Co stojí za podléčeností u těžkého astmatu?
V České republice je na půl milionu pacientů s astmatem, z toho přibližně 18 000 má závažnou formu obtížně ovlivnitelnou standardní farmakoterapií – těžké refrakterní astma. Právě těm by mohla pomoci biologická léčba, ke které se ale v České republice dostanou pouze dva tisíce pacientů. Pokud chceme péči o tyto pacienty zlepšovat, musíme otevřeně hovořit o organizačních bariérách, kapacitách center a připravenosti systému na rozšiřování moderní biologické léčby. Je současná síť pracovišť schopna zajistit dostupnost této péče všem pacientům, kteří z ní mohou profitovat? Těmto tématům se věnoval program semináře konaného 23. června 2026 na velvyslanectví Švédska v Praze, kde účastníky přivítal švédský velvyslanec Håkan Jevrell.
„Oblast respiračních onemocnění, zejména těžkého astmatu, je mimořádně důležitá,“ uvedl MUDr. Tomáš Doležal, Ph.D., ředitel Institutu pro zdravotní ekonomiku a technology assessment (iHETA). „Musíme diskutovat o tom, jak se pacientům s těžkými formami astmatu daří dostávat k moderní biologické léčbě, jaké překážky v našem zdravotním systému stále přetrvávají a co můžeme udělat pro to, aby byla kvalitní péče dostupná všem pacientům, kteří ji potřebují. Mluvíme přitom často o lidech v produktivním věku, kterým správně zvolená léčba může umožnit zůstat aktivními, pracovat a vést plnohodnotný život.“
Medicínské, ekonomické a společenské dopady astmatu
Centrová péče v České republice v posledních letech výrazně roste. Za pět let se prakticky zdvojnásobil jak počet léčených pacientů, tak náklady zdravotních pojišťoven. Největší podíl (47 %) představuje onkologie a hematoonkologie, na pneumologii připadá necelých šest procent výdajů na centrové léky. V České republice je dnes dispenzarizováno více než půl milionu pacientů s bronchiálním astmatem, přičemž prevalence onemocnění mezi lety 2015 a 2024 vzrostla přibližně o 20 procent. Přibližně 230 000 nemocných je léčeno inhalačními kortikosteroidy, ale více než 33 000 pacientů během jediného roku potřebovalo alespoň dvě kúry systémových kortikosteroidů. Právě tato skupina představuje pacienty s nedostatečně kontrolovaným onemocněním, kteří by měli být v centru pozornosti všech zainteresovaných stran.
„Podle epidemiologických dat tvoří pacienti s těžkým refrakterním astmatem přibližně 3,6 procenta všech nemocných s astmatem, což v českých podmínkách představuje nejméně 18 000 lidí. Biologickou léčbu však v květnu letošního roku podstupovalo pouze 2 006 pacientů, tedy přibližně desetina těch, kteří by z ní mohli profitovat. To je podle mého názoru zásadní prostor ke zlepšení,“ zdůraznil MUDr. Doležal a dodal, že významnou bariérou dostupnosti péče je její organizace. V České republice funguje 21 specializovaných center v 15 nemocnicích, ale pouze šest z nich léčí více než sto pacientů biologickou terapií. Diskuse by proto neměla směřovat pouze k počtu center, ale především k jejich kapacitám.
Vedle medicínského pohledu nelze zapomínat ani na ekonomické a společenské dopady. Průměrný věk pacientů s astmatem je přibližně 45 let, jde tedy převážně o lidi v produktivním věku. Nedostatečně kontrolované astma znamená častější exacerbace, hospitalizace, pracovní neschopnost, ztrátu produktivity i dlouhodobé podávání systémových kortikosteroidů, které jsou spojeny s řadou závažných komplikací, například diabetem 2. typu, osteoporózou, glaukomem nebo kataraktou.
