Pacienti po infarktu myokardu v ČR nedostávají inhibitory PCSK9, případně čekají přes rok

Evropská kardiologická společnost (ESC) v aktuálních guidelines zdůrazňuje význam intenzivní hypolipidemické terapie v prevenci aterosklerotických KV příhod u pacientů ve vysokém nebo velmi vysokém riziku – cílem je u nich razantní snížení hladiny LDL cholesterolu, a to u pacientů s vysokým rizikem pod 1,8 mmol/l, u osob s velmi vysokým rizikem pod 1,4 mmol/l, a pokud do 2 let od prodělání KV příhody dojde k další, měla by být cílová hladina LDL cholesterolu 1 mmol/l. Zásadní úlohu při intenzifikaci hypolipidemické léčby v sekundární prevenci KV příhod prokázaly PCSK9i.

Metody a studijní populace

Jak se daří hypolipidemická léčba u pacientů hospitalizovaných pro infarkt myokardu (IM), cévní mozkovou příhodu (CMP) nebo anginu pectoris (AP), zjišťovala již zmíněná popisná kohortová studie z dubna 2025. Autoři přitom využili data Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) ČR a zařadili pacienty, kteří byli hospitalizováni kvůli KV příhodě jako hlavní diagnóze v letech 2019–2022 a poté přežili alespoň 24 měsíců. Hypolipidemickou medikaci rozdělili do kategorií podle ATC kódů. Pro účely analýzy tvořily skupinu PCSK9i dohromady léčivé přípravky cílící na PCSK9, tj. monoklonální protilátky (mAb) evolokumab a alirokumab a také inklisiran, ačkoli má odlišný mechanismus účinku.

Výsledky

Celkem byly analyzovány údaje 97 211 pacientů, lehce přes třetinu (37,4 %) souboru tvořily ženy. Rozložení diagnózy IM či AP mezi oběma pohlavími téměř kopírovalo zastoupení mužů a žen v celkové studijní populaci (z pacientů s IM tvořili muži 70 % a ženy 30 %, mezi osobami s AP muži 66,5 % a ženy 33,5 %). Naproti tomu mezi nemocnými s CMP bylo 54,9 % mužů a 45,1 % žen – u žen se tedy CMP vyskytovala častěji, měla ji více než polovina z nich oproti více než třetině mužů. Hospitalizace trvala ve valné většině případů 1–5 dnů, delší než 10denní byla zřídkavá.

Hypolipidemická léčba po příhodě: vzácné preskripce PCSK9i

Téměř všem (97,2 %; 94 535 z 97 211) pacientům bylo do 2 let (730 dnů) od propuštění z nemocnice předepsáno aspoň jedno hypolipidemikum. Rovněž téměř u všech (93 627 osob, 96,3 % celkového souboru) se jednalo o statiny, 20 % (19 399) dostalo ezetimib. Pouze mizivě však byly do 2 let od hospitalizace pro IM, CMP nebo AP využívány PCSK9i, a to jen u 0,8 % pacientů; mAb mělo předepsáno 0,6 % osob (evolokumab 0,3 %, 300 osob, vs. alirokumab 0,3 %, 257 osob; pro porovnání využívání těchto dvou mAb tedy 53,86 % vs. 46,14 %) a inklisiran 0,2 % (226 osob). Do 30 dnů po kterékoli ze sledovaných KV příhod dostalo PCSK9i jenom 42 (z celkových 70 966) pacientů, v období 31–90 dnů po příhodě 118 (z 50 740) pacientů, po uplynutí 91–180 dnů 208 (z 69 520) pacientů, po uplynutí 181–365 dnů 374 (z 82 447) pacientů, v průběhu 2. roku od příhody, tj. po 366–730 dnech, 729 (z celkových 85 068) pacientů.

Nejčastěji a největší části souboru pacientů předepisovali hypolipidemika všeobecní praktičtí lékaři (VPL; 59,1 % preskripcí, 87,1 % pacientů), následovaní kardiology (17,4 % preskripcí, 47,7 % probandů) a internisty (11,6 % preskripcí, 34 % probandů), na 4. místě diabetology (5,2 % preskripcí, 9,4 % pacientů v souboru). Nestatinovou terapii dostávali pacienti téměř shodně od VPL i kardiologů (55,3 % vs. 52,7 % probandů), více než čtvrtina (27,6 %) ji obdržela od internistů a více než každý desátý (10,8 %) od diabetologů. Ezetimib, monoklonální protilátky evolokumab a alirokumab a také inklisiran shodně předepisovali nejčastěji kardiologové.

Hypolipidemika u pacientů po infarktu myokardu

Blíže se nyní budeme věnovat skupině s infarktem myokardu, kterou tvořilo 39 497 osob (30 % ženy, 70 % muži). Přibližně třetině z nich bylo 65–80 let, u čtyřicátníků se IM vyskytoval zhruba 2× častěji než CMP (tvořili asi 10 % probandů s IM vs. asi 5 % probandů s CMP) a výskyt IM mezi 45–49letými byl jen o málo nižší než mezi 80–84letými (6,4 % vs. 7,5 %). Hypolipidemika v posledních 12 měsících před přijetím do nemocnice užívalo 38,2 % pacientů. Zhruba polovina pacientů hospitalizovaných kvůli IM opustila nemocnici do 5 dnů. U desetiny všech probandů s IM se nejednalo o první hospitalizaci a téměř 43 % muselo být do 2 let opět přijato do nemocnice kvůli KVO.

Doba do nasazení první jakékoli hypolipidemické medikace byla u pacientů hospitalizovaných pro IM kratší než v případě ostatních diagnóz (2 dny vs. 6 dnů u CMP vs. 9,5 dne u AP). Jako první je volen statin, po nějakou dobu ho užívalo 98 % pacientů, nejvíce z nich ho dostalo do 30 dnů po KV příhodě a v čase jeho preskripce mírně klesala. Ezetimib byl během doby sledování předepsán u 30 % pacientů, medián doby od hospitalizace zde činil 160 dní. K maximalizaci intenzivní hypolipidemické terapie, nasazení PCSK9i, došlo jen u 1,2 % pacientů s IM a ve většině případů se tak stalo po více než jednom roce (medián 373,5 dne). Časně, tj. do 30, resp. 90 dnů od propuštění z nemocnice, byla terapie zahájena u 86,5 %, resp. 94,7 % u pacientů po IM v případě statinů, 16,9 %, resp. 35,4 % v případě ezetimibu a u 4,5 %, resp. 15,7 % v případě PCSK9i.ZávěrZ výsledků pacientů hospitalizovaných kvůli infarktu myokardu je zřejmé, že v období, které je pro ně nejrizikovější z hlediska možného opakování KV příhody, v drtivé většině případů neměli předepsánu, a tudíž neužívali intenzivní hypolipidemickou léčbu, která zmíněné riziko prokazatelně snižuje. Ve sledovaném období v České republice nebyla dodržována doporučení ESC pro sekundární prevenci KV příhod u rizikových a vysoce rizikových pacientů.

Zdroj: CEEOR Report. Hypolipidemic therapy patterns in post-acute cardiovascular event patients. CEEOR, 8. 4. 2025.