Fórum MT: Lázně – léčení, nebo rekreace na účet zdravotního pojištění?
Tvrdé vědecké důkazy o prospěšnosti lázeňské léčby v oblasti kardiovaskulární problematiky neexistují, připomíná prof. MUDr. Miloš Táborský, Ph.D., FESC, FACC, MBA, přednosta I. interní kliniky – kardiologické Fakultní nemocnice Olomouc, odstupující předseda České kardiologické společnosti. „Za velmi důležitou považuji možnost doléčení pacientů po prodělaných kardiochirurgických výkonech v odborných léčebných ústavech našich lázní, které umožní efektivní následnou rehabilitaci, sledování pacientů a ev. komunikaci s kardiocentry, pokud dojde ke zhoršení zdravotního stavu pacienta, a také program pro pacienty po srdeční transplantaci. Do budoucna bychom měli jistě diskutovat časné pobyty po tzv. nekoronárních intervencích (katetrizačních zákrocích na srdečních chlopních), kdy standardem po TAVI či MitraClipu by měla být také možnost komplexního lázeňského pobytu. Pro další indikační rozšíření není v současné době žádné racionále,“ uvádí prof. Táborský.
„Domnívám se, že indikací i kapacit je dostatek,“ píše prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM, vedoucí Centra preventivní kardiologie III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, předseda České internistické společnosti ČLS JEP. „Možná nezískám svým názorem oblibu, ale myslím si, že mnoho pacientů a jejich rodin by mohlo a mělo do racionálně postavených lázeňských programů investovat. Pobyt v lázních je jistě přínosnější než opalovačka na pláži,“ dodává. „Skutečně nejvýznamnější indikace, kterou využíváme u našich nemocných, je stav po akutních koronárních syndromech a po revaskularizaci. Především časná léčba nemocných po operacích srdce je nesmírně efektivní, a to jak z hlediska medicínského, tak z hlediska ekonomického. Zkrácení hospitalizace po bypassu na několik dní a rychlejší rekonvalescence jsou prokázanými benefity. Smysl mají i edukačně léčebné pobyty nemocných s kardiovaskulárním onemocněním, stejně jako pobyty diabetiků. Před lety jsme využívali experimentální lázeňské léčby u nemocných s familiární hypercholesterolémií. Tato indikace dnes není, i když by jistě přispěla ke zlepšení kardiovaskulární zdatnosti a posléze i prognózy těchto pacientů,“ uvádí dále prof. Češka.
Výsledky lázní po kardiochirurgických zákrocích vnímá MUDr. Zorjan Jojko, Kardiomed s. r. o., Praha 7, předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR. „Jako nejvíce smysluplná mi přijde lázeňská léčba navazující na kardiochirurgické zákroky, protože pacienti, kteří ji akceptují a jsou přeloženi tzv. z lůžka na lůžko, jsou pod přímějším lékařským dohledem delší dobu a do ambulance mi přicházejí v lepším stavu než ti, kteří lázně odmítnou a teprve v ambulanci jim musím vysvětlovat, že to, že byli propuštěni z nemocnice, ještě neznamená, že jsou již plně zhojeni a mají být zcela bez potíží. Nemám žádnou přesnou statistiku, ale podle vlastních zkušeností odhaduji, že ti, kteří v těchto situacích po operaci srdce nenavážou lázněmi nebo alespoň ambulantní rehabilitační léčbou, mají rekonvalescenci někdy i podstatně delší,“ uvádí MUDr. Jojko.
„Domnívám se, že drtivá většina indikací lázeňské péče je naprosto nesmyslná a neměla by být vůbec hrazena ze zdravotního pojištění,“ soudí MUDr. Martin Dudek, praktický lékař, Dobřichovice, předseda středočeské organizace Sdružení praktických lékařů ČR. „Rozsah u nás hrazené balneoterapie nemá nikde ve světě obdoby a není se čemu divit. Tyto prostředky by se měly použít na jinou péči, např. biologickou léčbu apod. V současné době jediným přínosem lázeňské péče je podpora zaměstnanosti v daných regionech, ale to by nemělo být hrazeno z rozpočtu zdravotního pojištění,“ uvádí MUDr. Dudek.
