Další krok na cestě ke klonování člověka

Svůj objev popsali v práci publikované online 5. října v časopise Nature. Použili již známou techniku transferu buněčného jádra somatické buňky (Somatic Cell Nuclear Transfer - SCNT); na rozdíl od dřívějšího způsobu, kdy se z oocytu odstraňovala jeho DNA, v něm však původní genetický materiál ponechali a pouze přidali jádro buňky somatické.

Při dřívějším přístupu se vývoj lidského vajíčka po výměně genomu v důsledku transkripčních poruch v pozdních stadiích dělení zastavoval. Když však jádro oocytu odstraněno nebylo a pouze se k němu přidal genom somatické buňky, vyvíjely se výsledné triploidní buňky až do fáze blastocysty, linie kmenových buněk derivovaných z těchto blastocyst se diferencovaly a vytvářely všechny tři zárodečné vrstvy.

Jinak řečeno, do genomu derivovaného ze somatické buňky se vtiskl pluripotentní program genové exprese. Jakoby původní „paměť“ buňky byla vymazána a nahrazena novou. Vzorku se dařilo, vyrostlo embryo o osmdesáti až sto buňkách. Získaná embrya sice ještě nejsou pravými klony, protože se neshoduje DNA kmenové buňky s pacientovou, ale je to krok správným směrem, uvádí se v komentáři Nature. Podařilo se tím jednak prokázat možnost reprogramování dospělých somatických buněk s užitím oocytů, jednak identifikovat příčinu předchozích neúspěchů při nukleárních transferech – byla to skutečnost, že se genom oocytu odstraňoval a neponechával v buňce.

Výsledku se podařilo dosáhnout po více než deseti letech opakovaných nezdarů; ani za současného stavu bádání navíc ještě nebylo dosaženo konečného cíle. I když se získané kmenové buňky v iniciálních testech chovají a fungují stejně, jako ostatní pluripotentní kmenové buňky, z nichž mohou vznikat prakticky všechny typy tělesných tkání, zcela totožné s kmenovými buňkami skutečnými přece jen nejsou. Protože obsahují genomy jak původní zralé buňky, tak oocytu, mají místo obvyklých dvou kopií každého chromosomu kopie tři.

„Autorům práce patří naše blahopřání,“ komentoval tento výsledek prof. Ian Wilmut z University v Edinburghu, který spolu se svými kolegy v roce 1996 pomocí stejné technologie nukleárního transferu úspěšně klonoval ovci Dolly, a práci Egliho a spol. považuje za první krok na posun celé problematiky do humánní medicíny (značně medializovaný úspěch Woo Suk Hwanga z University v Soulu se ukázal jako vědecký podvod). „Experimenty autorů článků v Nature nás zásadním způsobem přiblížily k pochopení překážek, jež stojí v cestě nukleárnímu transferu u primátů a člověka, a tedy i k jejich budoucímu překonání,“ uvedl Wilmut.

Je logické, že výsledky Egliho a Nogglovy skupiny jsou mezníkem ve výzkumu kmenových buněk, ale zřejmě vyvolají i další vlnu etických, právních i praktických problémů, týkající se zejména získávání oocytů. Egli však říká: „Nejde o to najít nejjednodušší, ale nejlepší přístup.“ Platí to tím spíše, že záměna genomu dospělé somatické buňky za genom oocytu, po němž následuje přeměna této buňky na pluripotentní buňku kmenovou, by bylo možno využít ke generování specifických buněk nahrazujících buňky postižené řadou degenerativních a často dosud neléčitelných lidských chorob.

Jaroslav Hořejší

www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz