ČLS JEP: Zpochybňování očkování jde proti datům i klinické praxi

Česká lékařská společnost J. E. Purkyně odmítá zpochybňování očkování a varuje, že nejde jen o odbornou debatu, ale o vliv na rozhodování pacientů i fungování prevence. Proočkovanost u části dětských vakcín klesá pod hranici kolektivní imunity a u dospělých patří v Evropě k nejnižším. V praxi se přitom podle lékařů ukazuje jiný problém: očkování naráží méně na nedostatek důkazů a více na limity komunikace, důvěry a dostupnosti, včetně té ekonomické.

Proočkovanost v České republice zůstává v některých segmentech dlouhodobě nízká a u očkování v dospělosti patří k nejnižším v Evropě. Například proti chřipce se nechává očkovat jen pět až deset procent populace, přestože onemocnění každoročně vede k více než milionu případů a až 2 000 úmrtí. V situaci, kdy je ochrana populace oslabená, se zároveň stupňuje veřejná debata zpochybňující význam očkování – a právě proti tomu se Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně důrazně vymezila.

„Očkování je jedním z nejúčinnějších a nejlépe vědecky ověřených nástrojů prevence, který chrání jednotlivce i celou populaci a snižuje zátěž zdravotního systému,“ uvádí předseda ČLS JEP prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc. Podle něj přitom nejde jen o odborný spor, ale o zásah do principů ochrany veřejného zdraví, který se promítá i do rozhodování pacientů.

„Je to svým způsobem zvláštní, protože česká populace je výrazně podočkovaná,“ upozorňuje Svačina. Problém se přitom netýká jen jednotlivých skupin, ale má průřezový charakter napříč obory. „Například diabetici patří celosvětově mezi rizikové skupiny. Přesto jsou v České republice zároveň jedni z nejméně proočkovaných,“ dodává.

Vedle samotné odborné debaty se podle něj do veřejného prostoru promítají i útoky na zdravotníky, například zpochybňování jejich vazeb na farmaceutické firmy. „To je přitom téma, které je dlouhodobě transparentně řešeno,“ upozorňuje.

Vakcinologové: problémem jsou zkreslené interpretace

Podle vakcinologů se přitom část veřejné debaty opírá o nepřesné představy o tom, jak vznikají odborná doporučení. „Setkáváme se s názory, že je připravuje úzká skupina lékařů bez odpovědnosti za jejich důsledky,“ říká předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP prof. Roman Chlíbek.

Ve skutečnosti podle něj jde o široký proces, do kterého vstupují desítky odborných společností napříč medicínou. Doporučení jsou projednávána jejich výbory a vznikají jako výsledek multioborové diskuse. Nejde přitom o formální dokument, ale o nástroj každodenní praxe, který vychází z principů lege artis a slouží jako opora pro klinické rozhodování – odpovědnost však vždy nese konkrétní lékař.

Zkreslení se podle vakcinologů často týká i interpretace vědeckých dat. „Jako příklad se objevila informace, že očkování zdravotníků proti chřipce je neúčinné, protože jedna studie uváděla účinnost minus 27 procent,“ uvádí Chlíbek. Šlo však o preprint bez odborného posouzení a s metodologickými omezeními. Studie podle něj pracovala s výrazně nevyváženými skupinami – více než 80 procent tvořili očkovaní a pouze zhruba 20 procent neočkovaní – a hodnotila pouze výskyt infekce, nikoli její závažnost nebo dopady na hospitalizace.

„Naopak máme k dispozici řadu kvalitních studií, které ukazují, že účinnost očkování proti chřipce u zdravotníků se pohybuje přibližně kolem 40 procent,“ říká. Metaanalýzy i randomizované studie podle něj dlouhodobě potvrzují, že očkování snižuje výskyt onemocnění i jeho dopady na zdravotní systém.

Česko zaostává, problém je i v systému

Podle vakcinologů se problém očkování neomezuje jen na jednotlivé skupiny pacientů, ale souvisí s celkovým nastavením systému. „Systém očkování je u dospělé populace ohrožen. Máme jednu z nejnižších proočkovaností v Evropě a tato situace se dlouhodobě nezlepšuje,“ říká prof. Roman Chlíbek.

