Proč nám to spolu nejde?

Vítězná odpověď je výsledek tisícileté zkušenosti. Od pravěku každá chytřejší žena ví: chci‑li něco od muže, nachystám skvělou večeři i s nápoji. Nemoudré a riskující ženy otevírají pánovi, jenž kráčí večer domů rozladěn z práce a života, jsouce v teplácích, natáčkách, nenalíčené, s kýblem smetí v ruce a povelem: „Vynes to!“

První skupina důvodů, proč nám to spolu nejde, jsou omyly.

Omyl první: s láskou si pleteme přitažlivost

Druhá strana může být velmi, velmi přitažlivá, ale stranu první nemiluje a nemusí toho být schopná, což se nás samotných může týkat zrovna tak. Ale ten tah. Může být stejně vydatný, jako je gravitace černé díry. Výsledek je podobný. Úžasná zářící spirála padajícího tělesa prská energii všemi směry. Následuje obzor událostí, šplouch – a nic. Což si zpočátku nemusíme uvědomovat.

Omyl druhý: s láskou si pleteme sympatii

Druhá strana je hřejivá, milá, chytrá, pohledná, dokonce nezadaná, ale to nestačí, což se pozná, jakmile na vztah zatlačí něco většího. Žasneme, jak se tak velká sympatie dokáže proměnit na hromádku nezáživného prachu.

Omyl třetí: s láskou si pleteme soucit

Prožíváme, a to velmi, že druhé straně není dobře, snažíme se pomoci, druhá strana citově odpoví, ale po čase si jedna nebo obě strany uvědomí: cítím s tebou stále méně a už tě vlastně nemám rád/a. Následují pocity viny a dál o tom raději nebudu mluvit.

Omyl čtvrtý: s láskou si pleteme akutní zamilovanost

Moudrý psychiatr, pan profesor Vladimír Vondráček, nás před víc než půlstoletím učil: „Akutní zamilovanost se podobá akutní psychóze. Budete‑li mít štěstí, potká vás v životě několikrát. Užijte si to. Ale pomněte: v tomto stavu žádná rozhodnutí!“ Pan profesor se nedožil funkční magnetické rezonance, která ukázala, jak přesně odhadl. V bouřlivé akutní zamilovanosti září dopaminergní systém lidského mozku opravdu podobně jako v průběhu pozitivních příznaků akutní psychózy.

Pozor! Akutní zamilovanost jednoho partnera by neměla být důvodem k rozpadu rodiny, ve které jsou děti. Zjistil jsem, že i nejcivilizovanější děti, vysoce inteligentní a vzdělané, odpouštějí rozvod svým rodičům, pokud rodina jen trochu fungovala, i po desítkách let jen velmi těžko a s trpkým humorem. Pochopitelně. Byli dětmi, opustil je člověk, jenž je přivedl na svět, a tedy za ně odpovídal v době, kdy byly samy bezmocné. To je zrada.

Kontraindikace trvalého soužití jsou druhá skupina důvodů. Patří do ní jakákoli chemická závislost, nejrozšířenější je alkohol. Nepozorné ženy i mužové v akutní zamilovanosti tolerují, že si jejich protějšky přihýbají víc a víc. Může následovat soužití, narodí se děti, vztah se promění na očistec a z očistce na peklo. Pomněte: jakkoli mohutná láska chemickou závislost nepřekoná. Systémy, jejichž dysfunkce je podkladem závislosti, jsou podstatně vlivnější, než je zamilovanost a láska, nanejvýš se pod jejich vlivem dočasně přitlumí. Nemine dlouhý čas a milovaná bytost bude mít větší chuť na pivo, víno nebo panáka než na vás.

O sexuálním nesouladu by vám mohli vyprávět odborníci donekonečna. Však také mají objednací lhůty na měsíce dopředu.

Mám mluvit o demaskulinizaci části mladé mužské populace a defeminizaci části ženské mladé populace? Za co mohou příliš energické a přitom úzkostné maminky? Rozpad rodin, v nichž pak chybí mužský vzor a z chlapečků místo chlapů vyrůstají rozmazlení věční adolescenti neschopní a neochotní převzít jakoukoli odpovědnost? Pornografie, ze které se stal průmysl s větším obratem, než má prodej drog nebo zbraní? Endokrinní disruptory v prostředí? A co současných například 21 druhů lidského pohlaví, v nichž se mladým lidem pomáhá orientovat docentka Harvardovy univerzity?

Červené knihovny málem dvě století vyprávějí o tom, jak chudá, ctná a dobrotivá Marion ke štěstí přišla, neb si ji vzal milionář, a jestli neumřeli, šťastně žijí dodnes. Problém bývá v tom, že si Marion s milionářem béře celou jeho rodinu a širší sociální síť. Rodina i její síť se na chudou, dobrotivou a ctnou Marion, případně tvrdě pracujícího a téměř inteligentního Freda, dívají jako na vetřelce a dávají jim to spolknout při všech příležitostech. Vydrží jen kachní žaludek.

Katastrofou bývají sekty. Zamilujete se, milovaná bytost a všichni její druzi vás bombardují láskou. Pak to přejde a z hedvábné rukavice vykoukne železná ruka. Může se stát, že odevzdáte vše, i svůj byt. Pak v něm smíte sedět a opisovat předložené texty. Vše s láskou – nedopadne‑li to hůř.

Katastrofou mohou být kulturní a náboženské rozdíly. Milovaný muž, krásný převelice, zářící oči jak temné hvězdy, se zde chová středoevropsky. Je, drahá slečno, milý, pozorný, dravě něžný, při penězích a vůbec. Pak se s ním odebéřete do jeho rodné země a náhle zjistíte, že jste druh podčlověka, který prostě bude poslouchat. Dostat se z toho ven může být o krk.

Katastrofou je vztah k sociálně úspěšnému psychopatovi. Začíná krátkým zamilovaným rájem a krok za krokem, někdy docela najednou jste v čisté hrůze i s dětmi. Nezmůžete nic. Mají šarm, jsou vlivní, bohatí, vysoce inteligentní, mají charisma, omračují a nikdo vám nebude věřit, co je to za člověka. Může se stát, že vlastní děti, znalci, soudy, právníci i sociálka budou proti vám nebo vám nedokáží pomoci a jen pokrčí rameny.

Řešení? První krok: měli byste znát styl vazby, který je zakódovaný z raného dětství, a to jak svůj, tak člověka, se kterým se chystáte začít dlouhodobější vztah. V případě milované bytosti ho lze odhadnout, budete‑li dostatečně dlouhou dobu trpělivě sledovat jeho/její maminku, a to v situacích, které jsou každodenní, neslavnostní. Každý další krok: račte užít rozum. Je to namáhavé a bolestné, já vím. Opak má horší důsledky.

Zdroj: MT