VIDEO Srdeční selhání: prevence rehospitalizací začíná už při propuštění

XXXIV. výroční sjezd České kardiologické společnosti s mezinárodní účastí letos proběhl v tradiční prezenční formě od 9. do 12. května 2026 na brněnském výstavišti. Součástí programu byly také sekce věnované vizím české kardiologie v rámci implementace nově schváleného Národního kardiovaskulárního plánu. Termín srdeční selhání se v programu kongresu objevil přesně šedesátkrát, což dobře odráží význam tohoto tématu v současné kardiologii i narůstající počet pacientů se selhávajícím srdcem.

Oslovili jsme profesora Radka Pudila z I. Interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, aby okomentoval aktuální poznatky i své přednáškové sdělení z kongresu.

• V sekci srdečního selhání jste přednášel na téma „ Jak předejít častým rehospitalizacím“. Mohl byste nám sdělit hlavní sdělení, respektive highlighty zaší přednášky?

Děkuju za otázku. Myslím, že to je důležité, ale já bych z toho vybral možná jednu jedinou větu a to je dobrá spolupráce nemocničního kardiologa a ambulantního kardiologa, samozřejmě podporující spolupráce internistou a všeobecným lékařem. Myslím si, že to je naprosto esenciální, aby nebyli proti sobě a vzájemně si vycházeli vstříc.

Co z toho vybrat jako ty základní? Kvalitní propuštěcí zpráva, která obsahuje popis stavu pacienta při propuštění, hemodynamický stav pacienta při propuštění, výhled a doporučení pro titraci terapie, ale také plán dalších kontrol, stratifikaci, jestli ten pacient má být přijatý do ambulantní péče a vyšetřen co nejrychleji, to znamená do jednoho, dvou týdnů, maximálně třech týdnů, nebo jestli to naopak snese odkladu klidně jednoho nebo dvou měsíců, ale také seznam všech vyšetření, která by měla být provedena ambulantně a eventuálně další kontroly v kardiocentru.

• Jaká je dnes pozice betablokátorů v lečbě srdečního selhání a dají se predikovat nějaké změny?

Role betablokátorů dnes v terapii srdečního selhání je velice významná. Neztrácejí na významnosti, dokonce ji potvrzují. Všichni víme, že betablokátory měly dost dlouhou dobu jednoznačnou indikaci pouze u pacientů se srdečním selháním s redukovanou ejekční frakcí, přičemž preference byla u pacientů po infarktu myokardu, to je jednoznačné. O něco méně dat bylo vlastně pro tu skupinu HFmrEF, to znamená mírně redukované ejekční frakce, to znamená 40, zhruba až 50 %.

Jak se ukázalo v poslední době a na posledním vlastně kardiologickém sjezdu, který se konal minulý rok na podzim, tak byly zveřejněny výsledky některých meta-analýz a už i první doporučení, které říkají, že máme dostatek dat pro to, abychom betablokátory preskribovali u pacientů, kteří mají srdeční selhání s mírně redukovanou ejekční frakcí, to znamená pod 50 %.

Naopak, zdvižený prst doposud je u pacientů se srdečním selháním se zachovalou ejekční frakcí, z důvodu toho, že tam je častá chronotropní inkompetence a tito pacienti by nemuseli profitovat z této terapie. Či-li betablokátory rozhodně nejsou uzavřenou kapitolou a do dneška mají co říkat klinické veřejnosti, ale i pacientům.