Rozdíly jsou patrné i ve srovnání se zahraničím. Proočkovanost seniorů proti pneumokokovým nákazám se v Česku pohybuje kolem 27 procent, zatímco ve Velké Británii dosahuje přibližně 70 procent. U klíšťové encefalitidy je to zhruba 40 procent, přestože Česko patří k zemím s nejvyšším výskytem, zatímco například Německo se pohybuje kolem 70 procent.

Nejvýraznější rozdíly jsou u chřipky a u zdravotníků. „U chřipky je proočkovanost v Česku kolem sedmi procent, u seniorů zhruba 25 procent, zatímco v řadě evropských zemí přesahuje 70 procent,“ uvádí Chlíbek. Podobně je tomu i u zdravotníků, kde se v České republice proočkovanost pohybuje maximálně kolem 20 procent, zatímco ve Spojených státech dosahuje až 90 procent, ve Velké Británii kolem 75 procent a v Nizozemsku přibližně 60 procent.

Podle vakcinologů přitom nejde jen o statistiku. Nízká proočkovanost se promítá do průběhu epidemií i zatížení zdravotního systému. „Pokud by se podařilo proočkovanost zvýšit, dopady každoročních epidemií by byly výrazně nižší,“ dodává Chlíbek.

Na význam očkování upozorňují napříč obory i další odborné společnosti. „Jsme v kontaktu s kardiology, diabetology, nefrology nebo geriatrickými společnostmi. Všechny tyto obory očkování podporují,“ říká Chlíbek. Právě u chronicky nemocných pacientů má přitom očkování zásadní preventivní význam. „Například po prodělaném infarktu myokardu je u pacienta, který onemocní chřipkou, výrazně vyšší riziko další kardiovaskulární příhody, pokud není očkován. Očkování má naopak prokazatelný kardioprotektivní efekt,“ upozorňuje.

Očkování není o tlaku, ale o dostupnosti a informacích

Nízká proočkovanost podle vakcinologů nesouvisí jen s postoji pacientů, ale i s tím, jak je očkování v praxi dostupné a komunikované. „Možná slovo ‚kampaň‘ nezní ideálně – nejde o žádný tlak na očkování. Smyslem je informovat,“ říká prof. Roman Chlíbek.

Právě nedostatek srozumitelných informací o přínosech i rizicích očkování podle něj ovlivňuje ochotu pacientů očkování aktivně vyhledávat. „Nikdo nechce neočkované trestat. Naopak chceme podpořit ty, kteří se aktivně starají o své zdraví,“ dodává a přirovnává tento přístup k preventivním screeningovým programům.

Vedle informovanosti hraje roli i praktická dostupnost, včetně té ekonomické. „Pro řadu lidí mohou být finance bariérou očkování,“ upozorňuje s tím, že zkušenosti například s očkováním proti klíšťové encefalitidě ukazují, že zavedení úhrady vede ke zvýšení proočkovanosti.

Právě u dospělé populace se podle něj tento problém projevuje nejvíce. „Zásadní je zachovat a rozvíjet očkování dospělých,“ zdůrazňuje Chlíbek s tím, že zatímco dětský očkovací systém je stabilní, u dospělých zůstává výrazný prostor ke zlepšení.

S tím souvisí i potřeba dalšího rozvoje systému. „Česká republika by se neměla uzavírat zavádění moderních vakcín. Očkovací kalendář dospělých by měl procházet průběžnou modernizací,“ uvádí.

Debata o očkování se tak podle něj odehrává v době, kdy jeho přínosy nejsou v každodenní zkušenosti tak viditelné jako dříve. „Očkování funguje tak dobře, že jsme už zapomněli, jak vypadá svět bez něj,“ dodává Chlíbek.

Infekce u seniorů často znamená zlom ve zdravotním stavu

Dopady nízké proočkovanosti se nejvýrazněji ukazují u seniorů, kde infekce často neznamená jen krátkodobé onemocnění, ale zásadní zlom ve zdravotním stavu.

„Vyšší věk znamená vyšší riziko infekcí i jejich těžkého průběhu,“ upozorňuje prof. Eva Topinková. Důvodem je kombinace stárnutí imunitního systému, změn v klíčových orgánech a vysokého výskytu chronických onemocnění. „Ve věku 60–70 let má člověk v průměru tři až čtyři chronická onemocnění, u osmdesátníků je to často pět až šest,“ dodává.

