Rušení nemocnic není recept. Péče potřebuje hierarchizovat

Přečetla jsem si článěk v MT a kroutím nad ním hlavou. Nejvíc mne dostala věta: „Bude-li chtít mít akutní péči za rohem“, pak by podle průzkumu, který si nechala zpracovat společnost Chytrý pacient „devět z deseti klidně cestovalo za kvalitou“. Zaprvé se vůbec v článku nepočítá s tím, že akutní péče je tu k řešení problémů, které prostě nepočkají. Pacient, který krvácí, nepředpokládaně rodí a podobně, není schopen „cestovat za kvalitou“ (V článku se píše, že „dvě pětiny z nich i déle než tři hodiny“).

Ne všechny stavy lze vyřešit v rámci záchranné služby - to by měl pacient vědět, zejména ten chytrý. Nedávno jsme v naší nemocnici zachránili život muži zraněnému v lese - měl rozdrcenou slezinu i ledvinu a prudké vnitřní krvácení. Cestu záchrankou (ani vrtulníkem) do nejbližší krajské nemocnice (což je i nejbližší „větší“ nemocnice vůbec) by docela určitě nepřežil. Kdyby neexistovala naše nemocnice, v ní krevní banka, kde na skladě byly okamžitě dostupné krve z vitální indikace, koncentráty srážlivých faktorů, dál v nemocnici přítomný chirurg schopný provést nefrektomii a splenektomii, anesteziologové a tři erudované anesteziologické sestry schopné na všech žilních vstupech vyměňovat krevní deriváty, pacient by byl mrtvý.

Naštěstí tu kvůli akutní péči naše „lokální“ nemocnice je. Kdyby jí a podobných několika nebylo, žádný obyvatel ČR, tedy ani turista či lázeňský host, by si nebyl jist životem v pohraničních horách přinejmenším v obou výběžcích (Jesenický, Šluknovský).

Takže pro „chytrého“ pacienta:

1. Je třeba vzít v úvahu vzdálenosti, ve kterých je nerozumné rušit nemocnice s akutní péčí.

2. Pak je nutné přemýšlet o erudici personálu. Chirurgové, anesteziologové a porodníci zůstanou erudovaní jen, když budou opravdu provozovat svůj obor, tedy dělat i plánované operace a porody. Nemohou v lokálních nemocnicích jen být a čekat na ty nejhorší, krizové případy, které nestíhají dojet jinam.

Je sice možné vymyslet nějakým způsobem cirkulaci personálu mezi velkou a malou nemocnicí, ale je to obtížné. Vzdálenosti jsou velké (u nás 90 min rychlé jízdy), lidé mají rodinné povinnosti, a navíc, nemocnice nemají stejné vlastníky/zřizovatele...

3. Bohužel tu mám pro pacienta, který by chtěl být chytrým, ještě třetí zprávu: velká nemocnice, kam by chtěl jet za kvalitou, není rozhodně nadšena, pokud se do ní takto vydá houfně více lidí z regionu. O tom se prakticky denně přesvědčujeme prostřednictvím zpráv z médií. Pražské nemocnice jsou už dnes přetížené náporem pacientů ze středních Čech a určitě by nevítaly, kdyby se tam zrušilo víc lokálních nemocnic. Nezbývají jim akutní lůžka pro Pražany, nemohou se věnovat specializované péči. Brněnská nemocnice se dohaduje se záchrannou službou, aby méně komplikované pacienty rozvážela do regionálních nemocnic i za Brno. A dostat do Fakultní nemocnice v Olomouci i akutního (JIPkového) pacienta za potřebnou specializovanou péčí je stres, který ve své práci prožívám až příliš často.

Měla bych pro „chytrého pacienta“ lepší návrh: hierarchizace péče.

Rušení nemocnic není recept. Všichni hodně ušetříme na zdravotní a silniční dani, pokud se co nejvíce nekomplikovaných, běžných případů bude kvalitně léčit ve svém místě, v základních nemocnicích se základními obory. Má to i ty výhody, že v místě bude dostupná 24/7 kvalifikovaná akutní péče, i tu, že místní zdravotníci už znají své pacienty (a naopak). Měla by být možnost kontroly (ČLK či jiná kvalifikovaná kontrola) ohledně personálního a technického vybavení. Akreditace totiž kontroluje zcela jiné věci! Měl by být změněn zákon o pitvách, aby bylo umožněno je provádět i v jiných, než zákonem vyjmenovaných případech (samozřejmě ne, pokud je pacienti či rodina odmítají), aby opět byla zpětná kontrola správné diagnostiky a léčby. Nemocnice by za dotace k výchově mladých lékařů měly nést závazek poskytnutí možnosti splnění atestačních povinností v daném čase - část této dotace by měla jít na plat školitelů, kteří by za výchovu byli odpovědni. I lokální nemocnice by měly mít kvalitně pokrytý urgentní příjem.

Velké nemocnice se specializovanými klinikami, mimořádným vybavením a centrovou péčí jsou tu pro specializovanou léčbu. Když je zahltíme banalitami, budou se v nich topit a nebudou mít lůžka či časový prostor pro pacienty, kteří specializovanou péči potřebují. Velké nemocnice by měly být odpovědné ve specializované péči za svůj region (kraj), s povinností pojišťovnou proplácených, doložitelných konzultací pacientů - kandidátů specializované péče z dané oblasti. Aby si uvolnily lůžka a personál pro všechny potřebné komplikované případy z regionu, měly by mít možnost přeložit zpět do základních zařízení pacienty, který specializovanou péči již nepotřebují.

Zdroj: MT