Narušení kontinuity činnosti ČKS se nebojím

• Na letošním sjezdu České kardiologické společnosti byla pokřtěna kniha Devadesát let české kardiologie. Co vás napadá, když tuto objemnou a s péčí připravenou publikaci držíte v ruce?

Napadá mě, že si musíme vážit historie, kterou za sebou máme, a že tato historie je i závazkem, který před námi stojí na dlouhou dobu. Je to další motivace k tomu, abychom kultivovali náš obor, vedli dialog mezi sebou i s ostatními partnery, vzdělávali se, abychom ještě lépe komunikovali s pacienty. Tato kniha je výraz určité úcty k oboru a ke všem našim předchůdcům, díky kterým je česká kardiologie tam, kde je. Je skutečně pozoruhodné, že ustavující schůze České kardiologické společnosti proběhla již před devadesáti lety, 13. prosince 1929. Kodifikovala tuto společnost jako třetí nejstarší ve světě po americké a německé kardiologické společnosti.

• Která kardiologická dovednost se během let z kardiologie vytratila a mohla by být užitečná?

Nikdy bychom neměli rezignovat na poctivé fyzikální vyšetření pacienta a dokonalý odběr anamnézy. Neříkám, že se tyto dovednosti vytratily, spíše se na ně zapomíná, protože na to není čas. Lékaři se spoléhají na to, že velmi rychle budou mít k dispozici široký panel laboratorních výsledků a závěry vyšetření zobrazovacími metodami. V tomto směru jsem ještě ze staré školy a pamatuji doby, kdy jsme zdaleka takové diagnostické možnosti neměli. Prvotní rozhovor s pacientem, jeho důkladné fyzikální vyšetření od hlavy k patě a stanovení pracovní diagnózy jsou pro mě stále základem.

• Umějí to tedy ještě lékaři?

Myslím si, že to ještě umějí, i když to dělají méně a méně. Stejně důležitý je i systematický výcvik v interpretaci EKG. Ten je dnes velmi často formální. Naši mladí kolegové projdou nějakým rychlokursem, poznají pět diagnóz, ale nemají tu navazující praxi. Musíte načíst tisíce křivek, abyste získali rutinu a jistotu. To se pak zúročí mimo jiné i v tom, že jste schopni na základě EKG rozpoznat některé závažné, ale velmi ojedinělé stavy.

• Jakým směrem se ubírá postgraduální příprava mladých kardiologů? Co se ČKS snaží akcentovat?

Snažíme se především o to, aby mladí kardiologové byli komplexně připraveni nejen k atestaci, ale hlavně na vstup do reálného klinického života. Smyslem postgraduální přípravy není udělat zkoušku, ale získání reálných klinických dovedností. Nejde jen o to, aby kolegové zvládli echokardiografické vyšetření nebo se zorientovali v množství laboratorních markerů. Měli by toho co nejvíce udělat vlastníma rukama – zavést elektrodu pacemakeru, provést katetrizaci. Je to důležité i pro ty, kteří později zamíří nějakým „neinvazivním“ směrem, třeba do vlastní ambulance. S takovou zkušeností budou už napořád jinak uvažovat, než kdyby vše měli nastudované pouze teoreticky. Mladí kardiologové jsou obecně velmi šikovní. Do značné míry si své vzdělávání řídí a organizují sami. Když mají pocit, že některá oblast kardiologie zůstává nepokrytá, ozvou se a my se na to snažíme reagovat. Navíc probíhá setkání mladých českých a slovenských kardiologů, které je pravidelně každé září. Letos proběhne poslední zářijový víkend v Kurdějově na Moravě. Složení přednášejících je zde multigenerační.

• V rámci sekce živých přenosů bylo na kongresu ČKS prezentováno i sdělení s názvem „Moje první PCI rok po absolvování lékařské fakulty“. Vzpomněl jste si při tom na svou první takovou intervenci?

Vzpomněl. Je velmi vzrušující vrátit se po tolika letech ke svému prvnímu výkonu. Jak jsem říkal, i kdyby se pak intervenční kardiologii člověk nevěnoval, tak je to zkušenost, která jej navádí ke správnému zvážení indikace výkonu. Hlouběji si uvědomuje, že vše má svá rizika a své komplikace, a o to pečlivěji volí, zda je konkrétní postup pro pacienta vhodný, nebo ne.

• V programu kongresu bylo několik nových formátů, které v České republice nejsou běžné. Kde jste se při jejich přípravě inspirovali?

Pochopitelně se inspirujeme velkými mezinárodními kongresy. Většina z těch, kdo přednáší na našem sjezdu, má zkušenost s prezentací v zahraničí, a tak mluvčí dokáží všechny trendy rychle následovat. Doba se zrychluje a my se tomu chceme přizpůsobit. Po vzoru Evropské kardiologické společnosti jsme například zavedli diskusní úsek, který se jmenuje Agora. Zde jsou prezentovány ve velmi rychlém sledu novinky a vše podstatné, co by si z jednotlivých oblastí kardiologie lékaři a sestry měli odnést. A nejde jen o sjezd – přistoupili jsme také k tvorbě webinářů na aktuální kardiologické téma, které lze sledovat v podstatě odkudkoli. Jde o velmi efektivní formu komunikace, která několika stovkám lidí najednou umožnuje, aby spolu sdíleli konkrétní problematiku a byli spolu v kontaktu na zabezpečeném modulovém rozhraní.

• Jak se sjezd ČKS bude vyvíjet v budoucnosti?

Jistě bude modernizován a podle všeho bude i nadále v Brně, všichni jsme si už na prostředí Výstaviště zvykli. Naší ambicí je ale získat pro Českou republiku v roce 2023 poprvé po roce 1968 sjezd Evropské kardiologické společnosti. Kolem O₂ arény se buduje nové kongresové centrum, které by mělo mít kapacitu toto obrovské setkání pojmout. Až bude hotové, tak Praha bude mít všechny předpoklady být důstojným hostitelem tak prestižní akce.

• Věta, že kardiologie je dynamicky se rozvíjející obor, se opakuje tak často, že by snadno mohla ztratit svůj význam. Mohl byste uvést nějaké konkrétní příklady takového dynamického vývoje?

V terapii srdečního selhání může jít třeba o esenciální novou molekulu prvního inhibitoru ARNI, který se u nás již dva či tři roky rozšiřuje v běžné klinické praxi. Pacienti, kteří jsou takto léčeni, mají lepší prognózu, což je u této diagnózy velmi potěšující. Dalším trendem je rozšíření nekoronárních intervencí, kdy přibývá minimálně invazivních výkonů na chlopních, především na chlopni aortální a mitrální. Tyto výkony byly původně vyhrazeny pro nemocné, kteří otevřeným kardiochirurgickým výkonem operováni být nemohli nebo byl pro ně tento výkon spojen s vysokým operačním rizikem. Nyní se posouváme k nemocným s rizikem středním, a dokonce i nízkým. Zlom určitě přináší nástup lékové skupiny inhibitorů PCSK9, léků, které vedou k poklesu koncentrace LDL cholesterolu až o 60 procent, a to bez výraznějších nežádoucích účinků.

• Jak jste spokojen s penetrací těchto léků do praxe?

Já osobně ano, myslím, že 540 iniciálně léčených pacientů v ČR v krátké době není špatný výsledek a tyto počty se budou určitě zvyšovat. Zatím se ukazuje, že indikovaných pacientů nebude pravděpodobně tolik, kolik se předpokládalo. V brzké době ale chceme hovořit s plátci péče o rozšíření počtu center, která mohou léky z této nové skupiny předepisovat.

• Co byste poradil prof. Aleši Linhartovi, který po vás funkci předsedy ČKS přebírá?

Určitě nejde o nějakou jednu radu. Komunikujeme spolu průběžně, nějakého přerušení kontinuity činnosti ČKS se nebojím.

• Ale třeba úplně prakticky, jak zvládat tu další dávku e‑mailů, schůzek, telefonů, jednání…

Není třeba se toho bát. Dobrý organizátor zvládne všechno, má‑li kolem sebe dobrý tým – a ČKS dobrým týmem je, ať už se jedná o servisní podporu sekretariátu, nebo spolupráci v rámci jednotlivých asociací a pracovních skupin.

Zdroj: MT