MUDr. Týblová: Na pana Vodičku jsem pyšná
Ošetřující lékařkou pana Vodičky, který v jednom dni třikrát vystoupil na Mont Ventoux, je MUDr. Michaela Týblová (Centrum pro demyelinizační onemocnění /MS centrum/ Neurologické kliniky 1. LF UK a VF N v Praze). Pro výkon svého pacienta má slova nejvyššího uznání. Byla členkou výpravy a sledovala jeho výkon zblízka, i když podle vlastních slov pacientovi – cyklistovi ani jako aktivní zdravá sportovkyně nestačila ani tempem, ani počtem ujetých kilometrů.
„Když jsem se dozvěděla o možnosti vyslat jednoho z mých pacientů na Mont Ventoux, byla to pro mne lehká volba,“ říká MUDr. Týblová. „O sportu – cyklistice a běžkách – s panem Vodičkou hovoříme při každé kontrole,“ dodává.
K MUDr. Michaele Týblové se pan Vodička dostal v době, kdy o své chorobě již pár měsíců věděl a zvykl si i na léčbu. Zpracování takové zásadní informace o vlastním zdravotním stavu je velice důležité. Nelze jednoznačně říci, že by psychické zpracování existence roztroušené sklerózy samo o sobě změnilo průběh choroby, ale na druhou stranu je známo, že stres může fungovat jako spouštěč ataky. Naopak dobrá psychická kondice je u RS velmi důležitá. Sport zvyšuje nejen aerobní i svalovou kondici, ale navíc v důsledku produkce endorfinů podporuje psychickou pohodu.
Handicap není důvodem k nečinnosti
Pavel Vodička má remitentní formu roztroušené sklerózy, v současnosti je jeho onemocnění v klidovém stadiu, v posledních letech neprodělal ataku. Podle slov dr. Týblové je těžké posoudit, do jaké míry se na doposud příznivém průběhu podílí jeho sportování s někdy až extrémní zátěží. „Pan Vodička přitom není bez handicapu, nemůže běhat a nezvládá delší pochody, i když byl před onemocněním maratónský běžec,“ komentuje stav pacienta ošetřující lékařka. Kdyby byl pan Vodička jen běžec, tak s intenzivním sportováním skončil. Protože však provozoval i cyklistiku a choroba jej v tomto sportu nelimituje, může pokračovat ve svém aktivním životním stylu.
„Nemá cenu nutit pacienty do aktivit, které jsou nad jejich možnosti, jak fyzické, tak psychické. Každý pacient nemůže sportovat naplno. Mnohým to znemožní únava, příliš brzo se vyčerpají. Mnozí aktivní sportovci musejí sport opustit, ale mnoho z nich si najde náhradní fyzickou aktivitu. U většiny nemocných se daří najít sportovní aktivitu, která vyhovuje,“ vysvětluje dr. Týblová.
Do MS centra Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze chodí i další nemocní, jejichž hlavní zálibou je velmi intenzivní sport. „Máme tu cyklisty, běžce, volejbalistku a asi bych si vzpomněla i na další,“ vyjmenovává dr. Týblová. Všichni pacienti nejsou sportovci, ale je důležité, aby si našli aktivitu, kterou by provozovali se zaujetím. Nemusejí jezdit na kole, běhat, ale mohou třeba posilovat, tancovat, chodit na jógu nebo tai‑či. Sport a intenzitu pohybu je nutné volit podle individuálních odlišností i podle průběhu choroby u konkrétního pacienta. Pro některé nemocné je vrcholem možnosti sednout třikrát týdně na rotoped a ušlapat si pár kilometrů bez větší zátěže. Pohyb a sport je však prospěšný po všech stránkách, pomáhá v boji s roztroušenou sklerózou i denními nepříjemnostmi.
S nadšením k vrcholu
Drobné poruchy nebrání pacientům, aby byli aktivnější a připravenější než zdraví. „Výprava na Mont Ventoux, které jsme se s kolegyní doktorkou Danou Horákovou zúčastnily jako doprovod, toho byl jasným příkladem. Jako zdravé sportující ženy jsme byly při výstupu daleko za pacienty. My, zdravý doprovod, jsme si vybíraly jednu ze tří možných tras podle obtížnosti, abychom přežily, naši nemocní volili podle toho, zda se jim chce vstávat na sedmou hodinu, či zda vstanou později. Pokud se pojede příští rok opět, musíme být u toho. Byl to neskutečný zážitek. Cestou jsme míjeli chodce, kteří se i s poruchou chůze v rámci svého onemocnění ubírali k vrcholu. A poslední úsek stoupání je opravdu velmi obtížný. Na naše pacienty a zejména na pana Vodičku jsem opravdu pyšná,“ vzpomíná lékařka. „Je obdivuhodné, s jakou vervou žije. Odhodlanost sportovce se musí projevit i v boji s ereskou,“ vyjadřuje své uznání.
Časnou diagnózou ke kvalitnějšímu životu
Je již dlouho známý fakt, že včasná léčba umožňuje pacientům žít déle plnohodnotný život s malými a někdy (v klidovém stadiu) s žádnými potížemi. Zpomaluje se progrese disability, snižuje se počet atak, prodlužují intervaly mezi nimi, pomaleji přibývají léze v CNS. Včas nasazené léčbě však musí předcházet i včasná diagnóza. „Situace je oproti stavu před deseti lety mnohem lepší. Velmi zřídka k nám přicházejí zanedbaní pacienti, u nichž byla stanovena diagnóza po mnoha letech od prvních příznaků. Základním vyšetřením při podezření na roztroušenou sklerózu je magnetická rezonance, kterou by měl indikovat neurolog,“ tvrdí dr. Týblová.
Nejčastějšími prvními příznaky jsou diplopie, parestezie končetin (buď obou nohou nebo rukou, či postižení jedné poloviny těla), přechodné parézy, zakopávání, těžší vertigo, atypické bolesti zad. „Podobné příznaky mohou být symptomy jiných zcela běžných poruch, například cervikobrachiálního syndromu, diskopatie, ortopedických chorob. Není možné každého pacienta, kterého bolí záda nebo jej brní malíková hrana ruky, hned poslat na magnetickou rezonanci,“ říká dr. Týblová. „Je však nutné dotáhnout diagnózu u lidí, jejichž příznaky jsou zcela jasné: dvojité vidění, poruchy čití, těžší závratě, zakopávání, optimálně tak, že jsou nemocní včas odesláni k neurologovi. Informovanost praktických lékařů se opravdu hodně zlepšila. To, v čem někdy chybují, jsou zbytečné zákazy normálních činností. Například už pacientkám nerozmlouváme graviditu. První roky po diagnóze může žít mnoho pacientů díky moderní léčbě zcela normálním životem. Průběh roztroušené sklerózy v době prvních příznaků ani účinnost zvolené léčby však nelze pro značnou variabilitu spolehlivě předpovědět,“ uzavírá dr. Týblová.
Zdroj: Medical Tribune
