Léky a změny v DPH
Nedávno jsem v tisku přečetl některá vyjádření prezidenta České lékárnické komory ke změnám sazby DPH. Pravda je, že kromě jeho vyjádření jsem četl i mnoho jiných, především od zástupců ambulantních lékařů a nemocnic. Pominu překotný vývoj plánů vlády na změny v DPH, kdy od jednotné sazby 20 % došla k finálnímu návrhu na zvýšení snížené sazby DPH v roce 2012 z 10 % na 14 % a sjednocení sazeb DPH v roce 2013 na 17,5 procenta.
Pokud jde o léky (ale i potraviny, zdravotnické prostředky, pomůcky pro zdravotně postižené, vodu, palivové dřevo, květiny, sociální péči, kina, muzea, sběr odpadu, hromadnou dopravu, ubytování, sportovní a kulturní akce apod.), byli bychom všichni rádi, kdyby se s DPH nehýbalo. DPH je totiž daní, která nezatěžuje její plátce, ale poplatníky, jimiž jsme my všichni, a tak nám prostě mnoho věcí zdraží. V tomto ohledu nezáleží na tom, zda ty věci platíme přímo ze své peněženky nebo nepřímo prostřednictvím zdravotního pojištění. To je mimochodem osvobozeno od daně dle § 58 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty a osvobození zůstane zachováno. V žádném případě se tedy nedá hovořit o zdanění zdravotní daně, jak jsem se také dočetl.
Když jde o DPH, je třeba si uvědomit, že náš národní zákon vlastně plně odráží požadavky stanovené několika Evropskými směrnicemi, jež jsme povinni pod hrozbou sankcí dodržovat. Mezi tím, co musíme dodržovat, je i směrnice 2006/112/ES, která stanovuje i seznam zboží či služeb, jež lze daňově zvýhodnit snížením uplatňované sazby DPH, nebo dokonce od daně osvobodit. Pro jakoukoli změnu tohoto seznamu je třeba buď změnit směrnice, resp. jejich přílohy, nebo získat výjimku, podobně jako se to podařilo na uplatnění snížené sazby daně na takzvané sociální bydlení (což však byla výjimka získaná jako prodloužení stavu umožněného v rámci vstupu do EU po přechodné období).
Nelze tedy požadovat na vládě, aby sama o sobě osvobodila léky od DPH. Chápu také důvody pro sjednocení sazby DPH a vypuštění možnosti daňového zvýhodnění jakékoli komodity či služby tak, aby jakýkoli následný lobbing nemohl rozšířit seznam zboží či služeb s daňovým zvýhodněním. Z tohoto pohledu jsou žádosti adresované naší vládě o osvobození léčiv od DPH spíše zbožným přáním, pronášeným na základě prosté neznalosti stavu věcí.
Jak tedy zamezit negativním dopadům sjednocení daně u léčiv? Jednou z možností je apelovat na naše europoslance, aby se snažili prosadit možnost osvobození léčiv od DPH. Tuto aktivitu, jak jsem již zaznamenal, prosazuje poslanec Jiří Dolejš. Na takovou alternativu bych však nedoporučoval přistoupit. Pamatuji dobu před vstupem do EU, kdy byly léky, a dokonce i potraviny pro zvláštní výživu osvobozeny od DPH, což však značně negativně dopadne na lékárny, neboť v takovém případě se bude jednat o osvobození od DPH bez nároku na její odpočet u přijatých zdanitelných plnění. To znamená, že lékárny si nebudou moci odečíst DPH u nakupovaných služeb, materiálu či energií, což o 17,5 % zvýší náklady s uplatněnou DPH. Ani na ceny by to nemělo takový dopad, neboť v praxi by se DPH neodváděla jen z marže lékáren (nedovedu si představit osvobození již na úrovni výrobců). U léku za 100 korun by byl dopad v rozdílu ceny 2,40 Kč při 10% DPH a 3,90 Kč při 17,5% sazbě.
Naopak zvýšení sazby z 10 % na 17,5 % znamená zdražení léku z původní ceny 100 korun na 106,80 koruny. To jistě není málo, ale podobně zdraží i jiné komodity. O co je třeba žádat, je, aby byla urychleně upravena pravidla úhrad léčiv tak, aby se zvýšená DPH promítla do výše úhrad automaticky. Dále je nutné prosadit, aby alespoň zvýšené příjmy státu z DPH u léčiv nešly jen na reformu důchodů, ale aby byly zvýšeny například platby za pojištěnce státu tak, aby byly kompenzovány zvýšené výdaje zdravotních pojišťoven. Tak nebudou vytvářeny zbytečné výjimky v systému a přitom bude zajištěno, že daňový výnos z léčiv bude vrácen do fondů zdravotního pojištění.
Pavel Vítek
Autor je daňový poradce
Zdroj: MEDICAL TRIBUNE