Ruce vzhůru, gatě dolů…

Ne, od zájmu o fungující české zdravotnictví ruce pryč dávat nebudeme. Nemocničním lékařům oprávněně vadí, že ostatní lékaři nejsou ochotni se zapojit do péče o své pacienty v režimu 24/7/365.

Milý pane doktore Šonko, jedním z našich cílů bylo vyprovokovat širší odbornou diskusi nad tím, kam směřujeme, kde jsou potenciální hrozby i východiska a jaké kroky napomohou v řešení současné i budoucí situace v českém zdravotnictví. Z tohoto pohledu jsme jako Asociace českých a moravských nemocnic velice rádi, že Vás naše Koncepce zdravotnictví 2030+ očima regionálních nemocnic zaujala a vyjádřil jste se k ní.

V první řadě je velmi potěšující, že se na celé řadě věcí shodneme. Například na tom, že fungující regionální primární péče má být pacientovi co nejblíže a je jedním ze základních pilířů fungování českého zdravotnictví. Věřím, že se shodneme i v tom, že regionální nemocniční síť v základních oborech i v následné péči dělá prostředníka mezi centry vysoce specializované péče a mezi primární péčí a je dalším základním pilířem fungujícího zdravotnictví ve všech vyspělých zemích. 

Shodneme se i v tom, že všeobecných praktických lékařů (VPL) i praktických lékařů pro děti a dorost (PLDD) je málo a jejich průměrný věk je neúměrně vysoký. Stejný náhled máme i na problematiku vzdělávání lékařů a shodně v něm požadujeme po ministerstvu zdravotnictví změnu. Jen tak vznikne možnost vychovat nové praktické i nemocniční lékaře a zachovat v regionech dostupnou síť zdravotní péče.

Centra primární péče fungují v zahraničí

To, že máme zájem o co nejlepší propojení primární a nemocniční péče ve prospěch pacienta, za použití smysluplné elektronizace a spolupráce, nám snad nemůžete zazlívat? Nikdo nemluví o vlastnickém propojování! Idea center primární péče, kterou jsme zmínili v našem dokumentu a která funguje v zahraničí, je jednou z forem symbiózy více VPL a PLDD a ambulantních specialistů na jednom místě, kteří společně dokáží zajistit péči v daném regionu nejen od 8 do 13 hodin, ale v mnohem větším časovém úseku. Součástí takového centra v menším spádovém městě či obci bývá i lékárna. Ve velkých městech jsou podobně organizované polikliniky. My ale chceme, aby péče byla dostupná i v pohraničí, v regionech, v malých městech a spádových obcích. Tam také žijí lidé, nikoli jen ve velkých městech.

Myslím, pane doktore, že jsme se snažili být v našem materiálu Koncepce zdravotnictví 2030+ očima regionálních nemocnic velmi korektní a neeskalovat některé špatné zkušenosti s některými Vašimi kolegy z běžné praxe, v době covidu a očkování proti němu ani nemluvě. Vážíme si každého lékaře, praktika, který má chuť spolupracovat se svou spádovou nemocnicí. Jsme rádi za každého praktického lékaře, který využívá odborné ambulance nemocnic, komunikuje s nemocnicí online, podílí se na pohotovostních službách či na urgentním příjmu o víkendech. Ano, i takoví praktičtí lékaři jsou. V některých regionech je jich více, jinde zase jako šafránu. Ale jsme za ně a za vzájemnou spolupráci velmi rádi a nemáme zájem je urážet v médiích ani od nich dávat ruce pryč. Naopak!

Ano, máme v ČR jeden z největších počtů kontaktů pacienta s lékaři. Na tom se jistě také shodneme. Jen se domníváme, že pokud omezíme péči v malých nemocnicích a budeme pacienty posílat do přetížených center, tak kvalitu péče nezlepšíme. A myslím, že Vám i nám by mělo jít v první řadě o pacienta a dostupnost zdravotní péče. V Praze jistě dojedu metrem, v Brně šalinó, ale v pohraničí, zejména pro starší generace, které neřídí nebo nevlastní automobil, je dostupnost zdravotní péče podstatně horší nebo je péče téměř nedostupná. A pokud přihlédneme ke skutečnosti, že se mladí lidé stěhují blíže větším městům, pak právě ti starší a více nemocní pacienti jsou v ohrožení dostupnosti péče.

 Nemocniční lékaři jsou oprávněně naštvaní. Jejich pracovní týden je delší

Rádi podpoříme navýšení kompetencí, včetně těch preskripčních, pro praktické lékaře. Rádi budeme na regionálních internách nabízet možnost vzdělávání budoucím praktikům. Věříme, že pokud praktický lékař dělá svou práci naplno a s nasazením, pak s ohledem na svůj věk bude unaven i po 30 hodinách péče o pacienty týdně. Nicméně nemocniční lékaři mají svůj týden výrazně delší, dle zákoníku práce až 48 hodin týdně, a oprávněně jim vadí, že ostatní lékaři nejsou ochotni se zapojit do péče o své pacienty v režimu 24/7/365. To byl jeden z důvodů vyjádření nespokojenosti se stavem českého zdravotnictví na konci minulého roku s názvem Nebuď mýval. 

Naše zmínka v koncepčním materiálu AČMN Koncepce zdravotnictví 2030+ očima regionálních nemocnic byla o průměrné úhradě na ambulanci praktického lékaře a o kapitačních platbách, které byste jistě i Vy rádi změnili a navýšili o širší výkonovou složku. Ta zmínka byla v souvislosti s naším požadavkem na spravedlivé a jednotné úhrady a pravidla, která zase požadujeme změnit my. Vždyť i na tom se musíme shodnout, pokud se má jednat o objem efektivně vynakládaných veřejných prostředků.

Jsme rádi, že minulý týden na zdravotním výboru Senátu Parlamentu ČR byla možnost prezentovat náš koncepční materiál a vést o něm diskusi a že senátoři podpořili naše požadavky na změnu zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, směrem k možnosti žádat o sdruženou akreditaci více subjektů či v tom, aby každý poskytovatel akutní lůžkové péče měl automaticky akreditaci ke vzdělávání prvního stupně (pro kmen).

Oni i my podporujeme systém CZ-DRG ve sbližování individuálních základních sazeb s vyšším podílem bází s jednotnou úhradou.

Bude-li zájem o širší diskusi k našemu materiálu, který popisuje problémy českého zdravotnictví očima regionálních nemocnic, rádi k tomu zorganizujeme odbornou konferenci. Bude fajn, když i další sdružení představí své plány a vize za obzor roku 2030. Bude-li třeba z Vaší strany, pane doktore Šonko, zájem o vyjasnění si rozporů v našich pohledech, rádi Vás pozveme na jednání Rady AČMN a povedeme s Vámi korektní diskusi. Totéž platí pro ministra zdravotnictví, zástupce pojišťoven a další významné hráče.

Naším zájmem je fungující české zdravotnictví i po roce 2030, ku prospěchu pacienta s dostupnou regionální nemocniční péčí. A od toho ruce pryč ani ruce vzhůru dávat nemůžeme a ani nebudeme!

Autor je předsedou Asociace českých a moravských nemocnic (AČMN)