stanovené limity přesčasových hodin mne vyvádějí z klidu. Když je někdo lékař, tak musí počítat s tím, že bude pomáhat lidem, a to vždy, nejenom v pracovní době,“ dodává.
MUDr. Martin Jan Stránský, FACP, ředitel Polikliniky na Národní v Praze, Assistant Clinical Professor, Yale School of Medicine, se neformálnímu ordinování vyhýbá z hlediska korektního přístupu. „Podstatně zajímavější situace pro (nejen) mě je, co má lékař dělat, když se setká s osobou mimo svoji praxi a dozví se, že je něco hodně špatně. Myslím situaci, kdy například během hovoru zjistím, že osoba je nemocná, ale diagnóza či péče je zjevně mimo. Nebo že tato osoba trpí nediagnostikovanou nemocí. Tam je vždy důležité vybalancovat soukromí osoby s étosem našeho povolání,“ uvádí MUDr. Stránský.
Více k tématu čtěte v plném znění aktuálního Fóra MT v archivu.
Zdroj: MT