Fórum MT: Potřebuje ČR další specializovaná centra?
Specializovaných center i běžných ambulancí má Česko na počet obyvatel dostatek. Horší je to s regionální dostupností. I v dobře zorganizovaných sítích jsou „trhliny“. Je na zvážení, zda otvírat další specializovaná centra vzhledem k potřebě zajistit také pro ně špičkové přístrojové vybavení a zkušený personál.
Obor endokrinologie se dlouhodobě potýká s nedostatkem specializovaných lékařů. „Pro pacienty je proto obvykle velkým až neřešitelným problémem dostat se v potřebné době k endokrinologickému vyšetření. Většina endokrinologických ambulancí je přetížená a nové pacienty nepřijímá, nebo jen po osobní dohodě a v případech, které nesnesou odkladu. Pokud je možné se k endokrinologickému vyšetření objednat, pak čekací doba nezřídka přesahuje tři měsíce,“ píše prof. MUDr. Michal Kršek, CSc., MBA, přednosta II. interní kliniky 3. LF UK a FNKV Praha, předseda České endokrinologické společnost ČLS JEP. Endorkinologů by podle něj mohl být i dvojnásobek. Podle prof. Krška by za současné situace pomohlo, kdyby část pacientů s méně komplikovanými problémy převzali praktičtí lékaři.
„V oboru gastroenterologie určité rozdíly v regionální dostupnosti péče existují. Složitá péče je technologicky a personálně náročná a je logicky soustředěna do center ve velkých městech s různou geografickou dostupností. Na to je ale systém nastaven a v naší malé zemi v tom nevidím zásadní problém,“ uvádí doc. MUDr. Ondřej Urban, Ph.D., přednosta II. interní kliniky gastroenterologické a geriatrické FN Olomouc, předseda České gastroenterologické společnosti ČLS JEP. Závažnější je podle něj nedostatečné zajištění běžných oddělení nemocnic. „Podle mého názoru by bylo pro nemocné výhodnější, kdyby byl počet nemocnic nižší a byly lépe personálně a technologicky vybaveny,“ myslí si doc. Urban.
V alergologii je problematická dostupnost péče o nemocné s primárními imunodeficiencemi v Moravskoslezském kraji (MSK), kde není ve fakultní nemocnici specializované pracoviště. „V České republice je v současnosti léčeno kolem jednoho tisíce nemocných s uvedenými chorobami, z nichž pouze asi šest procent pochází z Moravskoslezského kraje. To svědčí o nízkém diagnostickém záchytu. Z nich je pouze jedna třetina léčena přímo v MSK. Ostatní, včetně dětí, jsou sledováni a léčeni mimo MSK,“ uvádí doc. MUDr. Vít Petrů, CSc., lékař specialista v Synlab Czech Praha, místopředseda České společnosti alergologie a klinické imunologie ČLS JEP. „Výbor naší odborné společnosti se tímto problémem opakovaně zabýval a posílal písemné žádosti o nápravu, zatím bez úspěchu,“ dodává doc. Petrů.
Onkologie má za sebou přehodnocení organizace péče, právě i kvůli regionálním rozdílům v dostupnosti. Formálně jsou změny již zakotveny ve věstníku, nyní je čas je realizovat. „Spolu s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou jsme vyhlásili pilotní projekt na oblast Prahy/Středočeského kraje a na oblast Brna/Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina, kde se pokusí přivést změnu organizace v život, včetně změny financování péče a právě i zlepšení dostupnosti péče. Myslím, že pokud se to podaří v těchto pilotních projektech, není už potom takovým problémem, když budeme mít návod, to zrealizovat i v ostatních částech ČR,“ uvádí doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA, přednostka Onkologické kliniky 2. LF UK a FN v Motole, Praha, předsedkyně České onkologické společnosti ČLS JEP. „Problémem zůstává Karlovarský kraj, kde není komplexní onkologické centrum, takže pacienti jsou stahováni do ostatních krajů, ať už Jihočeského, Plzeňského, nebo do Prahy,“ dodává doc. Prausová.
Otázka dostupnosti je komplexní a není černobílá, jak vyplývá z vyjádření prof. MUDr. Richarda Češky, CSc., FACP, FEFIM, zástupce přednosty a vedoucí Centra preventivní kardiologie III. interní kliniky 1. LF UK a VFN Praha, předsedy České internistické společnosti ČLS JEP. „Existuje nerovnost u superspecializovaných diagnostických a terapeutických postupů. Ne že by nebyly dostupné pro každého. Ale jen složité cestování je pro pacienta někdy překážkou tak velkou, že vše raději vzdá. Naše centrum je jedním ze 16 v republice (na mapě je krásné pokrytí) pro biologickou léčbu hypercholesterolémie. Z vesnice dva autobusy, metro a tramvaj = čtyři hodiny sem, čtyři zpět. To pro odběr krve (musí být v centru) a další den znovu – pro injekce a kontrolu,“ poznamenal prof. Češka. „Podle mne je možným řešením velmi kvalitní síť dostupných, komplexně uvažujících, široce zaměřených i vybavených (sono, ECHO, tonoport, podpora laboratoře…) specialistů (to je důvod, proč si myslím, že interna není oborem minulosti, ale především budoucnosti),“ píše prof. Češka a zdůrazňuje, že celkově dostávají nemocní v ČR ve srovnání s nejvyspělejšími státy světa velmi dobrou až výbornou zdravotní péči.
I v urologii jsou problémy s dostupností. „Zatímco v Praze a velkých městech je péče snadno dostupná prakticky na všech úrovních, v některých regionech, hlavně příhraničních, je situace komplikovaná. Jednotným jmenovatelem je nedostatek personálu,“ uvádí prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc., přednosta Urologické kliniky 2. LF UK a FN v Motole, Praha, předseda České urologické společnosti ČLS JEP. „Řešení nebude jednoduché a z dlouhodobého hlediska nebude možné bez koncepčních změn,“ míní prof. Babjuk. K těm podle něj kromě jiného bude muset patřit lepší přístup k mladým lékařům nebo vytvoření podmínek usnadňujících ženám návrat do pracovního procesu po mateřské dovolené, ale i zlepšení organizace péče a omezení její duplikace a zneužívání.
„Z dostupných registrů a dat lze obecně usuzovat, že péče v oboru gastroenterologie je v rámci České republiky poměrně vyváženě dostupná, a to i pokud se jedná o rozložení specializovaných pracovišť. Za problematičtější ovšem považuji dostupnost péče, pokud jde o její kvalitu,“ uvádí prof. MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D., ředitel ÚVN, přednosta Interní kliniky 1. LF UK a ÚVN Praha, předseda Společnosti pro gastrointestinální onkologii ČLS JEP. „Z běžné praxe víme, že nejen v oboru gastroenterologie, ale i v dalších oborech je v různých oblastech a regionech kvalita péče heterogenní,“ uvádí prof. Zavoral.
Dnešní počet 12 specializovaných kardiochirurgických center se zdá dostatečný, čekací doby přiměřené a dojezdová vzdálenost i z krajů, které nemají vlastní pracoviště, akceptovatelná. To tvrdí doc. MUDr. Petr Němec, CSc., MBA, ředitel Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno, předseda České společnosti kardiovaskulární chirurgie ČLS JEP. „Vytvoření nových kardiochirurgických pracovišť by bylo zcela zbytečné, neboť by to znamenalo nižší počet výkonů na pracoviště, což by bylo spojeno s nedostatečnou odbornou erudicí a nízkým využitím přístrojů a zařízení,“ míní doc. Němec.
Zatímco v Moravskoslezském kraji a Praze je dobré pokrytí cévními ambulancemi, jsou i regiony s potížemi, popisuje doc. MUDr. Debora Karetová, CSc., z II. interní kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN Praha, předsedkyně České angiologické společnosti ČLS JEP. „Obor angiologie čelí nedostatku specialistů, to se pak odráží dokonce v nulovém nebo minimálním počtu specializovaných cévních ambulancí v některých regionech. Například v Karlovarském a Ústeckém kraji je situace nejhorší, není ale dobrá ani v Jihočeském, Královéhradeckém kraji nebo v Kraji Vysočina. Také ale všechna komplexní kardiovaskulární centra musejí mít jako součást týmu dva atestované angiology, což se někde stává problémem,“ uvádí doc. Karetová. V budoucnu se podle ní může situace ještě zhoršit kvůli změnám postgraduálního vzdělávání. „V současnosti jediným řešením je správná motivace lékařů, kteří jsou v přípravě k atestaci z interny, kardiologie, případně diabetologie, nebo již tyto atestace mají, aby se hlásili a vzdělávali v zajímavém oboru vaskulární medicíny,“ míní doc. Karetová.
Zdroj: MT