Restrukturalizace nemocnic nebo jejich devastace?
V posledních dnech si připadám jako na otevřené scéně s několika divadelními plochami a na všech se hraje drama. Na jedné šarvátky strany, do které vkládali lidé u voleb velké naděje na změnu, na druhé dohady vlády, kdo a za co může, nebo nemůže, a na straně třetí samotný prezident se svým vysvětlováním o propisce, která propiskou nebyla a která „baví“ diváky Youtube na celém světě.
Já osobně se stydím, vždy jsem svému dítěti důrazně vysvětlovala – nikdy si neber nic bez dovolení.
Nestihám sledovat ani vše, co se děje, chodím do práce, na rozdíl od našich vládnoucích činitelů, kteří místo, aby pracovali pro lidi, se hádají a přou.
A občan této země? Je zděšen a znechucen a není se co divit, a hlavně má strach. Má strach o svou budoucnost, o své děti, o svou práci a o své zdraví.
Má strach projevit svůj názor, protože byť je doba jiná. Za projevený názor, postoj se dnes trestá, třeba ztrátou zaměstnání.
Já se vrátím v čase zpět, k době, kdy došlo k dohodě mezi lékaři a ministerstvem, k dohodě, která ukončila několikaměsíční protest lékařů proti poměrům ve zdravotnictví, a kdy zástupci obou stran došli společně k dohodě a podepsali memorandum k „léčbě“ českého zdravotnictví. V době, kdy pan ministr slíbil analýzy počtu akutních lůžek a zdravotnických zařízení. To, co po tomto aktu následovalo, je pro všechny zdravotníky špatný sen.
Vzhledem k tomu, že pod správu MZ patří pouze fakultní nemocnice, začaly krajské nemocnice navrhovat řešení v rušení lůžek, nikdo nevypracoval podklady, analýzy, kde a kolik. A tak se střílí od boku, v plánech je rušit celá oddělení, slučovat je a nebo, ještě lépe, slučovat všechny nemocnice kraje.
Z restrukturalizace se stala devastace. Už není slyšet o převodu akutních lůžek na lůžka následná. Nikdo se nezabývá tím, kolik a kde by bylo lůžek následné péče potřeba.
Z nátlaku pojišťoven se nemocnice chystají rušit akutní lůžka a zavírat oddělení. Nikdo se nepozastaví nad tím, jaké to může mít následky pro pacienty, kteří z akutního lůžka nebudou mít kam jít.
Léčebny a jiná podobná zařízení už dnes nestačí na kapacitu, domácí péče je tak osekaná (a špatně placená), že nelze zabezpečit rodině pomoc v celodenní péči. A rodiny si nemohou dovolit to, aby jeden člen zůstal doma a o nemocné rodiče pečoval.
A nikdo z managementu, ani z ministerstva se nezabývá zdravotníky. Nastal diktát pojišťoven, které určují, s kým péči nasmlouvají, a kolik má které zařízení rušit lůžek. A tak ředitelů plánují rušit a propouštět
A co mě jako sestru zaráží? Kde je paní Jurásková, která využila každé příležitosti se mediáně zviditelnit při akci D-O? Kde je paní Jurásková, která v kritické době zasáhla neblahým způsobem do jednání MZ a lékařů? Kde je dnes, když jako zástupce nelékařů, do kterého se neoprávněně sama pasovala, podepisovala s ministrem memorandum?
Kde je paní Jurásková se sliby zvyšování kompetencí, které dodnes nejsou zcela zřejmé? Jak to, že se nevyjadřuje k tomu, jaká je situace sester v sociálních službách? To, že se ptám já, je spíše řečnická otázka.
Ptát by se měly především sestry z Mostu a jiných zařízení, kde se plánuje tak drastické snížení lůžek. Proč v zájmu sester dnes nemluví, nepožaduje, nevyžaduje, jak je možné, že nejsou žádná mediální vyjádření na obranu sester a jejich pracovních míst?
Odpovědět si můžeme sami. I když byla zvolena předsedkyní profesní organizace, jako členka vládnoucí strany je poplatná jejím rozhodnutím, a z jejího dnešního postoje je více než zřejmé, na které straně stojí.
Kolegyně, (a tím nemyslím jen sestry, ale všechny nelékařské profese) pokud chcete něco změnit , pokud se odmítáte smířit s tím, jak se s Vámi jedná, musíte začít od sebe.
Pokud chcete, aby se někdo zajímal o vás, musíte se i vy zajímat o to, kdo vám může pomoci. A věřte, že někdo, kdo vám může pomoci, existuje.
Monika Muroňová, www.tribune.cz
autorka je všeobecná sestra, VFN Praha
Zdroj: www.tribune.cz