Moderní technologie zachraňuje životy i těch nejrizikovějších, musí být ale indikována včas
„Jde o léčbu jednoho z nejkritičtějších stavů, takže ne všichni to zvládnou, ale naprostá většina se díky tomuto systému dočkala transplantace,“ říká prof. MUDr. Ivan Netuka, Ph.D., přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM.
- Co znamená umělá srdeční podpora HeartMate 3 pro pacienta?
Systém je mnohem menší, takže umožňuje implantaci miniinvazivní technikou. Zásadní je i snížení rizika komplikací. Prakticky byla eliminována nutnost výměny čerpadla při dříve častém vzniku sraženiny uvnitř systému. Na polovinu se snížil výskyt mozkových příhod a zásadní bylo i zlepšení u krvácivých komplikací. Je třeba si uvědomit, že u všech pacientů se srdeční podporou je nezbytné snižovat srážlivost krve. Pokud k tomu přidáme ještě poškození krevních faktorů srážlivosti smykovým třením na turbíně, jak tomu bylo u starších generací přístrojů, tak pacienti měli samozřejmě sklon ke krvácení, nejčastěji do střeva nebo do mozku. Tato nová technologie vedla v této oblasti k zásadnímu zlepšení, a tím i ke zvýšení kvality života nemocných.
- Jak systém funguje?
Ve vlastním čerpadle je umístěna magneticky levitovaná vysokorychlostní turbína. Z pumpy vede 2 cm dlouhá kanyla, která se zasune do selhávající levé komory. Stává se z ní tak pouze pasivní rezervoár krve, z něhož kanyla krev nasává. Na druhé straně čerpadla je cévní protéza, která krev vrací do systémové cirkulace do vzestupné aorty. Kabel o tloušťce zhruba poloviny malíku vychází vlevo nad pupkem z těla pacienta a zajišťuje napájení celého systému.
- Jaká omezení to pacientovi přináší?
Není jich příliš mnoho. Z hlediska užívání léků to není nic zásadního, je třeba podávat antikoagulancia, stejně jako u pacientů s náhradou srdeční chlopně nebo s fibrilací síní. Limitací ale zůstává kabel, který neumožňuje, aby se externí komponenty mohly smáčet vodou, tudíž pacient se nemůže koupat. Speciální sprchový kit mu ale umožňuje sprchování.
- Kam směřuje další vývoj v této oblasti?
Právě zmíněný kabel je Achillovou patou tohoto systému z hlediska komfortu, ale i možných komplikací. Je to vstupní bod do těla pacienta, kde hrozí infekce. Eliminace kabelu je tedy zásadní posun, na který čekáme. I díky našemu centru již došlo k implantaci prvních dvou pacientů zcela bezdrátovým systémem, tyto operace jsme prováděli v Kazachstánu. Jsme tím zase o krok blíže k odstranění této skoro poslední limitace, která snižuje úplnou volnost a zapomenutelnost systému pro naše pacienty.
- Jak bude docházet k nabíjení?
Systém se nabíjí přes kůži na principu elektromagnetické indukce. Do pacienta se implantuje vnitřní cívka a okolo sebe má pás umístěný na hrudníku, který systém dobíjí. Součástí je samozřejmě implantabilní baterie, která je podobná např. systému baterií u srdečních defibrilátorů.
- Kdy by se čeští pacienti mohli tohoto pokroku dočkat?
Dalším krokem bude opět evropská klinická studie. Zatím neznáme přesný termín, ale když jsme viděli pacienty, kteří chodí se systémem bezdrátové podpory, věříme, že to nebude trvat dlouho, než systém bude dostupný i prvním pacientům v EU. Jsem optimista, myslím si, že je reálný horizont tří let.
- Jste jediní v ČR, kdo tyto umělé srdeční podpory implantuje?
Jsme jediným pracovištěm, které používá tento konkrétní systém srdeční podpory HeartMate 3. Jsou ale samozřejmě i jiné komerčně dostupné systémy, které jsou využívány na našem sesterském pracovišti v brněnském Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie, jež je druhým transplantačním i implantačním centrem mechanických srdečních podpor.
- Nakolik se systémy liší?
Čerpadla jsou obdobně velká, ale Heart‑ Mate 3 má jako jediný specifický prvek plně magneticky levitované turbíny a s ní spojené již zmíněné výhody.
- Kolik pacientů potřebuje tuto podporu a kolika z nich ji můžete nabídnout?
Pacientů je mnoho a řada z nich se k nám zatím ještě nedostává včas. Je důležité, abychom pacienty implantovali v době, kdy jim ještě na základě srdečního selhání neselhávají ostatní orgány. Proto je třeba povědomí o dostupnosti této léčby šířit u odborné i laické veřejnosti. Systémů implantujeme mezi 40–50 ročně, ale nemocných, kteří by z takovéto léčby mohli profitovat, je samozřejmě mnohem víc.
- Nakolik jste limitováni?
Máme některá omezení, která vycházejí z dohod se zdravotními pojišťovnami. Tato technologie je drahá, hovoříme o milionech korun, takže ekonomický faktor je zde důležitý. Např. v sousedním Německu se ročně implantuje více než 1 000 mechanických srdečních podpor, samozřejmě v početnější populaci. ČR určitě není v rámci evropského srovnání nikde na chvostu, ale umím si představit, že počty našich pacientů by se mohly velmi rychle zdvojnásobit.
- Co v tom brání?
Částečně financování, i když porozumění a vstřícnost ze strany zdravotních pojišťoven, co se týká této konkrétní terapie, jsou velmi dobré. Druhým faktorem je široké povědomí a včasné referování. Tedy posouzení tohoto typu léčby u nemocných dříve, než přepadnou přes hranu, kdy už jsou příliš rizikoví a zdravotního přínosu pro ně bychom již nebyli schopni dosáhnout.
Zdroj: MT