Přeskočit na obsah

Je zdravotnictví perspektivní firma?

KOMENTÁŘ

Zdravotnictví se dnes potýká s nedostatkem zdravotníků, a to jak lékařů, tak sester i pomocného personálu. Na vině je dle některých vzdělávání a mají částečně pravdu, nicméně podstatný díl nedostatku personálu je v jeho špatném finančním ohodnocení a téměř nulovém kariérním či jiném postupu.

Z pohledu zdravotní sestry se do systému dostáváte s určitým nástupním platem, ten se pravidelně po určitých odpracovaných letech zvyšuje a v době, kdy máte za sebou praxi, odborně jste vysoce erudovaná pracovní síla, se ocitáte na stropě platové tabulky a tím pádem na svém platovém maximu.

Aby nedošlo k mýlce, tento strop není někde pár let před důchodem, ale cca po třiceti letech ve zdravotnictví, kdy vám do důchodu ještě dost let zbývá, a zdravotnictví vám tím pádem už nemá co nabídnout.

Shrnuto – jste vysoce odborně zapracovaná, máte díky celoživotnímu vzdělávání a praxi vědomosti a zkušenosti, ale nemáte se kam se dále posunout. Nečeká vás ani renta, ani jiný platový postup, ani žádná další vize – vedoucích funkcí není tolik a ani o ně všechny sestry nestojí. Samozřejmě budete odborně růst, díky vlastní volbě, ale nikam vás to neposune.

Co tedy může zdravotnictví sestrám a jiným pracovníkům dnes nabídnout:

- Momentálně špatně diferencované vzdělání – ať už máte jakékoli vzdělání, střední, vysokoškolské, někdy snad i učební obor, tak všichni dělají vše, ať už k tomu mají vzdělání a kompetence, nebo ne, protože každá ruka je potřeba a když se to neudělá, tak je na tom špatně pacient. Kdokoli může dělat cokoli.

- Špatně placené zaměstnání v nepřetržitém provozu s možností rušení volna, dovolených a mnohdy 12hodinových služeb bez možnosti pravidelných přestávek. Důvod opět stejný – když to neuděláte vy a teď, projeví se to na pacientovi.

- Špatně diferencovaný systém práce. Kvůli nedostatku financí je všeobecná sestra ten, kdo může vše. Protože nemocnice nemají peníze na to, aby dostatečně zaplatily pomocný personál – sanitáře a ošetřovatelky, sestra může zvládnout práci za ně. Opravdu si musí architekt vykopat základy domu? Ne, to je specifikum zdravotnictví. Sestra to zvládne a nemá na výběr. Neohrozí pacienty. Své zdraví ano, ale to je jiná kapitola.

- Žádný systém, který by ohodnotil jakékoli další vzdělávání nad rámec povinností. Současná praxe je spíše taková, že si zdravotník udělá v rámci samostatné aktivity kurs, který ho zajímá, zaplatí si ho, je přínosem pro oddělení, ale neprojeví se to na ničem, jen na dobrém pocitu. Neměl by to ocenit i zaměstnavatel například příplatkem?

- Pracovníci, kteří pracují pro nemocnice dlouhodobě, kteří jsou v jiných firmách něčím jako firemním stříbrem, postupují jak finančně, tak i jinak, jsou ve zdravotnictví bráni jako samozřejmost. Jsou tam a hotovo. Nejsou bráni jako lidé, kteří by mohli ty mladší něco naučit, něco jim předat a díky svým zkušenostem a odborným znalostem mohli pomáhat tvořit nové. Nikdo se jich na nic neptá. Čeká se, až prostě odslouží své a odejdou.

Firma „zdravotnictví“ je tou nejbídnější firmou, ve které by někdo chtěl pracovat. Jak tedy chce někdo na tohle nalákat mladé lidi? Tím, že se znovu otevře středoškolské vzdělání, se do praxe zástupy nenahrnou – proč by měly, v čem si polepší? Budou mít kompetence k samostatné práci – výhoda? Slibovat nějakou prestiž, to dost dobře nejde samo sebou. A plynou z ní výhody?

Takže na co nalákat mladé? Na byt?

K bytu přidáme umístěnku?

Mělo by se začít tím, že přestaneme slibovat navýšení platů o nějaké procento, platy musejí narůst mnohem více, a to komplexně všem, tak, aby si i zaměstnavatelé polepšili a mohli si vybírat z uchazečů.

Začněme brát povolání sestry vážně – není to ta, co má v ruce hadr (ať už ho má na cokoli), je to odborný pracovník, na pomocné práce musí mít pomocný personál. Ona je garantem odborné ošetřovatelské péče, nemusí dělat vše.

Nastupujícím musíme nabídnout praxi, a to různorodou. Proč neudělat nástupní praxi pestrou, aby se sestřička našla? Šoupnout někoho po škole na internu (tam je sester většinou potřeba vždy nejvíce) – kolik procent do roka uteče? A pokud na internu, kde je práce nejnáročnější, zaplaťme ji.

Najděme vždy člověka, který se absolventům nebo i studentům bude věnovat – hodit někoho do vody a nechat ho plavat není jistě přínosem a motivací zůstat. Stejně jako to, aby se i na školních praxích někdo studentům věnoval, ne je využíval nebo až šikanoval (omlouvám se těm, kdo se teď ohrazují, ale mám i takové informace). Sestry na odděleních při své vlastní práci nemají na absolventy dost prostoru.

Absolvent i student má otázky a měl by na ně dostat odpovědi v klidu a trpělivě na tom oddělení, kde momentálně je, od personálu, který tam pracuje – obecné a teoretické informace zná.

Udělejme z celoživotního vzdělávání profit, ne povinnost. Máš dovednost – zúroč ji a zaměstnavatel ji ocení. Vždyť něco umět je benefit pro všechny.

Nabídněme konkrétní užitečnou finanční pomoc. Chápu, že mladé patrně neohromí penzijní připojištění, ale spíše příspěvek na hypotéky, stavební spoření, nějaké věrnostní pojištění. Něco, co člověku dá pocit, že zaměstnavateli na něm záleží. Hodinky ke kulatinám nemám na mysli, myslím dlouhodobou investici a klidně i ten příspěvek k důchodu.

A taky umožněme pracovat maminkám na menší úvazky nebo noční podle jejich plánu. A nejen maminkám.

Všichni chceme, aby zdravotnictví fungovalo, bylo kvalitní a bylo dostupné všem, ale nemůže to být stále na úkor zdravotníků. Jsou to lidé jako všichni ostatní. Mají své rodiny, koníčky, starosti a potřeby, věnují se pacientům mnohdy nad rámec svých povinností. Tento systém ale nelze takhle udržet donekonečna, to je dnes zjevné. Sester, které toto povolání chtějí vykonávat, ubývá a nových se nemocnicím nedostává.

Buď tedy přijde změna a změní se systém komplexně – od odměňování, vzdělávání po hierarchii a vůbec systém práce ve zdravotnictví, kdy každý bude mít přesně vymezené kompetence pro všechny a ty budou důsledně dodržovány, nebo zůstane zakonzervován, jak je. A s vidinou na to, že návratem vzdělání sester na střední školy se vrátí sestry do nemocnic, se bude čekat na zázrak, protože tato vidina nic jiného než čekání na zázrak není.

Nakonec – kdyby sestry chtěly v nemocnicích pracovat, z VOŠ a VŠ všeobecných sester vycházejí dostatečné počty na zaplnění oddělení. Otázka, proč tam nejsou, je nasnadě.

Pokud máme řešit otázku vzdělávání, která je dnes aktuální, zamysleme se, co vlastně potřebujeme na odděleních – jaké profese, jaké specializace.

P. S. A jen tak na okraj – opravdu si myslíte, že bílá je nutně barva oblečení nemocnic? To jen tip na to zlepšování.

Zdroj: Medical Tribune

Sdílejte článek

Doporučené

Den vzácných onemocnění 2024

28. 3. 2024

Jde o několik pacientů s konkrétní diagnózou. Avšak je již známo přes 10 000 klinických jednotek a jedná se o miliony pacientů. Česko patří k zemím s…