Přeskočit na obsah

Jednodenní péče nemá vyhráno. Chybějí finance i motivace

Ačkoli je pro systém veřejného zdravotního pojištění tento přístup levnější, stále nemá v ČR takové místo jako ve vyspělých zemích. Ještě horší je situace na Slovensku.



Hovoříme‑li o otázkách nákladové efektivity a využívání zdrojů, ať se týkají využívání přístrojů, nebo obecně zdravotnictví, upozornil hned v úvodu konference PhDr. Miroslav Barták, Ph.D., Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze, na jednu z větších studií OECD hovořící o velkém problému adherence. „Obrovským problémem, zejména u některých onemocnění, je, že více než čtvrtina pacientů nedodržuje ani svoji první preskripci. Z těch, kteří ji dodrží, jen 50–70 procent užívá předepsaná léčiva pravidelně, tedy nejméně v 80 procentech času, a méně než polovina těchto nemocných pokračuje v užívání léčiv v rámci dvou let od prvního předepsání,“ upozornil s tím, že právě adherence, respektive non‑adherence je důležitým tématem budoucích úspor ve zdravotnictví.

„Zatímco velice často hledáme úspory v organizačním a technickém nastavení systému, možná přijde doba, kdy budeme hledat úspory i v tom, zda pacienti dodržují léčebný režim a spolupracují s lékařem,“ uvedl dr. Barták. Nízká míra adherence totiž ročně přispívá v Evropě k 200 000 předčasných úmrtí, nejohroženější jsou pacienti s chronickými chorobami. Jak ukazují data OECD, úmrtnost nedostatečně spolupracujících pacientů léčících se s diabetem a kardiovaskulárními nemocemi je téměř dvojnásobná oproti těm, kteří léčebný režim dodržují.

Jako každý rok, i letos přinesla OECD řadu mezinárodně srovnatelných dat o výdajích ve zdravotnictví, podle nichž výdaje na zdravotnictví rostly v roce 2016 v průměru o 3,4 procenta, což je v těchto zemích nejvíce od ekonomické krize v roce 2009, avšak předkrizových hodnot růstu stále nedosahují. Výdaje na zdravotnictví v tomto roce dosahovaly v průměru 8,9 procenta HDP, čehož, jak známo, Česká republika ještě nedosahuje. Nejvyšší výdaje byly tradičně v USA (17,2 %), Švýcarsku (12,3 %) či Francii (11,5 %), nejnižší naopak např. v Turecku (4,23 %) nebo Mexiku (6 %).

Čtěte také:



Jednodenní zdravotní péče (JZP) a její ekonomické dopady

Jednodenní péče byla prvně používána na přelomu 19./20. stol. ve Skotsku, avšak tehdy nebyla odbornou veřejností obecně přijata. Více se jí začalo využívat v 60. letech 20. stol. v USA, Kanadě i Velké Británii. V Evropě se pak dynamičtěji rozmohla v 80. letech zejména díky laparoskopii, artroskopii a dalším novým technologiím. V ČR se objevuje ve větší míře až od poloviny 90. let.

Na Slovensku se jednodenní chirurgii věnují především soukromá zařízení, avšak případné pooperační komplikace řeší státní nemocnice. Jak ve své přednášce uvedla doc. Ing. Beáta Gavurová, PhD., MBA, Ekonomická fakulta TUKE, SK, stagnující podíl výkonů JZP na Slovensku dokládají data ukazující pouze sedmiprocentní podíl této péče, zatímco v ČR jde o 40 procent a v Německu a USA dokonce o 70–80 procent péče.

Na Slovensku by přitom na základě výsledků nedávno provedené studie bylo možno až polovinu všech provedených chirurgických výkonů realizovat v režimu jednodenní péče, tudíž finančně efektivněji. To však vyžaduje změnu nastavení sítě zařízení, která tuto péči poskytují, a celkovou změnu tamního zdravotního systému. Jako jeden ze zásadních problémů vidí doc. Gavurová nutnost zajištění podmínek pro transparentní soutěž mezi poskytovateli zdravotních služeb. Jak totiž upozornila, zatímco jednodenní péče je často provozována soukromými poskytovateli, státní nemocnice pak na lůžka přijímají pacienty po těchto zákrocích na doléčení nebo s komplikacemi. Zásadním momentem je tedy vytvořit kvalitní systém následné zdravotní péče, na jehož neexistenci v současné době jednoznačně doplácejí velká státní zdravotnická zařízení.