„Ekonomické dopady astmatu ukázala už v roce 2010 naše česká farmakoekonomická studie, kdy celkové roční náklady na jednoho pacienta s obtížně léčitelným astmatem dosahovaly více než 330 000 korun. Z toho přímé náklady představovaly přibližně 131 000 korun a téměř 200 000 korun tvořily náklady nepřímé – tedy právě ztráta pracovní schopnosti a další společenské dopady,“ uvedl MUDr. Doležal a připomněl, že tato data jsou stará patnáct let a je velmi pravděpodobné, že dnešní ekonomická zátěž je ještě výrazně vyšší.
Přínos biologické léčby astmatu
Významným přínosem biologické léčby těžkého astmatu není pouze lepší kontrola onemocnění, ale také návrat pacientů do běžného pracovního života. To dokládají například výsledky studie (Hakansson, 2025), která zahrnovala 132 ekonomicky aktivních pacientů s těžkým astmatem (průměrný věk 47,9 roku). Po 12 měsících biologické léčby došlo k více než 50% zlepšení pracovní produktivity, celková ztráta pracovní produktivity se snížila z 39,1 procenta na 17,6 procenta, presentismus klesl z 35,8 procenta na 14,6 procenta a absentismus z 11,3 procenta na 5,7 procenta. Autoři odhadli, že zlepšení pracovní schopnosti představuje ekonomický přínos přibližně 16 500 eur na jednoho pacienta ročně.
Nedostatečné kapacity specializovaných center a nedostatek odborného personálu
Přestože biologická léčba představuje pro pacienty s těžkým astmatem zásadní terapeutický pokrok, její širšímu využití dnes nebrání ani nedostatek účinných léků, ani jejich úhrada. Na tuto skutečnost upozornil doc. MUDr. Jakub Novosad, Ph.D., z Ústavu klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice Hradec Králové během přednášky věnované organizaci péče o pacienty s těžkým astmatem v České republice.
Počet nemocných léčených v centrech během posledních pěti let vzrostl více než dvaapůlkrát a kapacita řady pracovišť se blíží svým limitům. Odhaduje se, že vysoce specializovanou péči, včetně biologické léčby, by mohlo potřebovat kolem 18 000–20 000 pacientů, ve skutečnosti ji však dostává přibližně jen desetina z nich.
Biologická léčba těžkého astmatu
Podle doc. Novosada je péče o pacienta s těžkým astmatem mnohem složitější než samotné podání biologického léku. Každému zahájení léčby předchází rozsáhlý diagnostický proces, vyloučení jiné příčiny nedostatečné kontroly onemocnění a splnění všech indikačních i úhradových kritérií. Od prvního kontaktu pacienta s centrem do zahájení biologické léčby proto uplyne přibližně jedenáct měsíců. Důvodem, proč je třeba celý proces urychlit, je především dlouhodobé podávání systémových kortikosteroidů. V ČR dostane každoročně přibližně 33 000 pacientů alespoň dvě kúry těchto léků a kolem 11 000 nemocných je vystaveno vysoké kumulativní dávce přesahující 900 mg prednisonu nebo jeho ekvivalentu. Právě tito pacienti mají zvýšené riziko závažných komplikací, jako jsou infekce, tromboembolická nemoc či další nežádoucí účinky dlouhodobé kortikoterapie. Biologická léčba přitom umožňuje dávku systémových kortikosteroidů výrazně snížit a přibližně u třetiny pacientů je zcela vysadit.
„Tlak na centra bude do budoucna dále narůstat a také se očekává se, že biologická léčba bude indikována i u dalších chronických respiračních onemocnění, jako je např. CHOPN,“ řekl doc. Novosad a zdůraznil potřebu posílit specializovaná centra, zlepšit spolupráci mezi ambulantními alergology, pneumology a centry a více využívat elektronické sdílení zdravotnické dokumentace. Stabilizovaní pacienti by se navíc mohli po zahájení biologické léčby ve větší míře vracet do ambulantní péče, čímž by se uvolnila kapacita center pro nové nemocné.
„Dnes máme k dispozici účinné biologické léky a víme, kterým pacientům je nabídnout. Největší výzvou už není samotná léčba, ale vytvoření podmínek, aby se k ní včas dostali všichni pacienti, kteří ji potřebují,“ uzavřel doc. Novosad.
Biologická léčba CHOPN
Využití biologické léčby u CHOPN přibližuje analýza založená na datech českých zdravotních pojišťoven z let 2012–2024. Ta odhalila, že více než polovina pacientů s CHOPN léčených trojkombinační inhalační léčbou (ICS/LABA/LAMA) zůstává klinicky nestabilní a představuje skupinu s velmi nepříznivou prognózou. Analýza potvrdila, že samotná trojkombinační léčba u významné části nemocných nestačí. Během následujícího roku prodělalo další exacerbaci 67 procent pacientů a u 22 procent pacientů došlo ke čtyřem a více exacerbacím. Tyto opakované epizody významně zhoršují kvalitu života, urychlují pokles plicních funkcí a zvyšují riziko hospitalizací i úmrtí. Alarmující je také rychlost, s jakou se klinická nestabilita rozvíjí. Přibližně čtvrtina pacientů se destabilizuje již během 15 měsíců od zahájení trojkombinační léčby a více než třetina během prvních dvou let. To ukazuje, že u části nemocných je třeba hledat další terapeutické možnosti dříve, než dojde k opakovaným exacerbacím a nevratnému zhoršení stavu. Studie rovněž upozornila na závažnou prognózu této skupiny pacientů. Medián přežití činil pouze 5,8 roku a jednoletá mortalita dosahovala 13–17 procent. Nestabilní CHOPN tak představuje nejen významný klinický problém, ale i oblast s vysokou potřebou nových léčebných přístupů.
„U pacientů, kteří navzdory optimální inhalační léčbě dále exacerbují, jsou možnosti další farmakoterapie již velmi omezené,“ zdůraznila MUDr. Martina Koziar Vašáková, Ph.D., přednostka Pneumologické kliniky 1. LF UK a FTN. Podle ní představuje právě tato početná skupina nemocných potenciální kandidáty biologické léčby zaměřené na zánět 2. typu.
Dostupnost biologické léčby pro pacienty s těžkým astmatem není optimální
Závěrečná diskuse ukázala, že mezi odborníky panuje shoda na tom, že současná dostupnost biologické léčby pro pacienty s těžkým astmatem v České republice stále neodpovídá skutečným potřebám.
Přestože počet léčených pacientů v posledních letech roste, biologickou léčbu dostává jen zlomek těch nemocných, kteří by z ní podle současných doporučení mohli profitovat. Hlavní překážkou její dostupnosti již nejsou samotné finanční prostředky. Mnohem významnější roli hraje omezená kapacita center pro léčbu těžkého astmatu, která jsou personálně i časově na hranici svých možností. Významnou bariérou je také nedostatečné referování pacientů z ambulancí pneumologů a alergologů, řada nemocných se tak do specializovaných center nedostane vůbec anebo až ve chvíli, kdy je jejich onemocnění dlouhodobě nedostatečně kontrolováno.
Organizace péče je proto klíčová. Odborníci se shodli, že diferenciální diagnostika a zahájení biologické léčby musí i nadále zůstávat v centrech, která disponují potřebnými zkušenostmi i multidisciplinárním zázemím. Jakmile je však diagnóza potvrzena a pacient stabilizován, mohla by být významná část další péče přesunuta do ambulantního sektoru. Takové rozdělení kompetencí by uvolnilo kapacitu center pro diagnostiku nových pacientů a zahajování biologické léčby.
V této souvislosti zazněla také potřeba vytvořit jasně definovanou síť poskytovatelů péče s vymezenými kompetencemi jednotlivých pracovišť. Odborná společnost by podle diskutujících měla stanovit kritéria pro vznik a fungování center i specializovaných ambulantních pracovišť, včetně personálních, odborných a technických požadavků. Důležitou součástí systému by mělo být rovněž jednodušší předávání pacientů mezi jednotlivými úrovněmi péče, lepší sdílení zdravotnické dokumentace a jednotná kritéria pro hodnocení kvality léčby.