Nic lehkého, nic jednoduchého
Také je to doba, kdy ještě mohou dospívající lidé překročit stín svých rodičů a často zvládnout rozpad jejich vztahu. Je to doba rizik, jako je kouření, alkohol, drogy, nežádoucí těhotenství, pohlavně přenášené choroby, hráčská závislost, hazardní řízení motorového vozidla, antisociální a kriminální chování. Proti digitální debilizaci, lákavým a vzrušujícím hédonickým rizikům, vymývání mozku reklamami o hvězdném životním stylu „na úrovni“, se slogany „když musíš, tak musíš“, stojí volba povolání, občanská odpovědnost, spoluodpovědnost za současnou rodinu, výchova k rodičovství, motivace k soustředěné nezábavné práci, život ve složité, často lhostejné společnosti.
Pravděpodobně nejdůležitější současná zkušenost
Dospívání se prodlužuje. U mnoha lidí nekončí v osmnácti, ale pokračuje přes dvacátý rok věku. U některých končí kolem třicátého roku a později. Důvodů je řada. Neurobiologickým důvodem je u různých lidí různá rychlost „vyzrávání“ řídicích funkcí mozku. „Disharmonicky“, nerovnoměrně, poněkud odchylně od statistické normy mohou vyzrávat mnohé funkční systémy mozku u podstatné části nepraváků, to jsou nevyhranění praváci a leváci, a také u dětí s vývojovými poruchami učení, z řady dalších příčin. Psychologickým a sociálním důvodem je život v současné složité globalizující se společnosti. Pro mnoho lidí je krajně neuropsychologicky náročný zejména na řídicí funkce, orientovanou pozornost i emotivitu. V době, kdy byla většina lidí negramotných nebo pologramotných a pracovali v zemědělství, tento druh zátěže neexistoval. Proto se neprojevoval, podobně jako nebyla známa třeba dyslexie.
Poznávací funkce v průběhu dospívání
Jádrem vývoje poznávacích funkcí v průběhu dospívání by měl být vývojový oblouk od dítěte závislého na péči k autonomnímu jedinci, který si plně uvědomuje, co dělá a jaké to bude mít následky. Nejde jen o vývoj poznávacích funkcí, ale o paralelní vývoj emoční a sociální. Funkční systémy mozku, jejichž stavba a činnost jsou podkladem těchto nejsložitějších druhů chování, se vzájemně ovlivňují. Dospívající se chovají riskantně daleko častěji než lidé dospělí. Je pravděpodobné, že co do logického uvažování jsou na tom dospívající ve věku 16 a více let podobně jako lidé dospělí, ale na míru jejich rizikového chování má vliv například menší kontrola impulsů, tlak skupiny vrstevníků. Dospívající lidé se rozhodují v přítomnosti svých vrstevníků riskantněji než za jejich nepřítomnosti. Někdy se chovají jako dobrodruzi.
Řídicí funkce mozku
Řídicí funkce mozku jsou soubor činností řady neuronových sítí, které se podílejí na zaměřování pozornosti, na organizaci myšlení a schopnosti řešit problémy, na tlumení sociálně nežádoucích podob chování a spouštění těch podob chování, které jsou sociálně žádoucí, na simultánním zvážení pravdivosti nebo nepravdivosti mnoha informačních pramenů ve chvíli, kdy jsme vystaveni složité, víceznačné problematice, na předvídání a zvážení možných důsledků chování, na adaptaci a přesouvání různých druhů chování úměrně proměnám situace, na zvládání intenzivních emocí, na kontrole impulsů a schopnosti odložit slast, na schopnosti vyvážit krátkodobé odměny s dlouhodobými cíli, na schopnosti uvážit a předpovídat budoucnost.
Jejich vývoj je v mozku vidět
Adolescenti mají v čelní a temenní kůře méně šedé hmoty, to jsou nervové buňky, některé jejich výběžky včetně synapsí, a naproti tomu větší objem bílé hmoty, to jsou výběžky, které obal mají, než má mladší věková skupina. Šedá hmota se „soustruhuje“: odpadávají nadbytečné neurony, přibývá počet jejich vzájemných spojení. Objem šedé hmoty čelního laloku v pozdním dětství a rané adolescenci roste a vrcholí kolem 12. roku věku, pak klesá, totéž se děje v temenních lalocích. V lalocích spánkových nastává pokles objemu až po 17. roce věku. Proměny bílé i šedé hmoty nejsou v čase rovnoměrné. V průběhu adolescence se prudce vyvíjí takzvaný sociální mozek. To je soubor neuronových sítí řešících sociální problémy. Jednou z nich je mentalizace, schopnost odhadnout, co se děje v nitru našich bližních, jinou je empatie, schopnost vcítit se do stavu druhých lidí.
Omezení rizik spjatých s dospíváním
Omezení rizik spjatých s dospíváním je možné. Začíná v době, než dítě přijde na svět. Základem je bezpečná vazbu mezi dítětem a matkou nebo jiným dospělým člověkem. Vazba se utváří mezi 6. a 24. měsícem dětského života. Štěstí na ni měly asi dvě třetiny dětí. Zbytek měl nějakou podobu nejisté vazby. Vazba nás provází celý život, celý život ovlivňuje vztahy k druhým lidem. Trpělivost a zrovna tak výchovnou pevnost. Jsou meze, které se nepřekračují. V současné společnosti, jejíž demokracie, liberalismus, svoboda, a zvláště pak zneužívaný propagandistický slogan „lidská práva“ – o povinnostech ani slovo – se tak často obracejí proti základním normám lidských vztahů, to s adolescenty nemusí vyjít ani při nejlepší vůli. Pokud jste udělali to nejlepší, co jste mohli, netrestejte se, jestli vám to s vlastním adolescentem nevyšlo. Vliv skupiny, v níž žije, a vliv „ducha doby“ v něm nebo v ní může zlomit vaši nejlepší vůli, pevnost i morální zásady. Setkal jsem se s matkou, jejíž dospívající syn závislý od třinácti let na drogách před dvacítkou spáchal sebevraždu. „Jsem ráda, že to udělal,“ řekla zlomená, zcela vyčerpaná, vyhaslá, předčasně zestárlá paní, „kdo to na vlastní kůži, pod vlastní střechou nezažil, nedovede si to představit.“ Měly by tyto matky mluvit s politicky vlivnými lidmi, kteří jsou u nás tak tolerantní k drogám? Myslím, že by to nemělo smysl. Prachy jsou prachy.
Zdroj: MT