Problém jednodenní péče na Slovensku úzce souvisí s absencí standardizace výkonů pro tuto péči, která brání srovnání jejich cen. Ceny výkonů JZP se tvoří bez kalkulace jednotlivých položek a příznačný je cenový lobbing. Slovensko vedle nesprávné cenotvorby trápí i chybějící metodika a nedostatek dat v určitých oblastech. Důležité je např. vědět, které výkony mohou být rizikové v souvislostí s konkrétní věkovou kategorií, což by pomohlo nastavit metodiku zařazování JZP podle věku.

Podle nejnovějších dat za rok 2017 však na Slovensku není tendence ke změnám v poskytování jednodenních výkonů. „Soukromé kliniky provádějí tyto výkony v pěti specializačních oborech, oproti tomu státní nemocnice mají se zavedením těchto postupů problém. Je to nákladné jak přístrojově, tak na personál. Tato péče není státem dostatečně podporována,“ dodala.

U dětí jsou nejčastěji jednodenní zákroky prováděny v oblastech ORL, chirurgie, ale i urologie, méně gynekologie a oftalmologie. U dospělých je jednoznačně nejčastější chirurgie, oftalmologie, následuje gynekologie, urologie a ORL. Dohánět je co zejména u seniorů. Nemá‑li senior po zákroku zajištěné sociální zázemí, tedy někoho, kdo po návratu zajistí potřebnou péči, včetně doprovodu na kontrolu atd., tento zákrok se nedoporučuje. Oproti tomu v jiných zemích je zajištěno, že nemá‑li takový člověk kam odejít, nebo nikoho, kdo by se o něho postaral, zůstává na jiném za tímto účelem zřízeném oddělení, kde je např. pro případ potřeby zajištěna 20hodinová služba lékaře.

„Řada malých nemocnic by se měla přetransformovat na jednotky jednodenní zdravotní péče, kde by se operovalo určité spektrum výkonů, přičemž ty složité by byly prováděny ve větších, univerzitních nemocnicích vybavených potřebnou technikou i odbornými kapacitami schopnými řešit komplikace a mimořádné rizikové situace,“ domnívá se doc. Gavurová.

Čtěte také:


Různé definice jednodenní péče

Odlišně nastavené podmínky v různých krajích a diferenciace mezi jednotlivými pracovišti, odlišně nastavený systém počtu nemocničních lůžek, počtu lékařů v různých regionech i zemích. V každé zemi je systém, který by byl optimální pro výkon JZP, nastaven jinak. Liší se i samotná definice a vykazování těchto výkonů, což se může odrazit v konečných číslech.

Podle WHO je jednodenní péčí souhrn všech typů chirurgických výkonů uskutečněných jako hospitalizační případy, ohlášen může být jen hlavní lékařský postup aplikovaný pacientovi po dobu pobytu v nemocnici. Podle definice Eurostat jde o všechny typy lékařských zásahů s cílem dosáhnout výsledku v péči o osoby se zdravotními problémy. Ty zahrnují diagnostické, terapeutické, chirurgické a rehabilitační postupy. Všeobecnější charakter definice má pak samozřejmě vliv na počet vykazovaných výkonů.

Ani podle MUDr. Renaty Knorové z ČPZP není jednoznačná definice této péče úplně zřejmá. To, zda bude realizována jednodenní péče, nebo zda bude pacient hospitalizován, je podle ní ale v České republice rozhodnutí, které leží čistě na lékaři. Ten musí zhodnotit celkový zdravotní stav, riziko anestezie, věk pacienta i sociální důvody. „Zásadním důvodem, proč člověk není řešen v režimu jednodenní péče a je hospitalizován, je i u nás to, že na něj doma nikdo nečeká,“ potvrdila. Rozdílné využití JZP je ale dáno i přístupem pacientů. Část populace totiž bez ohledu na doporučení formy péče lékařem vyžaduje realizaci zákroku v lůžkovém režimu.



