Přeskočit na obsah
objednat předplatné
Nový článek Kardiologie Srdeční selhání
4 minuty čtení 12. 10. 2026 MUDr. Kateřina Gottwaldová

ROZHOVOR Gottwaldová: Jak včas rozpoznat srdeční selhání u polymorbidních pacientů a jakou roli mohou sehrát praktičtí lékaři při zahájení léčby?

Jak včas rozpoznat srdeční selhání u polymorbidních pacientů a jakou roli mohou sehrát praktičtí lékaři při zahájení léčby? MUDr. Kateřina Gottwaldová, kardioložka, přibližuje první zkušenosti s uvolněním preskripce, upozorňuje na riziko přehlédnutí méně nápadných příznaků a vysvětluje, jak může vypadat ideální spolupráce praktického lékaře s kardiologem.

Od 1. července letošního roku došlo k uvolnění preskripce u více než 1 200 léků do rukou praktických lékařů. Jak tuto změnu vnímáte z pozice kardiologa a myslíte si, že to zásadně ovlivní management pacientů se srdečním selháním? Zaznamenali jste již v těchto prvních týdnech nějaký reálný dopad ve své praxi?

V současné době jsem žádný významnější dopad nezaznamenala, přístup praktických lékařů momentálně hodnotím jako spíše zdrženlivý. Ani do budoucna si však nemyslím, že by došlo ke zcela zásadnímu ovlivnění terapie pacientů se srdečním selháním.

Z pohledu specialisty, jak vypadá typický rizikový pacient se srdečním selháním, který se může objevit v ordinaci praktického lékaře a u kterého hrozí, že by mohl uniknout včasné optimalizaci léčby?

Dle mého názoru se jedná především o polymorbidní pacienty (s arteriální hypertenzí, diabetem, obezitou, onemocněním ledvin, plic atp.), u kterých lze příznaky srdečního selhání považovat za projev jiného onemocnění. Bude se tak jednat především o pacienty s HFpEF, u kterých jsou klinické příznaky méně vyjádřené.

Pokud praktický lékař identifikuje tohoto rizikového nebo suspektního pacienta, jaký by měl být v ideálním světě jeho další postup, než se pacient dostane do kardiologické ambulance?

V první řadě je třeba provést řádný odběr anamnézy, fyzikální vyšetření, natočení EKG křivky, skiagram hrudníku a samozřejmě laboratorní odběry včetně NTproBNP. Pokud klinický stav pacienta dovolí ambulantní postup, pak ideálně nasazení léčby dle stavu a možností. Praktický lékař může nasadit antikoagulační terapii u fibrilace síní, nasadit betablokátor, při známkách kongesce diuretika a se znalostí echokardiografie může zahájit terapii gliflozinem. Při nejistotě ze strany praktického lékaře je ideální mít spolupracujícího kardiologa, se kterým je možné léčbu konzultovat a společně naplánovat další postup.

Dostupnost termínů na echokardiografické vyšetření je často zmiňována jako zásadní limitující faktor v diagnostice. Jak to vidíte vy? Který pacient se srdečním selháním by měl ECHO absolvovat v co nejkratším čase a jaký profil pacienta naopak snese určitý odklad?

Zde rozhoduje klinický stav pacienta. Pacient s výraznými otoky, klidovou dušností či dušností při minimální námaze, s bolestmi na hrudi, synkopami či jinými akutními projevy při krátké anamnéze obtíží by měl být vyšetřen v co nejkratší době, ideálně za akutní hospitalizace. Pacient, jehož obtíže se rozvíjely postupně a jsou méně závažné, může být vyšetřen s určitým odkladem – ideálně však do 2–4 týdnů.

Když už je pacient diagnostikován a stabilizován, jak si představujete ideální model sdílené péče? Za jakých okolností by měl na pacienta dohlížet převážně praktický lékař a jaké jsou naopak jasné červené vlajky, kdy by měl být pacient neprodleně odeslán zpět k vám, specialistovi?

Dle mého názoru by měl být každý pacient se srdečním selháním pravidelně dispenzarizován kardiologem (nebo v určitých specifických případech alespoň vyšetřen). V mezidobí by měl docházet ke svému praktickému lékaři. Ten by měl pravidelně hodnotit pacientův zdravotní stav a při známkách kardiální dekompenzace či jiné změně zdravotního stavu suspektní z kardiálního původu pacienta ideálně referovat ošetřujícímu kardiologovi.

Větší zapojení praktiků do preskripce a péče vyžaduje i bezproblémové předávání informací. Zamýšlela jste se nad tím, zda je nyní nutné upravit strukturu a znění kardiologických propouštěcích nebo ambulantních zpráv tak, aby byly pro praktické lékaře srozumitelnější a obsahovaly jasná doporučení k dalšímu vedení pacienta?

Každá ambulantní a propouštěcí zpráva by měla obsahovat stručný průběh hospitalizace, zcela jasně formulované diagnózy, medikaci i s doporučením, jak do budoucna titrovat. Dále by ve zprávě mělo být doporučení jak pro pacienta (např. restrikce tekutin, dietní opatření, termíny kontrol atd.), tak pro další ošetřující lékaře, ideálně i s rozvahou o možnostech další terapie.

Kdybyste měla vypíchnout jednu věc, které by si měl praktik u pacientů se srdečním selháním nyní pohlídat, co by to bylo?

Důležité je na možnost srdečního selhání myslet a u již diagnostikovaných pacientů včas rozpoznat akutní dekompenzaci.

Doporučené