Infekce přitom u těchto pacientů často neprobíhají jako krátkodobé onemocnění. Vedou k závažným komplikacím, jako je srdeční selhání, zápal plic, sekundární infekce nebo akutní zhoršení funkce ledvin či delirantní stavy. Zásadní je i jejich dopad na soběstačnost. Infekce může znamenat ztrátu mobility a návrat do plné kondice není samozřejmostí – část pacientů po hospitalizaci vyžaduje dlouhodobou péči.

Vedle přímých komplikací upozorňuje Topinková i na méně viditelný, ale klinicky významný efekt – zatížení kardiovaskulárního systému. Infekce zvyšují srážlivost krve a riziko infarktu nebo akutního koronárního syndromu, zatímco očkování tento efekt tlumí a má i kardioprotektivní přínos.

V hodnocení účinnosti vakcín je proto nutné jít za rámec jednoduchého „onemocní–neonemocní“. „Pokud někdo onemocní i po očkování, neznamená to, že vakcína nefunguje. Často snižuje závažnost průběhu, riziko komplikací i následky onemocnění,“ vysvětluje. Právě prevence těžkých průběhů je podle ní klíčovým cílem očkování – snížit počet pacientů, kteří končí v nemocnici, s komplikacemi a dlouhodobými následky.

Tomu ale v Česku zatím neodpovídá úroveň proočkovanosti. U seniorů se pohybuje zhruba kolem čtvrtiny populace nad 65 let, zatímco doporučení mezinárodních autorit míří minimálně k 75 procentům. Zkušenosti z praxe přitom ukazují, že ochota seniorů roste s dostupností srozumitelných informací.

„Zásadní je zvýšit proočkovanost a informovanost veřejnosti. Senioři na doporučení zpravidla dobře reagují, pokud mají k dispozici relevantní informace,“ uzavírá Topinková.

Bariéry očkování jsou hmatatelné už v primární péči

Nízká proočkovanost se přitom neprojevuje jen ve statistikách, ale i v každodenní praxi. Jak upozorňuje předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP Alena Šebková, nejistota kolem očkování se přímo promítá do ordinací, kde je nutné znovu vysvětlovat základní principy prevence.

Připomíná, že smyslem očkování je ochrana – individuální i kolektivní. Při dostatečné proočkovanosti se omezuje cirkulace infekcí a jsou chráněni i ti, kteří očkováni být nemohou. Jakmile ale proočkovanost klesá, roste počet nechráněných a zvyšuje se riziko návratu epidemií, jak ukázaly například spalničky v posledních letech.

Podle Šebkové přitom nejde o vzdálenou minulost. Onemocnění, proti nimž dnes očkujeme, měla ještě nedávno závažné průběhy i dlouhodobé následky. „Pokud dokážeme něčemu takovému zabránit, považuji to za naprosto zásadní,“ říká.

Upozorňuje i na současnou praxi. Ani chřipka není u dětí vždy banálním onemocněním – zejména u nejmenších nebo chronicky nemocných může vést k hospitalizaci. V ordinacích navíc v posledních letech pozoruje i těžší průběhy u jinak zdravých dětí.

Zároveň zdůrazňuje, že očkování stojí na důvěře. „Zájmem lékaře je vždy prospěch pacienta,“ říká a varuje před zpochybňováním odbornosti v debatě, která by podle ní neměla sklouzávat do politické roviny.

Na praktické fungování systému pak upozorňuje předseda Společnosti všeobecného lékařství Svatopluk Býma. Podle něj většina lékařů význam očkování nezpochybňuje – problém nastává ve chvíli, kdy pacient očkování odmítne.

Vedle komunikace naráží systém i na organizační a ekonomické limity. Ne všichni lékaři, kteří by očkovat mohli, se do něj zapojují, a pokud vakcíny objednají, nesou riziko, že část zůstane nevyužita. To může být pro ordinace významná zátěž. „Je proto důležité, aby existoval funkční systém podpory očkování ze strany státu,“ říká Býma. Takový, který umožní lékařům očkovat bez nepřiměřeného ekonomického rizika a zároveň zajistí dostupnost pro pacienty.

Zkušenosti z praxe i následná diskuse tak ukazují, že nízká proočkovanost není jen otázkou postojů jednotlivců, ale i toho, jak je očkování organizováno a dostupné. Lékaři zároveň upozorňují, že na podrobné vysvětlování často nezbývá v ordinacích dostatek času, což zvyšuje význam systematické komunikace směrem k veřejnosti. Očkování tak v českém systému naráží méně na nedostatek důkazů a více na překážky jeho praktického využití.