Pohled plátců na jednodenní zdravotní péči

Celosvětově se od této péče obecně očekává snížení nákladů. Na rozdíl od Slovenska funguje v České republice sběr dat, takže lze mnohé hodnotit. Tuto péči zahrnují dva základní zákony, zákon o zdravotních službách se věnuje definici jednodenní péče. Postavení poskytovatele této péče je řešeno zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, aktuálně ve znění vyhlášky č. 354/2017 Sb., kapitola 5 bod 10 Jednodenní péče na lůžku. Ve vyhlášce o minimálním personálním zabezpečení jsou definovány požadavky na personální zabezpečení JZP.

Na rozdíl od Slovenska máme vyřešeno i to, které výkony se mohou nebo nemohou provádět v režimu JZP. Smluvní PZS provádí a ZP hradí vybrané operační a jiné invazivní výkony, u kterých postačuje maximálně 24hodinový pobyt na lůžku. Smluvně je to v praxi podle MUDr. Knorové využíváno především u oborů:

  • chirurgie,
  • plastická chirurgie,
  • gynekologie,
  • urologie,
  • ortopedie,
  • ORL,
  • oftalmologie,
  • a nově stále častěji i intervenční kardiologie.

Tato péče je poskytována vždy plánovaně, nejedná se o akutní péči. „Smluvně máme vyřešeno s poskytovateli, že komplikace si řeší pracoviště buď samo, nebo pro případ vážnějších komplikací je povinno mít smlouvu se zařízením, které by je řešilo, a zajistit převoz. Tato péče je dle dostupných dat poskytována od dětí až po seniory. Nejvíce ale u lidí ve středním věku, kteří ji preferují,“ vysvětluje. Nejčastější chybou z pohledu revizních lékařů zdravotní pojišťovny je nesprávně vykázaná délka anestezie a skutečnost, že druh vykázaného výkonu neodpovídá tomu, který byl ve skutečnosti proveden.



Chybí motivace

Kdo má vůbec chuť v Česku provozovat JZP? Reálná motivace k poskytování této zdravotní péče je významně odlišná. Vedle poskytovatelů lůžkové péče jsou zde i poskytovatelé ambulantní, kteří si vesměs pronajímají sály od poskytovatele lůžkových služeb. „Jednodenní péči mají dnes nasmlouvánu téměř všechny nemocnice. Máme však řadu nasmlouvaných zařízení, kde podle posledních dat v roce 2017 nebyl takový zákrok vůbec realizován. V současné době není totiž tajemstvím, že v ČR nemá poskytovatel lůžkových služeb žádnou motivaci operativu v jednodenním režimu provozovat,“ uvedla MUDr. Knorová. Je‑li totiž pacient, byť fiktivně, jeden večer přijat, druhý den operován a třetí den propuštěn, je zaplacena úhrada přes DRG. Kdežto v případě jednodenní operace, přistoupí‑li na kontrakt balíčkové ceny, na který přistupují poskytovatelé ambulantních služeb, je jeho úhrada znatelně nižší.

„V ČR byla vždy dobrá dostupnost zdravotnických služeb. Dnes, kdy nemáme nedostatek personálu, se z některých menších nemocnic živelně stávají pracoviště jednodenní operativy, avšak ne vždy je to v souladu se skutečnými potřebami, ale právě z důvodu nedostatku zaměstnanců. Zde je třeba zdůraznit, že nás více než jednodenní péče trápí skutečnost, že v některých regionech nemáme zabezpečení služeb 24/7 a dostupnou péči pro akutní stavy,“ upozorňuje MUDr. Knorová.

V budoucnu by ale podle ní mohla k většímu využití jednodenní péče motivovat změna způsobu úhrad, která by zohledňovala například:

  • případ bez komplikací, bez úmrtí,
  • případ hodnocen pozitivně klientem,
  • je‑li v definovaném časovém období pacient soběstačný, ev. v pracovním procesu,
  • pacient bez čerpání zdravotních služeb péče pro důvod dg.,
  • pacient není po realizaci případu v jednom PZS kontrolován v jiném (čerpání duplicitní péče).
Další zprávy z kongresů čtěte ZDE.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené