V péči o nemocné se srdečním selháním nám chybí mezistupeň
Při příležitosti pětiletého výročí programu umělých srdečních podpor HeartMate 3 v IKEM jsme se na zkušenosti s léčbou zeptali vedoucího Oddělení srdečního selhání Kliniky kardiologie IKEM doc. MUDr. Vojtěcha Melenovského, CSc.
- Již jste zmínil, že nejnovější srdeční pumpa je určena pro pacienty se srdečním selháním…
Ano, je určena pro skupinu pacientů, kteří mají nejpokročilejší fázi onemocnění a současně nemají závažná přidružená onemocnění, jež by použití tohoto systému neumožňovala. Těch, kteří by byli kandidáty na tuto léčbu, jsou u nás stovky až tisíce.
- Vysvětlil jste, že jsou dvě základní indikace pro použití této srdeční podpory, destinační a tzv. přemostění k transplantaci. Který z nich je častější?
K přemostění k transplantaci srdce se používá tento systém nejčastěji. Je používán především u mladších pacientů, kteří splňují indikační kritéria k transplantaci, ale jsou natolik nemocní, že by se výkonu nedožili. Čekací doba na dárce může být měsíce i roky. V současné době asi 40 procent transplantací ve světě probíhá právě u pacientů, u nichž byla použita umělá srdeční podpora. Nyní se ale začíná hodně rozvíjet i destinační léčba, tedy využití jako alternativa k transplantaci.
- Jak dlouho systém může fungovat?
To zatím nevíme, jde o poměrně nové systémy. Jeden z našich pacientů operovaný před pěti lety byl vlastně druhým na světě, který toto zařízení dostal. Se starším systémem máme pacienta, který s ním žije přes sedm let, ve světě jsou pacienti, kteří je mají déle než deset let. Přežití se tedy začíná blížit transplantaci.
- Máte zde pacienty z celé ČR, jak v praxi funguje spolupráce s kolegy?
Zde je trochu problém v tom, že v ČR máme síť velmi kvalitních lékařů a kardiologů a máme velmi kvalitní kardiocentra, jako je IKEM a transplantační centrum v Brně, ale chybí nám mezistupeň, který je běžný v Anglii, Německu a dalších zemích západní Evropy, tedy regionální centra pro léčbu srdečního selhání, která zvládají naprostou většinu rutinní péče o pacienty, kteří nevyžadují takové pokročilé způsoby léčby, jako je např. použití mechanických srdečních podpor. Takovýchto center je zatím bohužel jen několik, a je to tedy výzva do budoucna, aby vznikla síť spolupracujících pracovišť a ambulantní centra léčby při regionálních nemocnicích, jež zajistí i homecare služby, paliativní péči a ostatní způsoby terapie, než je transplantace.
- Co pro to lze v praxi udělat?
Je nutné vytvářet tlak na zdravotní pojišťovny a organizátory zdravotní péče. Hospitalizace pro srdeční selhání je nejčastější příčinou pobytu na interním oddělení a stojí pojišťovny několik desítek miliard ročně. Přesun péče regionálních ambulantních center by znamenal nejen větší komfort pro pacienty, ale i úsporu. Je třeba, aby se profilovali lékaři, které tato problematika zajímá. Ti by měli začít svoji regionální aktivitu a soustřeďovat u sebe tyto pacienty. Je potřeba, aby se školily specializované zdravotní sestry, protože péče o tyto pacienty je dost často poměrně jednoduchá, lze ji zalgoritmizovat. Tady je možné využít zdravotních sestry‑specialistky, které budou tuto terapii provádět a organizovat. Na Západě je zcela běžné, že ambulantní centra srdečního selhání jsou personálně vybavena hlavně zdravotními sestrami, které léčbu nemocných v domácím prostředí řídí, kontaktují je a jsou schopny zabránit hospitalizaci.
- Incidence onemocnění stále narůstá, čím to vysvětlujete?
Narůstá dramaticky. Je to dáno stárnutím populace, protože srdeční selhání je velmi závislé na věku. Dalším významným faktorem je i dobrá zdravotní péče. Dříve byla mortalita na akutní infarkt daleko vyšší než dnes, kdy se pacienti dožívají druhého, třetího infarktu, což pak vede k poškození srdce a vývoji srdečního selhání.
- Jaké jsou další rizikové faktory?
Hlavním rizikovým faktorem je i nadále ischemická choroba srdeční, nejen infarkt myokardu, ale i její ostatní formy. Ty způsobují zhruba 70 procent srdečního selhání. K ostatním příčinám, které ke vzniku onemocnění přispívají, patří hypertenze, fibrilace síní, chlopenní vady a kardiomyopatie. Z rizikových faktorů je ale třeba zmínit obezitu a diabetes, které jednak přímo poškozují srdeční sval, ale také vyvolávají koronární aterosklerózu. Bohužel jsme jedním z nejrychleji tloustnoucích národů v Evropě, a to si myslím, že bude hlavním důvodem nárůstu srdečních selhání v budoucnu. Sice klesá výskyt infarktů myokardu, zlepšila se kontrola některých rizikových faktorů, jako je hypertenze, ale na druhou stranu masivně přibývá právě obezity a diabetu, což jsou spolu se sníženou pohybovou aktivitou hlavní rizikové faktory budoucnosti. Jde o hlavní nepřátele srdce v současné době, přitom právě tyto faktory jsou pacienty ovlivnitelné.
Zdroj: MT