Prof. MUDr. Eva Kubala Havrdová, CSc., Ph.D., vedoucí Centra pro demyelinizační onemocnění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, členka výboru České neurologické společnosti ČLS JEP si myslí, že v léčbě roztroušené sklerózy mají lázně svůj význam. „Pacient s roztroušenou sklerózou se může v lázních pod odborným dohledem naučit cvičit a využívat svých rezerv k vykonávání činností, které jsou nemocí omezeny. Měl by se přesvědčit, že každodenní usilovný trénink opravdu nese ovoce ve zvládání nemoci. Jinak jde pouze o státem hrazenou rekreaci,“ píše prof. Havrdová.
„Sama indikuju lázně tak třikrát či čtyřikrát do roka. U těch pacientů, kteří to potřebují a opravdu se plně zapojí do procedur, to bývá často jediná možnost, jak jim v tu chvíli pomoci,“ píše MUDr. Andrea Vocilková, ambulantní dermatoložka z Prahy 6, členka výboru České dermatovenerologické společnosti ČLS JEP. „Lázeňská léčba v dermatologii se prakticky výhradně týká nemocných s generalizovaným postižením u dvou základních diagnóz: lupénky a atopického ekzému. Komplexní léčbu je možné poskytnout, pokud navazuje na hospitalizaci nebo je její alternativou. Od té doby, co začaly fungovat stacionáře a do hry vstoupila biologická léčba, využívá se tato terapeutická možnost méně často. Pro zdravotní systém je nepochybně finančně náročná. Pokud však zvážíme všechny přínosy, léčbu komorbidit a dále i to, že pacient má možnost komunikovat v klidu o své chorobě s dalšími zdravotníky a setká se s nemocnými se stejnou diagnózou, může pobyt v lázních příznivým způsobem ovlivnit psychiku nemocného a dovolit mu aspoň na čas vypadnout ze zavedených stereotypů a odpočinout si od svých potíží. Tento příznivý stav duše je u kožních onemocnění velmi významný.
Administrativa žádostí o lázně se musí změnit, tvrdí MUDr. Michal Bábíček, praktický lékař pro dospělé, Chomutov, místopředseda Sdružení praktických lékařů ČR. „Pokud má být balneoterapie u pacienta součástí terapeutického plánu ošetřujícího specialisty, pak by si měl tento specialista návrh na lázně také vypsat a na pojišťovnu podat a za správnost indikace zodpovídat. Přehazování odpovědnosti na praktické lékaře je dále neúnosné, vede jen ke konfliktům s pacienty a praktický lékař nemůže dělat neustále filtr pro nepřiznání poskytnutí lázeňské péče. Bohužel v posledních letech na dodržování indikací rezignovaly i pojišťovny,“ uvádí MUDr. Bábíček. „Dalším nesmyslem je nutnost vyšetření pacientů starších 70 let internistou před podáním návrhu na lázně. U praktického lékaře dispenzarizovaný kompenzovaný 74letý hypertonik, který měl od svého praktického lékaře provedeno kompletní předoperační vyšetření s kladným vyjádřením o kardiopulmonální kompenzaci před plánovanou výměnou kyčle, musí po operaci ještě k internistovi, aby dostal vyjádření, že může do lázní… Z mého pohledu všeobecného praktického lékaře je nutné vyhlášku č. 2/2015 Sb. a metodiku vypisování a podávání návrhů na lázně změnit!“ apeluje MUDr. Bábíček.
Lázně by mohly více pomáhat změnit k lepšímu životní styl pacientů, míní MUDr. Jozef Čupka, MPH, všeobecný praktický lékař, Praha, člen výboru Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP. „Lázeňská léčba má v ČR dlouhou tradici a přispívá ke zlepšení zdravotního stavu pacientů. Domnívám se, že její indikace jsou pro pacienty v ČR dostatečné. Potenciál dvou až třítýdenního zdravotního pobytu v lázních je však v kontextu dnešní doby nedostatečně využit. Kromě konkrétní diagnózy, se kterou pacient do lázní přijíždí, by měl realizovat edukační cyklus zdravého životního stylu včetně praktických zkušeností v průběhu lázeňského pobytu. Pokud by pacienti po návratu z lázní alespoň o 20 procent zlepšili svůj životní styl, české zdravotnictví by následně celkově ušetřilo stamiliony Kč v dalších výdajích za zdravotní péči,“ uvádí MUDr. Čupka.
Čtěte plné znění Fóra MT Lázně – léčení, nebo rekreace na účet zdravotního pojištění?
Zdroj: MT