Poslanci jednají o nové regulaci pomůcek. Přinese jistotu i flexibilitu, tvrdí Jakub Král
Jak byly vypočítány navržené úhrady zdravotnických prostředků a spoluúčast? Kdy, podle čeho a jak se budou měnit?
Úhradové limity nejsou výsledkem nějakého licitování či dokonce handlu členů pracovní skupiny, jsou výsledkem cenových analýz zdravotních pojišťoven na základě současného výkaznictví. A to ještě s následnou kontrolou dodavatelů, odborných společností a pacientských organizací. Lze to označit za systémovou vnitřní cenovou referenci. Veškeré výstupy z jednání mají písemnou podobu. Pokud jde o aktualizaci, změny limitací v kategorizačním stromu budou probíhat zhruba v roční frekvenci, podklad bude vždy tvořit Komise pro kategorizaci a úhradovou regulaci zdravotnických prostředků, která se při MZ zřizuje trvale. Když se může zákon o veřejném zdravotním pojištění novelizovat třeba i pětkrát ročně, není žádný problém, aby jedna z těchto novel řešila aktualizaci kategorizačního stromu. Současná pravidla platila rigidně 15 let a nikdy to nikomu nevadilo natolik, aby to změnil. Nový systém je rozumným kompromisem právní jistoty a flexibility při permanentním zapojení všech aktérů.
Je systémově správné, aby poslanci na plénu sněmovny navrhovali od řečnického pultíku, jaká má být úhrada té které skupiny zdravotnických prostředků, jak jsme to slyšeli při projednávání ve sněmovně? Takhle to bude i do budoucna?
Má-li být nárok pojištence obsažen přímo v zákoně, což je požadavek Ústavního soudu (a obecné vymezení nároku je nefunkční utopií), pak je zcela v pořádku, že veškeré výstupy odborné pracovní skupiny v konečné fázi schvalují zákonodárci. Ostatně jsou k tomu voleni, jsou to zástupci všech pojištenců. To je podle mě zcela v pořádku. Čeho jsem se však velmi obával, aby nedocházelo k nějakému hromadnému porcování medvěda, jako tomu bývalo historicky při schvalování státního rozpočtu. Proto jsem velmi varoval před nabouráním kompromisního výstupu vytvořeného za účasti všech dotčených stran. Tentýž požadavek vyslovily i odborné společnosti či zdravotní pojišťovny. Jsem velmi rád, že toto poslanci skutečně v maximální míře respektovali. Pozměňovacích návrhů bylo podáno minimum. Některé nedostatečně prodiskutované věci dokonce někteří poslanci stáhli a ve druhém čtení vůbec nenačetli.
Nakonec se bude hlasovat ve třetím čtení o pozměňujících návrzích pouhých šesti poslankyň a poslanců, přičemž tři návrhy se navíc netýkají změny výše úhrad. Navrhovatelé dílčích úprav dokonce vyšli většinově vstříc i druhé naší prosbě, a sice, aby návrhy změn mohly být diskutovány s členy pracovní skupiny, která celý materiál tvořila. Suma sumárum, myslím si, že dosavadní projednávání ve sněmovně je mimořádně korektní a tato novela rozhodně nebyla a nyní již nemůže být nějakým škodlivým způsobem upravena neuváženou poslaneckou tvořivostí. Za takovýto velmi odpovědný přístup bych chtěl poslancům moc poděkovat, stejně tak děkuji i jednotlivým stakeholderům, kteří se ubránili pokušení prostřednictvím zákonodárců urvat víc, než je obsahem společného kompromisu.
Co si myslíte o problému s úhradami oprav vozíků, které jsou ve vlastnictví jejich uživatelů?
Opravy zdravotnických prostředků ve vlastnictví pojištence se obecně nehradí, a to z několika důvodů. Na skryté výrobní vady se vztahuje standardně zákonná odpovědnost za vady podle občanského zákoníku, popřípadě i smluvní záruka. Vady způsobené špatným zacházením jdou pak zcela logicky k tíži pojištěnce. Určitou výjimku však tvoří invalidní vozíky či třeba ještě individuálně zhotovované protézy. To jsou případy pomůcek pro aktivní uživatele, kde dochází k běžnému opotřebení některých dílů před uplynutím užitné doby. U vozíků jsou to typicky kola.
Vzhledem k tomu, že velká část invalidních vozíků bude nově ve vlastnictví pojištěnců, je třeba dořešit otázku, zda by se jim přeci jen nemělo přispět i na tyto nutné opravy. Proto také navrhl pan poslanec Jiří Běhounek pozměňovací návrh, kterým zavedl devadesátiprocentní úhradu těchto oprav až do výše deseti tisíc korun u mechanických vozíků a 14 tisíc korun u elektrických vozíků. Tento návrh doslovně kopíroval požadavek České asociace paraplegiků. Pozměňovací návrh získal následně širokou podporu odborné veřejnosti a byl odsouhlasen sněmovním zdravotním výborem.
Následně však tento požadavek dále stupňoval pan předseda Václav Krása za Národní radu osob se zdravotním postižením. Další navýšení obsažené v pozměňovacím návrhu pana poslance Kaňkovského však bylo odmítnuto jak všemi zdravotními pojišťovnami, tak i MZ a Českou lékařskou společností JEP. Mám tedy za to, že vozíčkáři z novely maximálně profitují a jakékoli další náměty by měly být předmětem až dalšího kola diskusí, které hodláme odstartovat již v listopadu 2018.
Počítá se s dohodami o maximální ceně s pojišťovnami – nebude to ale stejně netransparentní jako dosavadní zrušený systém?
Netransparentní to rozhodně nebude. Dnes se jakékoli dohody s dodavateli zdravotnických prostředků odehrávaly převážně v ústní podobě za zavřenými dveřmi. Ostatní dodavatelé o takových jednáních nebyli nijak informováni a změny úhrad platily okamžikem publikace v číselníku. Nově se budou uzavírat písemné dohody, které se budou povinně zveřejňovat. Na základě takové dohody se pak budou měnit úhrady pouze zaměnitelným zdravotnických prostředků, a to ve správním řízení, kde budou veškeré podklady i konečné rozhodnutí opět zcela veřejné. Myslím, že požadavku transparentnosti jsme se zhostili skutečně se ctí.
Zdroj: MT