Musíme akceptovat menší počet dobře vybavených center
V České republice je nějaký omezený počet lékařů, potřebná nákladová efektivita a tito disponibilní lékaři jsou ochotni uzavírat smlouvy se zdravotními pojišťovnami především v místech, kde žijí nebo kam jsou ochotni dojíždět. Jen ve výjimečných případech, zejména u nově nastupujících lékařů, jsou lékaři ochotni otevřít si ordinaci v novém, odlehlejším místě. I v takových případech však samozřejmě posuzují nejen možnost smlouvy se zdravotní pojišťovnou, ale celkové podmínky života v dané lokalitě, kvalitu a dostupnost zaměstnání pro svého partnera či vzdělávání svých dětí.
Je pak bohužel přirozené, že tak jako u jiných služeb je větší zájem lékařů pracovat v atraktivnějších regionech. Změna, ale i doplňování sítě smluvních zdravotnických zařízení je proto dlouhodobý a velmi nesnadný úkol.
Co tedy mohou pojišťovny dělat hned, co je možné dělat v delší perspektivě a v čem nám může pomoci někdo jiný? Pojišťovny se už nyní snaží nerozšiřovat síť smluvních lékařů tam, kde je dostupnost péče nadprůměrná. Naopak v místech s nižší dostupností vypisují pojišťovny výběrová řízení na nové praxe. V extrémně ohrožených lokalitách poskytují pojišťovny také mimořádné finanční bonifikace a i jinak se snaží nové ordinace podporovat. Podobné dotace či příspěvky poskytuje i MZ a často i místní či krajská správa, například i výhodnými pronájmy ordinací.
Musíme se však smířit s tím, že posílení sítě lékařů v málo atraktivních lokalitách finančním zvýhodněním má poměrně malou účinnost. Zvýšit počty absolventů lékařských fakult, a tím i zájem o méně atraktivní místa, je v některých odbornostech nutné, ale v praxi se projeví nejdříve za zhruba šest až osm let. Povinný nástup absolventů do potřebné lokality nemá žádnou právní oporu a musel by mít vazbu na platbu školného či jinou nepopulární restrikci. Aktuálně se tedy pojišťovny ve spolupráci s MZ snaží společně finančně i administrativně podporovat nové praxe v objektivně ohrožených regionech a věří v podporu i od samosprávy.
Takže pobídkové nástroje pro zajištění dostupnosti pojišťovny využívají. Výrazná plošná změna však není možná a často ani dostatečně efektivní, a tak u některých odborností nebo druhů lékařské péče mimo péči primární musíme akceptovat koncentraci do menšího množství dobře vybavených center a smířit se s delší cestou. Pacientům se pak často delší cestování za vyšší kvalitou také vyplatí.
Zdroj: MT